Darkness in my heart

1. díl

LOUIS:

„Jé! Tady to krásně voní.“ Prohlásil jsem, když jsem seběhl dolů po schodech. Eleanor, právě stála u sporáku a dělala lívance. Na sobě měla jen moje staré triko a kalhotky. Vlasy měla ještě rozcuchané, ale slušelo jí to. Myslím, že po ránu byla nejkrásnější. A taky nejvíc sexy.

„Díky,“ věnovala mi krásný úsměv a dala mi pusu na tvář.

„Už jsem ti řekl, že tě miluju?“ zeptal jsem se jí a pustil se do jídla.

„Hmm…Sem tam to zmíníš.“ Zasmála se a sedla si vedle mě. Liam s Niallem nejspíš ještě spali. Liam dneska začínal až od dvanácti a Niall měl ředitelský volno. Tomu blonďákovi jsem vážně záviděl. Vůbec se mi do školy nechtělo.

Ni i Liam byli naši spolubydlící, ale mě ani El to nevadilo. Tenhle dům byl stejně pro nás dva moc velký, jenže moji rodiče si prosadili svoji. Prý se to bude hodit, až budeme mít vlastní rodinu. Jenže já si nebyl jistý, jestli to chci. El jsem sice miloval, ale….tak nějak jsem si neuměl představit, že bych s ní měl děti.

„Děje se něco?“ zeptala se a tím mě vytrhla ze zamyšlení.

„Ne, nic.“ Usmál jsem se na ní a dal jí pusu do vlasů. „Všechno je v pořádku. Jen už budu muset jít.“ Rozloučil jsem se s ní a vyběhl ven. Někdy jsem si říkal, že bych se s El měl rozejít, ale jedna moje část nevěděla, jak bez ní žít. Chodil jsem s ní snad věky. Už jsem si ani nepamatoval, jaké to je, být nezadaný.

Dorazil jsem do školy a posadil se někam dozadu, aby na mě profesor neviděl. Na dnešní hodinu jsem se moc nepřipravil a neměl jsem náladu na jeho poučné kecy o tom, jak se máme jen učit.

První přednáška byla psychologie. Přihlásil jsem se na ní, protože mě ten předmět vždycky zajímal, jenže to jsem ještě nevěděl, jakej krtén bude můj profesor.

Někdy jsem záviděl Liamovi, že už má práci. Prostě tam přišel na osm hodin a pak se doma mohl už jen válet. Já se musel pořád jen učit. Radši bych si zahrál fotbal, než sedět ve třídě a psát si poznámky. Zvlášť, když byl můj profesor takovej idiot.

Liam byl automechanik a celkem dobrý. Znal jsem se s ním už od dětství. Byl jako můj brácha, který se často choval, jako moje máma. Byl děsně starostlivej, ale zároveň to uměl pořádně rozjet. Tolik zábavy, jako s ním jsem si užil leda tak s Niallem. Ten z nás byl nejmladší. Začátkem tohohle roku nastoupil do čtvrťáku. No jo…čeká ho maturita, chudáka. Já osobně bych si to nezopakoval ani za nic.

Na konci dubna vás pošlou domů a vy celej měsíc neděláte nic jinýho, než že se učíte. A stejně je vám to v konečný fázi na hovno, protože jste v den zkoušek tak nervní, že všechno zapomenete.

„Pane Tomlinsone!“ Trhl jsem sebou a párkrát zamrkal, abych se probral. „Hodláte na mých přednáškách jen spát nebo se laskavě uráčíte dávat pozor?“ zeptal se mě profesor a já si povzdechl. Už zase jsem musel usnout.

Poslední dobou se mi děsně blbě spalo. V noci jsem nemohl spát, a když už jsem konečně zabral, tak mě pronásledovali noční můry. Nechápal jsem, proč se mi to děje. Doktor už mi předepsal nějaké prášky, ale já je nechtěl brát tak často, aby si na ně moje tělo nezvyklo. Navíc, když jsem si je vzal, ráno jsem ani za boha nemohl vstát a tak jsem chodil pozdě. Měl jsem dojem, že se z toho jednou zblázním.

