Darkness in my heart

50. díl

Dneska bych Vám jen chtěla šíleně moc poděkovat za každou hvězdičku a komentář, který mi necháváte u mé povídky :)  Pamatuju si časy, kdy jsem se radovala z pěti, šesti votes a teď? U minulého dílu jste mi nechali neuvěřitelných 40 hvězdiček. Lidi jste úžasní :* Doufám, že se vám bude další díl líbit stejně jako ten předchozí :)

------------------------------------------------------------------------------------- 

LOUIS:

Ráno jsem se probral na Harryho zádech. Lípl jsem mu pusu na zadní stranu ramene a neochotně vstal. Kudrnáč něco zamumlal, ale naštěstí se nevzbudil. Protáhl jsem se a ještě napůl ve spánku došel do koupelny. Osprchoval jsem se a doufal, že mě voda probere. Byl jsem šíleně utahaný.

Asi po hodině jsem konečně vylezl a osušil se. Harry ještě spokojeně podřimoval, a jelikož jsem byl příšerně unavený, tak jsem na sebe hodil jen staré tepláky. Zaběhla jsem si dolů pro nějakou rychlou snídani a pak se vydal zpátky nahoru, abych svému příteli dobalil zbytek věcí. Jemu se moc odjíždět nechtělo, takže to co možná nejdýl zdržoval, ale Zayn už z nás byl na nervy a tak jsme mu slíbili, že nejpozději dneska odjedeme.

Zapnul jsem zip od poslední tašky a chtěl jí odnést dolů k ostatním, ale to kudrnaté klubíčko se začalo vrtět a nespokojeně si povzdechlo. Zasněně jsem se usmál a sedl si vedle něho na postel. „Dobré ráno, ospalko." Zasmál jsem se a dal mu rychlou pusu na špičku nosu.
„Dobré." Zamumlal a protáhl se. Harry z nějaké záhadného důvodu nesnášel vstávání. Kdyby mohl, prospal by celý den. „Kolik je?" zeptal se a promnul si oči.
„Půl jedenácté." Odpověděl jsem mu se smíchem a on něco zabručel. Znova se spokojeně uvelebil a chtěl zase usnout, ale to jsem mu už nehodlal dovolit.

„No tak! Vstávat!" Odhrnul jsem z něj peřinu a on vypískl. Věnoval mi vražedný pohled a neochotně se posadil.
„Fajn. Vždyť už jsem vzhůru." Zamumlal a vydal se do koupelny. Zavrtěl jsem hlavou a odnesl naše poslední zavazadlo ke dveřím.

„Lásko?" zaklepal jsem na dveře koupelny, ale jediný zvuk, který jsem z druhé strany slyšel, byl proud tekoucí vody. „Za půl hodiny tady bude Perrie s Dani. Tak si pohni, protože hned pojedeme." Oznámil jsem mu, když jsem vešel a našel ho, jak jen tak stojí pod sprchou a nehýbe se.
„Dobře." S povzdechem vypnul vodu a obmotal si kolem boků ručník.

„Nebude to tak zlé. Určitě si to užijeme. Rozhodně to bude lepší, než být tady a snažit se někoho zabít." Při té myšlence jsem se oklepal. Zabíjení se mi pořád nelíbilo, ale pokud šlo o Harryho, toleroval jsem to. Konec konců to s Ianem jsem mu vážně vyčítat nemohl. Nejspíš bych udělal to samé, kdyby se něco stalo mému nádhernému příteli. Vztek dokáže dělat divy.

„Možná pro tebe." Řekl a začal si sušit vlasy. „Ty si vyrůstal v milující rodině. Já měl jen Zayna. Radši bych tu zůstal a zabil toho hajzla, co nařídil, aby ti ublížili, než se někde schovával, ale to ty nemůžeš chápat. Máš až moc dobré srdce a byl bys schopný Bavettovi odpustit." Zamrkal jsem překvapením a on se mi poprvé za dnešní ráno pořádně zadíval do očí. „Promiň, ale tohle já nedokážu. Nenávidím toho parchanta a ani ta nejbolestivější smrt pro něj nebude dostatečným trestem." Na to jsem neměl, co říct.

Harry měl pravdu. Kdyby to bylo na mě, nechal bych Angela Angelem a šel si po svých. Co se stalo, stalo se. Nemělo smysl to dál rozpitvávat. Jenže přesně tohle byl přístup, který Bavetta, Harry a Zayn nechápali. Oni prostě všechno museli řešit násilím. Tohle byla ta stránka mého přítele, kterou bohužel nikdy nebudu schopný plně pochopit.