Darkness in my heart

60. díl

Asi sama sebe nikdy nepochopím :D za půl hodiny mi jede vlak a já tu sedím a dopisuju tenhle díl, jen abych Vám udělal radost…jsem nejspíš cvok, ale co nadělám :D Tak doufám, že se Vám bude další část líbit :)

--------------------------------------------------------------------------------------------

V předchozím díle:

„Ne.“ Vydechl jsem těžce. Nikdy bych si nepomyslel, že bude tak namáhavé vypustit z úst jednu slabiku, ale tohle se zdálo skoro nemožné. Vzdát se Jessiky bylo to nejtěžší, co jsem v životě udělal.
„Tak to potom sbohem.“ Ušklíbl se Bavetta a odjistil zbraň. „Škoda. Byl by z tebe velice schopný zaměstnanec.“ Řekl a následně se ozval výstřel. Zalapal jsem po dechu a už jen čekal, kdy si moje tělo uvědomí, že má v sobě kulku.

 Současnost:

Pevně jsem zavřel oči a čekal, že se dostaví pronikavá bolest, ale ono nic. Pomalu jsem rozevřel víčka a uviděl před sebou mrtvého Bavettu a Jess jak drží v roztřesených rukou pistoli. Chvíli jsem na ní dokázal jen nevěřícně zírat. Ona ho zabila. Běhalo mi po mysli, a i když jsem straně moc chtěl, nedokázal jsem se pár minut pohnout. Zabila vlastního otce, aby mě zachránila.

Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, ale musel jsem se vzpamatovat. Nebyl čas tady jen tak postávat. Zavrtěl jsem hlavou, abych se vrátil do reality a vytrhl jí zbraň, kterou jsem následně někam odhodil. Přitáhl jsem si Jess k sobě a držel jí tak blízko, jak jsem jen mohl.

„Ššš…“ Pevně jsem jí sevřel v náruči a ona mi začala smáčet triko slzami. „To bude dobré. Už je po všem.“ Šeptal jsem jí a přitom se s ní houpal jako s malým dítětem, které chcete uspat, abych ji uklidnil.

„Teď musíme pryč, ano?“ přinutil jsem jí, aby se mi zadívala do očí a ona přikývla. Už jsem totiž slyšel, jak na sebe stráže pokřikují rozkazy. Bylo jasné, že v takhle chráněném domě někdo uslyší výstřel.

Jess se ještě chtěla podívat na tělo svého otce, ale já jí v tom zabránil. Tohle nebyl pohled, který by si měla pamatovat. Vlastně jsem si přál, aby poslední den úplně zapomněla. Přál jsem si, aby měla jen ty hezké vzpomínky. Trhalo mě na kusy, když jsem ji viděl trpět.

Pomohl jsem jí na nohy a ukázal jí cestu, kterou jsem přišel já. Bylo to dost náročné, ale zmatek, který na pozemku i v domě vládl, nám dost pomohl. Stráže se už nejspíš dohodli na dalším postupu a začali jednat. Naštěstí, ale nebyli až tak dobře zorganizovaní, jak by se dalo čekat a tak útěk nebyl až takový problém.

Zatímco se ti pitomci honili za vlastním ocasem a zmatkovali, protože jejich šéf byl mrtvý, posadil jsem Jess do auta a odvezl ji ke mně domů. Tam jsem jí uložil do postele a držel jí tak dlouho, dokud neusnula.

Předtím jsem byl zmatený a měl plnou hlavu toho, jak utéct, ale teď když jsme byli v bezpečí, tak jsem měl čas přemýšlet. Myslím, že až v tuhle chvíli mi plně došlo, co Jess vlastě udělala.

Zabila svého vlastního otce, aby mě ochránila. Netušil jsem, jestli bych měl být vyděšený anebo vděčný za záchranu života. Jedno jsem, ale věděl jistě. Byla pro mě ochotna zabíjet. Pokud tohle nebyla láska, tak pak už jsem nevěděl, co jiného by to mohlo být.

O půl roku později

ZAYN:

Zpráva o tom, že je Bavetta mrtvý se rychle rozšířila a všude nastal chaos. Využil jsem toho a postupně začal ovládat větší území. Nechtěl jsem riskovat, že by někdo získal stejnou moc, jako měl ten zmetek a rozhodl se, že dokončí jeho dílo. Nehodlal jsem dovolit, aby se minulost opakovala. Už tak bylo zlé, že jsem Harryho nedokázal dostat z vězení a ani jsem nezvládl zařídit, aby k němu mohli návštěvy.