Darkness in my heart

58. díl

Já říkala, že to změním, sakra! :D Vysvětlete mi prosím někdo, proč se neumím řídit scénářem, který si ještě k tomu sama napíšu. :D No nic, jak mi to vyšlo tak to vyšlo :) snad se Vám další díl bude líbit :)

P.S. Už jsem Vám řekla, jak moc jsem ráda, že čtete můj příběh? Je to neskutečný. V životě se mi ani nesnilo, že bych mohla mít tolik přečtení, hvězdiček a komentářů :) jste prostě úžasní :*

-----------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Už stačilo doladit jen posledních pár detailů a konečně budeme s Harrym svoji. Byl jsem zatraceně nervózní. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek a já je vůbec nestíhal třídit. Všechno bylo tak zmatené a navíc fakt, že jsem od rána neviděl svého překrásného přítele, mi moc nepomáhal. Chtěl jsem ho obejmout a ujistit se, že všechno bude v pořádku. Měl jsem divný pocit, že se něco stane, ale připisoval jsem to nervům.

Přece...museli to být nervy, ne? Už jsme prožili tolik bolesti a překonali tolik překážek...zasloužili jsme si šťastný konec. Tohle muselo vyjít.

Zhluboka jsem se nadechl a zaplašil všechny zlé myšlenky. Dnes byl můj den D. Nesměl jsem myslet na to špatné. Dnes mělo být všechno perfektní. Tak moc jsem si přál, aby bylo, protože kdyby se něco pokazilo, nejspíš bych začal uvažovat o tom, jestli jsme si s Harrym opravdu souzeni. Třeba se nám osud tím vším snaží naznačit, že k sobě nepatříme.

‚NA CO TO PROBOHA MYSLÍM?!'  Vykřikl jsem v duchu a dal si imaginární facku. Ne, byl jsem si na sto procent jistý, že ten kudrnáč je láska mého života. Neuměl jsem si sám sebe představit s někým jiným. Pokud bychom se rozdělili, byl by to můj konec.

„Jsi v pořádku?" zeptal se mě Liam, který právě vešel do mého pokoje a já se na něj pousmál. Byl jsem opravdu rád, že je tady. Vždycky jsem chtěl, aby mi šel za svědka.
„Jsem jen trochu nervózní." Odpověděl jsem a vstal z postele, abych si konečně vyndal oblek. Perrie ho přinesla už nejmíň před dvěma hodinami, ale já se pořád neodhodlal k tomu, abych si ho oblekl.

„To je normální." Ujistil mě a otevřel Dani s Pezz, které právě zaklepaly.
„Dost řečí." Zavelela Perrie a postavila před zrcadlo židli z kuchyně.
„Posaď se. Uděláme z tebe toho nejhezčího ženicha na světě." Řekla Dani a já bez zbytečných keců uposlechl její rozkaz.

Liam se rozvalil na mé posteli a až moc dobře se bavil na tom, jak si ze mě holky dělají pokusného králíka. Trvalo jim neuvěřitelných pětačtyřicet minut, než se konečně dohodli, jaký účes mi udělají.

„Kdybych věděl, že vám to bude trvat tak dlouho, tak to udělám sám." Zabručel jsem a schytal z každé strany ránu pěstí do ramene. Zaskučel jsem bolestí a Li se znova rozesmál. „Jen počkej, až si vezmou do parády tebe."
„Myslím, že péči těhle dvou překrásných žen dneska vynechám." Oznámil mi, ale jakmile se na něj Dani zadívala, jeho úsměv polevil.

„Máš snad něco proti našim kadeřnickým schopnostem?" zeptala se s pozdviženým obočím a překřížila si ruce na prsou.
„Samozřejmě, že ne, lásko, ale učesat se umím i sám." Začal se bránit a Dani s Pezz protočily oči.
„Nedovolím, abys na svatbě svého nejlepšího přítele vypadal, jako strašák." Liam chtěl něco namítnout, ale Perrie byla rychlejší.
„Přesně. Vy chlapy nemáte ani tušení, co je vhodné a co ne, takže sklapni. Za chvíli budeš na řadě." Li zbledl a já se naopak rozesmál.
„A máš to." Posmíval jsem se mu a tím si od něj vysloužil vražedný pohled. Zahihňal jsem se a konečně se trochu uvolnil. Sice jsem byl pořád trochu nervózní, ale už to nebylo tak zlé.