Darkness in my heart

10. díl

LOUIS:

Políbil jsem Harrho na čelo a začal si uklízet svoje věci. Pro dnešek jsem byl úplně vyřízený. „Svezeš mě domů?“ zeptal jsem se ho, protože mě sem hodil jeden z těch kluků, co mi dělali modely.

„Jasně.“ Kudrnáč ledabyle pokrčil rameny a vyšel ven z ateliéru. Zamkl jsem za náma a seběhl dolů k jeho autu.

Během jízdy bylo krásné ticho. Oba jsme byli po našich dvou orgasmech vyčerpaní a už neměli sílu o něčem mluvit. Vlastně jsme byli rádi, že jsme ještě při vědomí.

„Nechceš přespat u mě?“ navrhl jsem, když jsme zastavili před mým domem. Celkem jsem se bál, aby cestou k sobě neupadl do mikro spánku, a navíc jsem ho vážně chtěl mít v noci u sebe. Kudrnáč se celý rozzářil a přikývl.

„Nebude to Liamovi vadit?“ zeptal se trochu ustrašeně, když jsme došli ke dveřím. Já si ho přitáhl k sobě a dal mu pusu na spánek.

„Neboj,“ usmál jsem se na něj a moje ruka sjela k jeho zadku. Nemohl jsem si pomoct. Když už jsem věděl, že ho můžu osahávat, chtěl jsem toho plně využít. „Li, není doma. Je u své přítelkyně.“ Pošeptal jsem mu a pobaveně sledoval, jak si oddechl. Liam mu asi vážně naháněl hrůzu.

„Ahoj Nialle!“ Křikl jsem přes celý dům, jakmile jsme vešli. Drobný blonďáček byl ve vteřině u nás a málem mu vypadli oči z důlků.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ho s mírným úsměvem.

„Nabídl jsem Harrymu, aby u nás přespal.“ Oznámil jsem a Niall potřásl hlavou, jako kdyby se vzpamatovával z nějakého transu.

„Fajn…Super. Dojdu dodělat večeři.“ Vysoukal ze sebe a hned zmizel v kuchyni.

„Stalo se něco?“ zeptal se mě Harry ustrašeně. Bylo vidět, že ho blonďákova reakce trochu zaskočila.

„To nic. Niall jen neví, co si má o nás myslet.“ Usmál jsem se na něj a přitáhl si ho k sobě, abych ho mohl políbit. Nechtěl jsem, aby se tady cítil nechtěný.

Večeře už probíhala v klidu. Jakmile jsem Niallovi vysvětlil, jak na tom s Harrym jsme, hned zapadl do své obvyklé nálady. Vůbec mu to nevadilo a vlastně byl i rád. Nakonec z něj vypadlo, že už si dlouho přál, abychom se dali dohromady. Byl jsem rád, že nám to Ni přeje. Teď už zbývalo jen přesvědčit Liama. Ale…vážně jsem pochyboval, že to půjde lehce.

Na jednu stranu jsem ho chápal. Harry nebyl zrovna dobrý příklad vzorného občana, ale…to ani Liam. Pracoval pro Zayna stejně jako kudrnáč. Sice v autodílně a byla to legální práce, jenže tak nějak jsem pochyboval, že je Li svatej.

Na druhou stranu jsem zase nechápal, proč mu to tak vyvádí. Byl to můj život. A i kdyby měl pravdu a Harry by mi nakonec jen ublížil, tak mu do toho nic nebylo.

HARRY:

Ráno mě probudil Niall. V očích měl hrůzu a zdálo se, že každou chvíli začne panikařit. „Co se děje?“ zamumlal jsem ještě napůl ve spánku. Pořád jsem měl hlavu na Louisově hrudi a nehodlal jsem to měnit.

„Je tu policie.“ Zašeptal vyděšeně a to mě totálně probralo. Rychle jsem si sedl a vytřeštil na něj oči.

„Cože?!“ Srdce mi začalo bít dvakrát rychleji než normálně. Fofrem jsem se oblekl, zatímco mi Niall oznamoval, že před domem zastavilo policejní auto.

„Je tu někde zadní vchod?“ zeptal jsem se ho a ještě jednou se zadíval na spícího Louise. Nechtěl jsem ho opouštět, ale musel jsem. Kdyby mě chytli, šel bych sedět. Nesnesl bych, kdyby mě zavřeli. Nevydržel bych bez něj ani jeden den, natož několik let.