Darkness in my heart

6. díl

Tahle část je trochu o ničem, ale slibuju, že se to zlepší :) Jinak díky že to čtete a snad se vám pokračovaní bude líbit :)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LIAM:

„Zee," začal jsem, jakmile se Louis i s tím malým hajzlíkem ztratil ve svém pokoji.

„Vím, co my chceš říct, ale..."

„Ne nevíš." Přerušil jsem ho a zhluboka se nadechl. Zayn byl můj šéf, ale taky můj kamarád. Doufal jsem, že nedostanu padáka. Tu práci jsem vážně potřeboval.

„Louis před měsícem přišel o někoho, koho miloval. Ten tvůj kamarádíček se sem vloupal a mířil na nás pistolí. Mohl nás zabít! Máš pocit, že je normální, že se k němu Louis takhle připoutal?"

„Li chápu, že máš o něj strach, ale mně se ti dva spolu vážně zdají roztomilí. Harry doma prakticky nemluví o ničem jiném, než o Louisovi. Nemyslím si, že by mu ublížil."

„Fyzicky možná ne." Zamumlal jsem a on si povzdechl.

„Harry se možná někdy chová jako naprostej idiot, ale je to hodný kluk. Jen si to nechce přiznat. Bojí se, že by ho lidé zranili." Vysvětlil mi a já rezignovaně přikývl. Nemělo to cenu. Zayn si pořád mlel tu svojí a Louis zítra nejspíš taky nedostane rozum. Nezbývalo nic jiného, než doufat, že Louis z toho vyvázne bez větších následků.

LOUIS:

Překvapilo mě, jak mile se Liam k Harrymu ráno choval. Zayn mu nejspíš musel něco říct. Byl jsem mu za to vděčný. Chtěl jsem kudrnáče líp poznat a to by nešlo, kdyby ho Li pořád jen vyhazoval z našeho domu.

„Co bude k obědu?" zeptal se Niall a protáhl se. Celkem mě překvapilo, jak si Harry s Niallem padli do oka. Samozřejmě hned po tom, co Ni překonal infarkt. Ze začátku taky nebyl moc nadšený, že kudrnáče vidí, ale Harry se vážně snažil a Nialla prakticky okamžitě získal na svou stranu.

„Můžu něco udělat, jestli chcete." Navrhl zelenoočko a já překvapeně vykulil oči.

„Ty umíš vařit?" vypadlo ze mě a on se zářivě usmál.

„Jasně, že umím." Prohlásil hrdě. Prostě jsem se musel zasmát. Ten kluk byl k sežrání.

„Co dokážeš uvařit?" vychrlil ze sebe dychtivě Niall.

„Co si řekneš." Harry pokrčil rameny na znamení, že si celkem věří.

„Bubble Squeak!" vykřikl a já se zasmál. Nechápal jsem, jak může být tak nadšený z jídla.

„Jak si přeješ." Kudrnáč se rozesmál a vydal se do kuchyně. Rychle jsem přiběhl za ním, jako nějaký pejsek. Tohle chování pro mě nebylo typické. Ale já vážně toužil strávit, co nejvíc času s tímhle roztomilým stvořením.

„Jdeš mi pomoct?" zeptal se mě, když si všiml, že jsem za ním přišel.

„Nejsem moc dobrý kuchař." Oznámil jsem mu a sedl si na linku.

„Tak co tady děláš?" podivil se a já se zasmál. Pokrčil jsem rameny a uhnul jsem hlavou, aby mohl prozkoumat co je v té skříňce.

„Nevyznáš se tady. Já sice nevařím, ale vím kde co je." Odpověděl jsem mu s úsměvem. Nechtěl jsem mu přiznat, že s ním chci být co možná nejdýl. Nevěděl jsem, jestli se ještě někdy potkáme, až opustí tenhle dům.