Darkness in my heart

52. díl

Omlouvám se, že zase přidávám po tak dlouhé době, ale učitelé se před Vánoci zbláznili a nasázeli nám milión testů. Prý abychom toho pak v lednu měli míň. Kecy, mimochodem. Stejně zase před pololetím budeme psát, až se z nás bude kouřit -_- vždyť to znáte. No nic. Doufám, že se Vám další díl bude líbit a že to za to čekání stálo :)

----------------------------------------------------------------------------------------

DANI:

„Donesu ještě popkorn.“ Nabídla jsem se a Perrie nepřítomně zakývala hlavou. Do toho filmu byla zažraná víc, něž by podle mého názoru měla.

Děsně jsme se tady všichni nudili. Už to bylo něco přes týden a my tady pořád tvrdli a nezdálo se, že bychom se v dohledné době mohli vrátit domů. Netušila jsem, jak tohle svému šéfovi vysvětlím. Nejspíš mě vyhodí a já pak Liama zabiju. Nechtěla jsem kvůli jeho pitomým chybám ztratit práci, ale taky jsem se s ním nechtěla hádat. Na to jsem ho až moc milovala.

 S povzdechem jsem seběhla schody a chtěla vtrhnout do kuchyně, ale zarazila jsem se. Harry se totiž právě přitiskl na Louisova záda a začal mu krk zasypávat drobnými polibky. Chtěla jsem jim nechat trochu soukromí a odejít, ale to co následovalo, mi vrazilo dech. Vůbec jsem nechápala, co se to mezi nimi děje.

Louis ze sebe setřásl Harryho a ten mu věnoval ublížený pohled. „Pořád se ještě zlobíš?“ zeptal se zelenoočko, ale jeho přítel mu stále odmítal věnovat plnou pozornost. Vlastně ho skoro ignoroval.
„Ne.“ Zamumlal starší z chlapců a začal mýt další talíř. No tak to muselo být něco. Nikdy jsem neviděla Louise dobrovolně uklízet.

„Jestli si děláš starosti o Nialla, tak nemusíš, spíš bych se divil, kdyby se probudil tak brzo.“ Zkusil to Harry a objal svého přítele kolem ramen. „Vsadím se, že až se probere, budeš si přát, aby se nevzbudil.“
„Hmm…“ Zabručel modroočko a Harry se zamračil. Nejspíš se mu tahle situace vůbec nelíbila. No…to ani mě ne. Takhle odtažitého jsem Louise ještě neviděla.

Harry vypadal, že chce odejít, ale nakonec si to rozmyslel. „Teď ale vážně. Co se děje?“
„Nic.“ Odbyl ho znova Louis a dál se věnoval umývání nádobí.
„Přestaň! Vykřikl kudrnáč a prudce k sobě svého přítele otočil. „Od doby, co sem přijel Nick, se ke mně chováš, jako kdybych byl jen otravná moucha! Vím, že to co si viděl, ti mohlo ublížit, ale snad už ti Nick řekl, jak to bylo, ne? Nic se nestalo! Nemyslíš, že bych si taky zasloužil trochu důvěry?!“ Rozkřikl se Harry a do očí se mu nahrnuly slzy. Evidentně ho Louisovo chování zraňovalo.

„J-já…j-já…“ Modrooký chlapec chtěl něco říct, ale nepodařilo se mu ze sebe vydat nic srozumitelného. „Je mi to líto.“ Špitl a vypadalo to, že se chce ke svému příteli přiblížit, ale nakonec si to rozmyslel. „Jen prostě potřebuju čas, abych vstřebal, co se stalo.“ Zašeptal a odešel z místnosti.

Harry chvíli nevěřícně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál Louis a pak pevně zavřel oči. Jako kdyby se snažil zadržet pláč. Nejspíš ho to muselo pěkně bolet. Ani jsem se mu nedivila. Sice nevím, o co tady šlo, ale kdyby se ke mně Liam taky choval takhle odtažitě, bolelo by to jako čert.

Pár vteřin jsem přemýšlela, co mám dělat, ale nakonec jsem vešla do kuchyně a něžně Harryho objala. Ten hned obmotal ruce okolo mého těla a rozvzlykal se mi do ramene. Jen tak jsme tam stáli a já mu šeptala utěšující nesmysly, dokud se úplně neuklidnil.

Neuměla jsem si představit, jak moc zraněný teď musel být. Já a Liam jsme měli svoje problémy, ale aspoň jsme spolu mluvili a pořád měli jistotu, že nás ten druhý miluje. Harry tuhle jistotu ztratil. Nikdy bych si nedovedla představit, jak asi teď musel trpět.