Darkness in my heart

44. díl

HARRY:

„Co si mi to chtěl ukázat?“ zeptal jsem se otráveně Nicka, který zrovna zastavil před Liamovým a Niallovým domem. Nechápal jsem proč mě on a Zayn vytáhli z nemocnice a už vůbec mi nedocházelo, proč mě odvezli zrovna sem.

Právě teď jsem chtěl být s Louisem. Měl bych u něj být. Mohl se každou chvíli probrat. Mojí jedinou útěchou bylo, že u něj zůstala Perrie s Dani. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se vzbudil sám. Neuměl jsem si představit, čím si musel projít. Jen jsem doufal, že to nebylo tak hrozné, jak jsem si představoval.

„Máme pro tebe překvápko.“ Odpověděl mi nadšeně a já převrátil oči.

„Pokud na mě za těmi dveřmi nečeká Louis, nezajímá mě to.“ Oznámil jsem jim, ale oni mě ignorovali a dál mě táhli k domu.

„Tohle se ti bude líbit.“ Ujistil mě Zayn, ale já mu moc nevěřil. Louis byl pro mě na prvním místě. Nechtěl jsem ho v nemocnici nechávat moc dlouho.

Zayn mě nadšeně zatáhl do sklepa, kde mi málem spadla brada až na zem. Nejen kvůli tomu, že jsem viděl Iana přivázaného k židli, ale taky proto, že Liam do něj mlátil, jako kdyby to byl boxovací pytel. Poslední dobou jsem měl delší vedení a tak mi nedocházelo, co se to tady děje.

„Harry, Iana už znáš.“ Ozval se Nick a přešel za Ianova záda. „Ale nevíš, že to on je ten zkurvysyn, co ublížil Louisovi.“ Oznámil mi a moje dolní čelist se o vteřinu později válela až na podlaze.

„C-cože?!“ Vyjekl jsem, jakmile jsem se vzpamatoval a Zayn mě poplácal po rameni.

„Mysleli jsme, že by ti mohlo spravit náladu, když ho uvidíš trpět.“ Řekl a já na něj vykulil oči. Trvalo mi ještě asi dalších pět vteřin, než mi to celé docvaklo.

Pak jsem se pohnul takovou rychlostí, až jsem měl sám problém to zaznamenat a zlomil tomu sráčovi nos. Měl jsem na Iana takový vztek. Už od první chvíle jsem věděl, že je to nehoráznej kretén. Nesnášel jsem ho, ale dokázal jsem ho vystát, protože Louis ho měl, bůh ví proč rád. Teď už na tom nezáleželo. Louis byl v kómatu a můj vztek se každou minutou stupňoval. Ten hajzl neměl právo tohle udělat někomu tak nevinnému a dokonalému, jako je můj modrooký medvídek.

„Už je ti líp?“ zeptal se mě Liam a já překvapeně zamrkal. Ian bolestně skučel a nos měl v nepřirozené pozici. Kdyby nebyl celý od krve, vypadl by možná i komicky.

„Možná trochu.“ Přiznal jsem a prudce vydechl. Po tomhle jsem toužil sakra dlouho. Udělat si z Iana hračku byl můj tajný sen. No dobře, zas tak tajný nebyl, ale dnešní den pro mě byl jako Vánoce. Lepší dárek už by bylo jen to, kdyby se Louis probral a všechno by bylo jako dřív.

„Proč si mu to sakra udělal?!“ Vřískl jsem po Ianovi a jednu mu vrazil. Pořád jsem měl před očima, jak Louis vypadal, když jsem ho našel před Zaynovým domem.

„Protože jsem mohl.“ Ian se namáhavě nadechl a povýšenecky se na mě usmál. Bylo na něm vidět, že má bolesti, ale pořád měl ten arogantní výraz ve tváři. Nehorázně mě tím sral. „Nemusím ti přece říkat, jak úžasná je ta jeho prdelka.“ Uchechtl se a já se neudržel a vrazil mu další.

„Neměl jsi právo! Louis je můj! Proč ses s tím kurva nemohl smířit a nenašel sis nějakou děvku, která by uspokojila tvoje zvrhlé potřeby?!“ Byl jsem vzteky bez sebe. Čím déle jsem koukal na ten jeho ksicht, tím víc se ve mně vařila krev.

„A proč bych to dělal, hm? Bavetta mi přikázal, abych ho zlomil. Zapomněl dodat, že ho nesmím omrdat. Tak jsem toho využil. Sám dobře víš, že je neodolatelnej.“ Dál už jsem se na nic neptal, protože jinak bych ho zaškrtil nebo mu rovnou urazil hlavu a to jsem nechtěl. Přál jsem si ho vidět na úplném dně. Chtěl jsem, aby mě prosil, abych se nad ním smiloval a zabil ho. Kluci se radši vzdálili a nechali mě s tím zmrdem o samotě.