Darkness in my heart

17. díl

Chtěla jsem si odpočinout od postelových scén, ale...no prostě jsem neodolala :D Snad se vám bude další kapitola líbit :) 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Všechno už bylo nachystané. Jídlo bylo na stole, plameny svíček se mírně třepotaly a dělaly romantickou atmosféru, ložnice byla vyzdobená a zbytek domu pečlivě uklizený. Zbývalo jen jediné. Dotáhnout sem Harryho. No...ale něco mi říkalo, že to nebude zas tak těžké.

„Lou, moc se omlouvám." Spustil znova proud ospravedlnění. Zdálo se, že se tím až moc užírá.

„To nic. Netrap se tím." Zasmál jsem se a pohodlně se usadil na sedačce v obýváku. „Kdy tě Zayn propustí?"

„Nevím..." zakňoural a já přímo mohl vidět jeho zoufalý výraz. „Počkej, zkusím ho přemluvit." Chvíli bylo ticho a pak jsem už byl slyšet jen jejich rozhovor. Harry evidentně neměl potřebu zakrývat mikrofon, jako to dělávají ostatní lidé.

„Zee, mohl bych už vypadnout?" zeptal se ho s trochou naděje v hlase.

„Už neudržíš ptáka v kalhotách?" zasmál se Zayn a já se k němu přidal. Kdybych se na tohle zeptal já, už bychom leželi na podlaze a strhávali ze sebe oblečení.

„Zayne, prosím." Zakňoural Harry, jako kdyby byl malé dítě, které chce zmrzlinu ještě před večeří. „Chtěl jsem s Louisem strávit víkend."

„To ti volá on?" zeptal se místo odpovědi. Mohl jsem vidět, jak se kudrnáč drží, aby si zoufalstvím nevytrhal všechny vlasy. Chudáček. Budu se mu muset nějak omluvit.

„Jo, ale co to s tím má společného?" Harry už začínal být netrpěliví. Jen jsem doufal, že cestou ke mně ho nechytí za rychlou jízdu.

„Nic," odpověděl mu Zayn ledabyle. Byl to vážně dobrý herec. To se muselo nechat. „Tak klidně běž. Zbytek dořešíme, až seženu další lidi."

„Za chvilku jsem u tebe." Ozval se Harry s radostným výkřikem. Zasmál jsem se a přehodil si telefon k druhému uchu.

„Skvěle. Už se nemůžu dočkat." Zavrněl jsem a on zalapal po dechu.

„Neprovokuj." Varoval mě, ale já se jen uchechtl. Jako kdyby to bylo možný. Z nějakýho důvodu jsem ho neskutečně rád provokoval. Nejspíš proto, že to nakonec končilo divokým a vášnivým sexem.

„Mám pro tebe překvapení." Oznámil jsem mu, abych spustil jeho bujnou fantazii.

„Jo? A co to je? Ležíš v posteli úplně nahej a tvrdej a čekáš jen na to, až tě ojedu?" zasmál jsem se. Přesně tohle jsem chtěl. Věděl jsem, že první co ho napadne, bude nějaká úchylárna. Popravdě, kdyby byla situace obráceně, asi bych řekl něco podobnýho. Když šlo o něj, nemohl jsem si odpustit hříšné myšlenky.

„Možná." Odpověděl jsem svůdně a snažil se zadržet smích. „Přijeď a uvidíš."

„Hned jsem tam." Vyhrkl a zrušil hovor. Už jen představa, jak právě zaběhl rekord, aby se dostal co nejrychleji k autu, mi vykouzlila na tváři připitomělý úsměv. Líbil se mi fakt, že po mě touží stejně jako já po něm. Nechtěl jsem, aby tahle přitažlivost mezi námi někdy vymizela. Přál jsem si, abychom spolu mohli být až do konce našich životů. 

HARRY:

Zrušil jsem hovor s Louisem a rychle naskočil do svého auta. Věděl jsem, že na mě nečeká nahý v posteli. To bych nesměl slyšet jeho potlačovaný smích, abych mu na to naletěl. Vlastně mi bylo jedno, co je to za překvapení. Hlavně, že tam bude Louis. Nic víc jsem nechtěl.