Darkness in my heart

65. díl

Tak jo, já vím, že poslední dva díly nebyly nic moc a následující tři části taky nebudou zrovna něco dech beroucího, ale co se dá dělat. Příběh končí, všichni padouši jsou poraženi a jediné, co zbývá je urovnat poslední věci, které ještě nejsou úplně dokonalé. No tak doufám, že si jeden z posledních dílů užijete. Love you all ♥

-----------------------------------------------------------------------

HARRY:

Rio, Brazílie, Buenos Aries, La paz, Quito, Chile, Peru, Mexiko, Bahamy, Guatemala,  L.A., Aljaška, Kanada, Phoenix, Colorado, Florida, Atlanta, Havaj, Texas, Washington D.C., Boston, Seattle, New York. Ve všech těch městech a státech jsme byli a v každičkém jsme zažili nějaké to dobrodružství.

Prvních pár měsíců se mi ještě pořád stýskalo po domově a našich přátelích, ale jakmile se Louis dostal přes to, co mu provedl Ian, ukázalo se, že si umí užívat života lépe, než kdokoli jiný.

Miloval jsem pohled na jeho usměvavou tvář a na jiskru v jeho očích, která nikdy nezhasínala. Můj přítel mi ukázal všechny krásky, které skrývala Severní i Jižní Amerika a nakonec mi už domov nescházel, tak jako na začátku.

Louis mi pomohl vnímat všechnu tu krásu okolo jeho očima a věřte mi, byla to nádhera. On viděl svět úplně jinak než ostatní lidé. Všechen čas, který jsem s ním strávil, byl nádherný a já si chtěl zapamatovat každičkou vteřinu.

„Je tomu už pět let, co s tebou cestuju.“ Mumlal jsem si pod nos a nervózně přecházel po pokoji. Zrovna jsme byli v New Yorku a Louis mě chtěl vzít na nějakou luxusní večeři a pak do divadla. Vlastně ani nevím, kde na to můj přítel bral peníze, ale bylo mi to jedno. Věřil jsem mu a doufal, že moc neriskuje. Tak nějak mi došlo, že kdybychom si měli na sebe vydělávat, tak bychom nejspíš žili pod mostem, vzhledem k tomu, že ani jeden z nás neměl práci.

„Ne, to je blbost.“ Zoufale jsem si prohrábl vlasy a asi po sto padesáté za poslední hodinu jsem se podíval do zrcadla, abych si upravil smoking, který mi už stejně lépe sedět nemohl. „Tak od začátku.“ Zhluboka jsem se nadechl a znova jsem začal pochodovat po pokoji. „Myslím, že jsem se do tebe zamiloval už od první chvíle. Nikdy nezapomenu, jak si sešel dolů jen v teplácích a jako jediný ses mě nebál. Tvoje odvaha mě dostávala do kolen a pořád dostává…Uh…to je kravina!“ Postěžoval jsem si a hned na to málem vyletěl z kůže, když jsem uslyšel ten překrásný smích svého přítele.

„Naopak.“ Řekl a s úsměvem se ke mně o něco přiblížil. „Mě to přišlo naprosto dokonalé.“ Něžně mě políbil a majetnicky mi zmáčkl zadek. Po tom, co přestal žít ve vzpomínkách na Iana, se mu vrátila jeho nekonečná nadrženost a tím pádem nám dělalo obrovský problém vylézt z postele a začít normálně fungovat. „Co sis to tady nacvičoval?“ zeptal se a neochotně se ode mě odtáhl. Dnešní večer jsme plánovali už delší dobu, ale vždycky jsme ze sebe strhaly obleky dřív, než jsme došli k hlavním dveřím. Tentokrát už jsme si slíbili, že půjdeme. Nemohli jsme každý večer trávit v posteli.

„Jen jsem uvažoval jak tě poslat k vodě.“ Oznámil jsem mu a on se zatvářil na oko šokovaně.
„Takže já se tady o tebe celých pět let starám a ty mi jen tak oznámíš, že se chceš rozejít?“ uraženě si založil paže na prsou a já se neubránil pousmátí. Byl opravdu roztomilý, když se zlobil.
„No…víš…říkal jsem si, že mým přítelem už si až moc dlouho…“ pokrčil jsem rameny a zasunul ruce do kapes. Nahmatal jsem malou sametovou krabičku, která se ukrývala uvnitř, a naposledy se zhluboka nadechl. Chtěl jsem to udělat až v té restauraci, ale najednou jsem cítil, že tohle je ten správný okamžik. „A…eh…napadlo mě, že bys konečně mohl být můj manžel.“ Nervózně jsem se usmál a padl před ním na jedno koleno. „Takže…Louisi Williame Tomlinsone, prokážeš mi tu čest a staneš se mým mužem?“ zeptal jsem se a na pár vteřin ani nedýchal. Louis si rukama zakrýval obličej a v očích se mu leskly slzy. Nechal jsem mu chvilku na vzpamatování, ale bylo to pro mě nesmírně těžké. Chtěl jsem jeho odpověď slyšet hned. To čekání mě zabíjelo.