Darkness in my heart

55. díl

Omlouvám se za časté střídání pohledů, ale psala jsem to narychlo a navíc jsem byla děsně unavená, takže jsem prostě něco naťukala do počítače a už jsem neměla sílu to přepisovat. Snad se Vám další část bude líbit :)

------------------------------------------------------------------------------------------------

HARRY:

Pevně jsem držel svého přítele a snažil se ho utišit. Nechtěl jsem ho takhle rozrušit. Myslel jsem, že udělat si trochu času pro sebe by bylo fajn. Nenapadlo mě, že začne takhle vyvádět. Ale nemohl jsem mu to zazlívat. Měl pravdu. Teď jsem byl hledaná osoba. Dny, kdy jsem se mohl svobodně procházet po ulici, jsou u konce. Už nikdy nebudu moct vyjít ven, bez toho aniž bych se nemusel bát, že mě zatknou.

„Dodělám to jídlo a pak se půjdeme podívat na zahradu, co ty na to? Dneska už nebudeme myslet na ten blázinec kolem. Jen na to, jak je tady krásně." Pousmál jsem se na něj a on mi úsměv váhavě oplatil. Setřel si slzy a vyskočil na linku, aby mě mohl pozorovat, jak vařím. Nikdy jsem nepochopil, co ho na tom baví, ale nestěžoval jsem si. Bylo hezké, mít ho u sebe. Byl jsem pak klidnější.

„Chci svatbu." Prohlásil rozhodně po chvíli a já zamrkal překvapením. Někdy jsem měl fakt problém stíhat jeho myšlenkové pochody.
„Co s tím pořád máš?" zasmál jsem se a byl rád, že už nemyslí na svou rodinu. Muselo ho to zatraceně bolet.
„Vím, že si říkal, že nepotřebujeme nějaký cár papíru, ale já to chci." Oznámil mi tvrdohlavě a já zvědavě pozvedl obočí.
„Dobře. Nic proti tomu nemám." Pokrčil jsem rameny a nemohl uvěřit, co to do něj najednou vjelo. „Ale jak to chceš udělat?"
„Jednoduše." Zazubil se a plácl mě přes zadek, když jsem okolo něj procházel. „Niall udělá pár svých kouzel s počítačem a nakonec získá oprávnění oddávat."
„Takže náš oddávající bude Niall?" podivil jsem se a jen s těží zadržoval smích.
„Jo. Máš nějaké námitky?" zeptal se Louis a já k němu přešel, abych ho mohl políbit.
„Ne." Řekl jsem a znova přitiskl své rty na ty jeho. „Dělej, jak myslíš."
„Super! Jdu mu to říct!" Vykřikl nadšeně a já zavtěl hlavou. Netušil jsem, co ho to zase napadlo, ale bál jsem se zeptat. Louis na tom nebyl dobře. Měl jsem strach, že se každou chvíli sesype.

NIALL:

Už asi něco přes hodinu jsem poslouchal Louise jak mele o svatbě a nemohl tomu uvěřit. Tohle se na mého kamaráda vůbec nepodobalo. Začínal jsem se o něj celkem bát. Tohle chování u něj nebylo normální.

„Louisi!" Přerušil jsem ho a starostlivě se na něj zadíval. „Stalo se něco?" zeptal jsem se a on naprosto ztuhl. Do očí se mu nahrnuly slzy, ale rychle je zase zahnal zpátky. Najednou vypadal vážně zničené. Možná jsem se neměl ptát.

„Ni...já...teď o tom nedokážu mluvit, promiň." Vypadlo z něj po chvíli a já chápavě přikývl. Netušil jsem, co s ním je, ale nehodlal jsem to z něj páčit. Až bude připravený, poví mi to. „Potřebuju jen něco, čím bych se zaměstnal a jediné, co mi dokáže pomoct je svatba." Zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat dál. Viděl jsem na něm, že je to pro něj velice těžké. „Protože když nemyslím na Harryho tak se mi svět hroutí a to já prostě nemůžu dovolit. Musím se dát dohromady...už jen kvůli němu."

V jeho očích bylo tolik bolesti, ale zároveň i tolik odhodlání. Nechtěl se sesypat kvůli někomu, koho miloval. V tuhle chvíli jsem Harrymu záviděl. Taky bych chtěl někoho, kdo by myšlenkami na mě plašil zlé sny, které se měnili v realitu.

„Dokážeš udělat to, o co jsem tě žádal?" zeptal se s nadějí v hlase a já přikývl.
„Jasně, to bude hračka." Usmál jsem se na něj a pevně ho objal. Chtěl jsem mu tím dát najevo, že tu pro něj vždycky budu.