Darkness in my heart

48. díl

Omlouvám se, já vím...zase přidávám až po, bůh ví jaký době. Jsem hrozná, ale dřív jsem to prostě nestíhala :( tak snad to čekání stalo za to :) a doufám, že se vám další díl bude líbit :)

--------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Po dalších dvou nekonečných týdnech mě konečně pustili domů. Už jsem se nemohl dočkat na pohodlí naší postele a na Harryho kulinářské schopnosti. Jídlo co mi dávali v nemocnici, sice nebylo až tak zlé, ale můj přítel uměl vařit mnohem lépe. Navíc jsem mu pořád dlužil odplatu za to, že mě tam jen tak nechal. Měl jsem dost času si to promyslet, takže se měl chlapeček na co těšit.

„Domove sladký domove." Vydechl jsem úlevou, když jsem překročil práh našeho domu a vydal se na průzkum. Dlouho jsem tady nebyl a tak jsem byl zvědaví, co všechno se tady změnilo. Jenže moc daleko jsem nedošel. V obýváku už na nás totiž čekalo malé uvítání v podobě Liama se Zaynem.

„Co tady děláte?" podivil se Harry a zamračeně si je prohlížel. Evidentně taky tušil, že nejde jen o běžnou návštěvu mezi kamarády. Nasucho jsem polkl a začal jsem se třást. Měl jsem špatný pocit. Nejspíš tu byli kvůli Angelovi.

„Co byste řekli na malý výlet do Skotska?" zeptal se nás Zayn a já překvapeně zamrkal. „Slyšel jsem, že je tam nádherně."
„Sotva jsem se vrátil z nemocnice." Zaskučel jsem a svalil se do křesla. Ještě pořád jsem byl zesláblý a tak mě i cesta z auta k domovním dveřím vyčerpala. „Proč nás zase chcete někam tahat?" Zayn si vyměnil významný pohled s Liamem a ten pokrčil rameny. Tyhle tiché konverzace mě štvaly. Nikdy jsem netušil, co probírají a ta nevědomost mě ubíjela.

„Protože Bavetta zuří. Jess ani Markovi se nepovedlo jejich otce uklidnit a přesvědčit, aby nás nechal na pokoji." Začal vysvětlovat Liam a já se zamračil. Už od té Angelovi návštěvy jsem měl špatný pocit a tohle tomu moc nepomáhalo. „Takže bude lepší, když se vy dva uklidíte z cesty a my se to tady zatím nějak pokusíme vyřešit."
„Tak na to zapomeň, Payne!" Začal hned protestovat Harry, zatímco já v duchu panikařil. Nechtěl jsem, aby někdo z mých přátel zemřel, ale taky jsme nemohli do konce života utíkat. Buď jsme se mohli pokusit vyhrát tuhle triviální malou soukromou válku anebo jsme se mohli jít rovnou oběsit. „Louis ať se schová, ale já tady zůstanu a pomůžu vám. Nehodlám někde sedět na prdeli, zatímco vy si tady budete hrát na superhrdiny."

„Harry, přestaň vyvádět. My to tady zvládneme. Ty se postarej o Louise." Zkusil ho přemluvit Zayn, ale kudrnáč začal vrtět hlavou. Ta jeho tvrdohlavost ho jedou, bude stát život, ale zamanul jsem si, že mu nedovolím umřít tahle brzo.

„Zbláznil ses?! Zachránil si mi život a teď když ti můžu opravdu pomoct, tak po mě chceš, abych nic nedělal?" Zayn chtěl znova něco namítnout, ale to už mi došly nervy a konečně jsem si vzpomněl, jak se používají hlasivky.
„Harry..." Ozval jsem se roztřeseně a jmenovaný se ke mně hned nahrnul, aby zjistil, co chci. „Prosím, zůstaň se mnou." Zašeptal jsem a on se zamračil. Zjevně se mu moje prosba moc nelíbila, ale to měl smůlu. Já nehodlal riskovat, že se mu něco stane. „Potřebuju tě. Já...já...myslím, že to bez tebe nezvládnu. Prosím." Zakňučel jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Opravdu jsem se bál.

Harry mě okamžitě sevřel v pěvném objetí a povzdechl si. Počkal, než se uklidním a až pak se ode mě odtáhl. Ale ne moc daleko. Sedl si vedle mě a chytl mě za ruku, aby mi dal najevo, že mě ochrání.

„Dobře." Souhlasil nakonec a já si vydechl úlevou. „Pojedu s Louisem, ale pokud se něco stane, tak mi dáte vědět, jasný?" Zayn přikývl a ještě s Harrym probral kdy, kde, co a jak se bude dít. Byl jsem vystresovaný a šíleně unavený. Už jsem si ani nedokázal vzpomenout, kdy jsem naposledy byl šťastný. Kdy v mém životě nebyl žádný strach ani bolest. Prostě jen klid.