Darkness in my heart

18. díl

Tenhle díl je takový malý úplatek, abyste mě za další kapitoly nezabili :D tak sned se vám bude líbit :)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Ráno jsem vstal a našel Harryho, jak spí stulený do klubíčka po mém boku. Usmál jsem se a vtiskl mu něžný polibek do vlasů. Opatrně jsem vstal a oblekl si čisté boxerky. Popravdě…nejradši bych si dal sprchu, ale to bych to roztomilé kudrnaté klubíčko vzbudil. Navíc jsem tak nějak doufal, že si pak vlezeme do sprchy společně.

Potichu jsem vklouzl do kuchyně. Podle hodin, co byli na troubě, bylo už jedenáct. Takhle dlouho už jsem nějakou dobu nespal. No jo…Harry člověka dokáže vyčerpat.

Při vzpomínce na včerejší noc, jsem se musel začít přiblble usmívat. Chtěl jsem to udělat opatrně, ale on se rozhodl, že chce pravý opak. Trochu mě sice vyděsil, když mi svojí chloubu narval hluboko do krku, ale vlastně to nebylo až tak zlé. Chvíli jsem se dávil a pak už to šlo samo. Musel jsem být červený až na zadku, když mi došlo, jak moc hlasití jsme museli být. Nejspíš bych se měl teď nějakou dobu vyhýbat sousedům.

Nechtělo se mi dělat nic náročnějšího a tak jsem vzal dvě misky, nasypal do nich cereálie a celé to zalil mlékem. Naskládal jsem to na tác a ještě přidal jednu růži, která mi zbyla ze včerejška.

Někomu by se to mohlo zdát jako neskutečný klišé. Nosit někomu růže. Pfff. To už je přece ohraný ne? Jenže pro mě to mělo hlubší význam. Růže mi připomínaly Harryho. Byly stejně krásné jako on, ale měly i trny, kterými dokázali člověka zranit, když si nedal pozor. Stejné to bylo i s ním.

Opatrně jsem vyšel schody a otevřel dveře do svého pokoje. Harry ještě spokojeně podřimoval a nezdálo se, že by se chystal vzbudit. Vypadal tak rozkošně. Bylo mi líto ho budit, ale na druhou stranu už jsem chtěl, aby byl vzhůru a já se k němu mohl přitulit. Nebo bychom si mohli dát druhé kolo. To záleželo na tom, jak moc vyčerpaný bude.

„Harry…“ zašeptal jsem mu do ucha, ale on se jen zavrtěl a spokojeně spal dál. „Ospalko, vstáváme. Nechceš přece prospat celý den.“ Zatřásl jsem s ním, ale kromě nesouhlasného zabručení, jsem z něj nedostal žádnou reakci. „Přinesl jsem ti snídani.“ Zkusil jsem to, ale pak mi došlo, že tohle by spíš fungovalo na Nialla. Vlastně…takhle ho Liam tahal každé ráno z postele, jinak by Ni zaspal.

„Když vstaneš, budu na jeden den celý tvůj.“ Slíbil jsem mu a s úsměvem sledoval, jak se snaží dál předstírat spánek. „Budeš si se mnou moct dělat, co jen budeš chtít.“

„Vážně?“ zeptal se rozespale a pootevřel jedno oko.

„Jop.“ Odpověděl jsem s úsměvem a on se konečně posadil. Protřel si oči a s tichým zasténáním se protáhl. Oh, bože! Jak může být někdo tak zatraceně sexy i po ránu? Měl jsem co dělat, abych se na něj znova nevrhl.

„Říkal si něco o snídani?“ zeptal se a já se začal nekontrolovatelně smát.

„Už nikdy ti nic nepřinesu!“ Vykřikl jsem na oko uraženě, ale nepřestával jsem se pochechtávat.

„Proč?“ divil se, jako kdyby to nebylo nad slunce jasný.

„Protože vstaneš, jen když se ti to hodí. Jako kdyby snídaně do postele nebyla dostatečná motivace.“

„Ale no tak!“ Harry se ke mně přidal a teď už jsme se oba smáli a nemohli přestat. „Uvidíš, že večer mě ještě budeš prosit, aby takových dnů, kdy si s tebou budu dělat, cokoli chci, bylo víc.“