Darkness in my heart

12. díl

Tak si dáme trochu oddechovku. :D Dneska žádný úchylárny nebudou. (Omluvám se všem který to čtou jen kvůli tomu) :D

HARRY:

Musel jsem usnout, protože když jsem se probudil, tak Louis už měl na sobě boxerky a spokojeně ležel vedle mě. Přitom si hrál s mými kudrlinkami. Nikdy jsem je neměl moc v oblibě, ale díky modroočku jsem je začínal mít rád. Nejspíš proto, že jemu se líbili.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě s neodolatelným úsměvem. Spokojeně jsem se zavrtěl a prakticky skoro začal příst, jako kotě.

„Je mi úžasně.“ Odpověděl jsem a dal mu malý polibek na rty.

„Harry máš tu…“ Zayn prudce otevřel dveře, ale hned jak si nás všiml, tak se zarazil. „Oh…promiňte. Nechtěl jsem rušit.“ Vykoktal ze sebe Zayn a vycouval zpátky na chodbu.

„Měl bych jít.“ Louis se zvedl a začal se oblíkat.

„Nechoď.“ Zaprosil jsem a udělal na něj psí oči.

„Musím. Už jsem měl dávno někde být.“ Louis se starostlivě zadíval na hodiny a přesunul se zpátky ke mně na postel. „Zůstal jsem jen proto, abych se mohl rozloučit.“

„Kam jdeš?“ zeptal jsem se ho a můj hlas zněl jako ukňourané dítě.

„Za Ianem. Chce mě seřvat. Jako kdyby to nešlo po telefonu.“ Lou protočil oči a vtiskl mi malý polibek na čelo.

„Ten chlap se mi nelíbí.“ Zabručel jsem, což u něj vyvolalo záchvat smíchu.

„Neboj se. Jsem jenom tvůj.“ Ujistil mě a přitiskl své rty na ty mé.

Využil jsem situace a přitáhl si ho k sobě těsněji. Prohloubil jsem polibek a snažil se ho přimět, aby zapomněl na tu pitomou schůzku a zůstal tu se mnou.

„Vím, o co se snažíš, ale…“ Přerušil jsem ho dalším polibkem. Nezajímalo mě to. Chtěl jsem, aby zůstal. „Vážně musím jít.“ Zamumlal mi se smíchem do úst, ale dalšímu políbení se nebránil.

„Hazz…“ zavzdychal a uvěznil mě pod sebou. „Jestli nepřestaneš, nebudeš moc chodit.“ Varoval mě, ale já se jen zasmál a přitáhl si ho zpátky k sobě.

Zrovna, když už jsem myslel, že jsem vyhrál, tak se ozval jeho otravný telefon. Přísahal jsem si, že jestli se mi ten krám dostane pod ruku, tak ho rozflákám.

„Co zas?“ zabručel otráveně Louis a slezl ze mě. Povzdechl jsem si a sedl si kousek za něj. Hlavu jsem si opřel o jeho rameno a ruce mu obmotal kolem pasu. „Fajn. Aby ses neposral.“ Odsekl Louis a zrušil hovor.

„Promiň, vážně mě to mrzí, ale musím jít.“ Omluvně se na mě usmál a ještě naposledy spojil naše rty.

„To je dobrý.“ Ujistil jsem ho a neochotně uvolnil svoje sevření okolo jeho pasu.

„Večer ti ještě zavolám.“ Slíbil mi a vyšel ze dveří. Já se jen vyčerpaně zhroutil zpátky na postel a zíral do stropu.

„Nešel kvůli mně, že ne?“ zeptal se Zayn, který opatrně nakoukl do mého pokoje.

„Ne…musel za svým profesorem. Pomáhá mu se závěrečkou.“ Zamračil jsem se. Pomyšlení na Iana a Louise se mi vůbec nelíbilo. Bál jsem se, že by Ian mohl Louise svést. Nechtěl jsem o to dokonalé modrooké stvoření přijít. Nepřežil bych bez něj ani den.

LOUIS:

Nasedl jsem do auta a rozjel se ke kavárně, kde jsem se měl setkat s Ianem. Nechápal jsem, co je tak naléhavého, že mě musí vidět. Jako kdyby to nepočkalo do zítřka.