„Promiňte, pane profesore.“ Omluvil jsem se mu a našel stránku v učebnici, kterou měla nalistovanou i holka, co seděla vedle mě. Myslím, že se jmenovala Sára. Nebo tak nějak

„Ať už se to neopakuje. Jinak vás budu muset požádat, abyste si promyslel, jestli máte opravdu zájem chodit na mé přednášky.“ Hned jak to dořekl, tak se se spokojeným úsměvem vrátil za stůl a pokračoval ve výkladu.

Měl jsem, co dělat, abych se nezvedl a jednu mu nenatáhl. To si jako dělal prdel? Ten namyšlenej hajzl moc dobře věděl, že bez jeho přednášek bych nemohl odpromovat. Sice jsem sem nechtěl chodit, ale jen kvůli němu. Jinak mě tenhle předmět celkem bavil. Asi proto, že jsem se na něj nemusel skoro vůbec učit. Stačilo mi, když jsem si jednou dvakrát přečetl poznámky.

Konečně mi všechny přednášky skončily a já se mohl vrátit domů. Byl jsem děsně unavenej. Netoužil jsem po ničem jiném, než zalehnout do pelechu a nejmíň týden z něj nevylézt.

„Ahoj!“ Pozdravil mě Niall, který se rozvaloval v obýváku před televizí s popkornem na klíně.

„Čau,“ zamumlal jsem a vyčerpaně se zhroutil vedle něj.

„Blbej den?“

„Zase jsem usnul na hodině.“ Odpověděl jsem mu a on se zasmál.

„Máš v noci spát a ne ojíždět Eleanor.“

„Nialle!“ Okřikl jsem ho, ale on se jen pořád smál a vůbec ho netrápilo, že je mi to nepříjemné.

„Už ho netrap.“ Napomenul Nialla Liam a sedl si vedle nás. Na sobě měl jen tepláky a z vlasů mu ještě kapala voda. Ten kluk asi netušil, na co jsou ručníky.

„Nic mu nedělám.“ Bránil se Niall a zamračil se, když mu Liam sebral hrst popkornu.

„Víš, že nemůže spát a s El to nemá co dělat.“ Protočil jsem oči nad jeho mateřským pudem, který ho právě ovládal a zvedl se.

„Půjdu se osprchovat.“ Oznámil jsem jim, ale pak se v půlce pohybu zastavil. „Kde je vlastně Eleanor?“

„Šla nakoupit.“ Oznámil mi Liam a já přikývl. Vyběhl jsem nahoru a hodil si věci na postel. Zalezl jsem si do koupelny, vysvlekl jsem se a pustil vodu. Nějakou dobu jsem jen stál pod sprchou a nechal na sebe dopadat kapky vody. Ten zvuk mě příjemně uklidňoval.

Najednou jsem zezdola uslyšel nějaký hluk. Vypl jsem sprchu a rychle se osušil. Hodil jsem na sebe čisté boxerky a tepláky. Málem jsem se přerazil na posledním shodě, když jsem uviděl, co se děje.

Liam a Niall stáli, jako přimrzlí a ruce měli nad hlavou, jako kdyby se vzdávali. Před nimi stál nějaký kluk s čepicí na hlavě, černém triku a upnutých kalhotách. Nějak mi nedocházelo, proč tam tak Ni s Liamem stojí, a když se ten kluk otočil, bylo už pozdě.

„Kdo sakra si a co tu chceš?“ zeptal jsem se podrážděně vetřelce a ve chvíli, když se ke mně obrátil čelem, jsem zamrznul. V ruce držel zbraň a ve tváři měl výraz někoho, kdo se nebojí zmáčknout spoušť.