Darkness in my heart

33. díl

Jsem prostě idiot :D Tenhle díl jsem chtěla přidat už včera, ale nějak jsem na to zapomněla :D Jestli se ptáte jak je to možný, tak sama nevím :D Takže se omlouvám za zdržení a užijte si pokračování ;)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

S trhnutím jsem se probral a zmateně se rozhlédl po pokoji. Harry už byl vzhůru a zkoumavě si mě prohlížel. „Ty žiješ!" Křikl jsem a vrhl se na něj. Objal jsem ho a ignoroval jeho bolestné syknutí. Potřeboval jsem ho stisknout a ujistit se, že je v pořádku. „Tak strašně moc jsem se o tebe bál." Zamumlal jsem mu do krku a nechal slzy štěstí a úlevy, aby mi stékaly po tváři. „Tohle už mi nikdy nedělej!" přikázal jsem mu a pustil ho.

„Proč?" zeptal se mě zmateně a z jeho tónu mě až zamrazilo. „Máme přece nezávazný vztah ne? Nechápu, proč ses tady zdržoval. Mohl jsi jít a užít si s někým jiným. Určitě nejsem tvoje jediná děvka." Překvapeně jsem zamrkal, jak mohl takhle mluvit? Myslel jsem, že jsme si snad tohle už vyříkali. Nejspíš se musel pořádně praštit do hlavy.
„Harry...já...já vím, že jsem ti ublížil, ale...já..." Frustrovaně jsem si povzdechl a prohrábl si rukou vlasy.

„Dobře uznávám...jsem ten největší idiot pod sluncem. Tak strašně moc jsem se bál, že mi zlomíš srdce, až jsem si neuvědomil, jak moc ti tím ubližuju. Pravda je, že si tě nezasloužím, jsi pro mě až moc dobrý, ale já si nemůžu pomoct. Něco mě k tobě táhne." Zadíval jsem se mu do očí, aby pochopil, že každé slovo myslím smrtelně vážně. „Když nejsem s tebou, jsem totálně mimo. Na nic se nedokážu soustředit. Jediné na co dokážu celé dny myslet, jsi ty. Přísahám, že nikoho jiného než Nicka jsem neměl. Snažil jsem se dokázat si, že pro mě nejsi tak důležitý, ale...nešlo to. Nikoho jsem od doby, co jsem tě potkal, nechtěl. Postaví se mi jen při myšlence na tebe. Na nikoho jiného, přísahám. Nevím, co to se mnou je. No dobře...vím. Jsem do tebe zamilovaný." Vyhrkl jsem a Harrymu se zadrhl dech a do očí se mu draly slzy. „Miluju tě tak strašně moc. Zasloužil bych si pořádně nakopat, když tě museli postřelit, aby mi to došlo. Nesnáším se za to, jak jsem ti ublížil."

Teď už jsme brečeli oba. Nemohli jsme si pomoct. Tenhle moment byl prostě na nás moc. „Když mě necháš, strávím zbytek života tím, že ti to budu vynahrazovat." Zhluboka jsem se nadechl a klekl si na jedno koleno. „Omlouvám se, že nemám prsten, ale...nějak jsem to nestihl." Nervózně jsem se zasmál a on na mě jen vyjeveně civěl. „Harry Edwarde Stylesi, udělal bys mě tím nejšťastnějším člověkem ve vesmíru a stal se mým mužem?" Kudrnáč na mě chvíli jen němě zíral a vstřebával ten fakt, že jsem ho právě požádal o ruku. Někdo by si řekl, že je to možná unáhlené rozhodnutí, ale mě to bylo jedno. Měl jsem čas si to promyslet a dospěl jsem k závěru, že s ním chci strávit zbytek života. A už teď jsem věděl, že toho nebudu nikdy litovat.

„Kdybych věděl, že tě tímhle přinutím to říct, nechal bych se postřelit mnohem dřív." Po tvářích mu začaly stékat slzy štěstí a na mém obličeji se objevil zamilovaný úsměv.

Harry se mi vrhl kolem krku a lípl mi pusu na tvář. „Samozřejmě, že se stanu tvým mužem. Jak bych mohl odmítnout?"

Nemohl jsem tomu uvěřit. Harry byl živý a zdravý a souhlasil, že si mě vezme. Bylo toho na mě moc. Pevně jsem ho objímal a snažil se uvěřit, že tohle není jen obyčejný sen. Tak strašně moc jsem se bál, že se za chvíli proberu a zjistím, že je kudrnáč opravdu mrtvý.

HARRY:

Ještě pár dní jsem si musel poležet, ale nestěžoval jsem si. Louis byl celou dobu se mnou a udělal všechno, co mi na očích uviděl. Teda až na sex. Ten mi zakázal, protože se prý mám šetřit. To podle mě byla největší blbost na světě. Dokázal bych ho ošukat i v tomhle stavu a po tom, co by on omdlel vyčerpáním, tak bych si stihl ještě jednou vyhonit a osprchovat se, aniž bych jedinkrát zívl.