Darkness in my heart

5. díl

Jen bych se chtěla omluvit ta překlepy...to víte já a čeština :D jinak jako vždy doufám, že se bude další část líbit :)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HARRY:

Ráno jsem se probudil v povědomém pokoji. Šíleně mě bolela hlava. S námahou jsem otevřel oči a rozhlédl se okolo. Tuhle místnost jsem poznával. Byl to Louisův pokoj. Tak moc jsem si přál, abych se sem mohl vrátit a teď se mi to splnilo. Jen jsem si nevzpomínal, jak jsem se sem dostal.

Pamatoval jsem si, jak mě Zayn zatáhl včera do jednoho ze svých klubů a tam uviděl toho modrookého bruneta, který byl posledních pár týdnů hlavní hrdinou všech mích mokrých snů. Nemohl jsem tomu uvěřit. Tak jsem toužil po tom, abych ho zase potkal a konečně se mi to splnilo.

Sám pro sebe jsem se usmál a vstal jsem. Na židli jsem měl připravené svoje oblečení. Hodil jsem to na sebe a vzal si tác se snídaní do postele.

Nezlob se, že jsem s tebou nezůstal, ale musel jsem odejít. Dole jsou Niall s Liamem. Prosím, nevyděs je. Kolem druhé hodiny budu zpátky. Jestli chceš, můžeš zůstat.

P.S. Snad máš rád palačinky. Niall odmítal uvařit cokoli jiného.

Zasmál jsem se a ještě několikrát si to přečetl. Na včerejší noc jsem si moc nevzpomínal. Jen jsem doufal, že jsem tomu modrookému hnědovláskovi neřekl nic divného. Naházel jsem do sebe snídani a odložil tác zase zpátky na stůl.

Dolů se mi moc nechtělo. Netušil jsem, jak na mě budou ti dva reagovat. Přece jen jsme se neseznámili zrovna nejlépe. Jenže…vážně bych rád počkal na Louise a zeptal se ho, co se stalo včera. Kdyby mě ty jeho kamarádíčci odsud vykopli, asi bych sem už nepřišel. Na to, abych dolejzal jsem měl až moc velký ego.

Přičichl jsem ke svému tričku a rozkašlal se. Smrdělo kouřem a potem. Rychle jsem se zase svlekl a zalezl do koupelny. Osprchoval jsem se a doufal, že mě hlava přestane bolet, co možná nejdřív. Chvílema jsem měl dojem, že se mi rozskočí.

Zrovna, když jsem vcházel do pokoje, vešel tam i Louis. „Ahoj,“ usmál se na mě zářivým úsměvem.

„Čau,“ zamumlal jsem. Nevěděl jsem, co říct. Nechápal jsem proč je na mě tak milej. Neměl k tomu jediný důvod.

„Jestli chceš, tak si můžeš půjčit něco ode mě. Ale jestli si chceš obléct svoje věci…“ Pokrčil rameny a já na něj překvapeně zamrkal. Něco se včera muselo stát. Jinak by se ke mně takhle nechoval. Dostal jsem strach. Nechtěl jsem, aby se z něj stal druhý Nick. Aby mě všude pronásledoval a dělal mi žárlivé scény. To bych asi nepřežil. Jeden otravnej blbec mi za zadkem bohatě stačil.

„Moje věci děsně smrdí.“ Řekl jsem a on se uchechtl. Moc dobře jsem si uvědomoval, že se chovám jako vůl, ale nemohl jsem si pomoct. Takový jsem prostě byl k lidem, kteří se mi líbili, nebo které jsem měl rád. Byl to pro mě něco jako obranný mechanismus. Bylo pro mě lepší, když jsem já ublížil jim, než oni mě.

„Nechceš se na něco zeptat?“ posmíval se mi, když viděl, jak nervní sem. Moc dobře věděl, co chci, aby mi objasnil. Jenže se vyžíval v tom, že mě může mučit.

„Ne,“ odsekl jsem mu a shodil ze sebe ručník. Bylo mi fuk, že se na mě dívá.

„Fajn, jak chceš. Kdyby tě něco napadlo, dej vědět.“ Mrkl na mě a vzal tác se snídaní, kterou jsem před chvílí snědl. Trochu mě naštvalo, že mi nevěnoval ani jeden toužebný pohled. To že mě včera v klubu líbal, musel způsobit alkohol. On o mě evidentně zájem neměl.