Darkness in my heart

35. díl

Ahoj lidi, tak jak jste si užili první školní den? :D Taky u vás prší nebo to jen já bydlím na tak debilním místě, kde už sakra dlouho nebylo pořádně hezky? :D No každopádně bych vám chtěla popřát, ať prolezete dalším ročníkem a jde se na další díl :) doufám, že se vám bude líbit  :)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

HARRY:

„Co říkáš na tohle?“ zeptal se mě Louis a usadil se v rudém koženém křesle, které nejspíš chtěl umístit do našeho obýváku. Převrátil jsem oči a pobaveně zavrtěl hlavou. Takovouhle zrůdnost jsem mít v domě nechtěl a on to moc dobře věděl. Jen dělal blbosti. Ostatně jako obvykle.

Kouknul jsem se na hodinky a se zděšením jsem zjistil, že už jsme tady tři hodiny. Asi Louise zabiju, jestli se odsud někdy dostaneme. Ráno jsme se totiž probudili a rozhodli se, že je čas zařídit si náš nový domov. No, a jelikož tam nebyl žádný nábytek, tak jsme se museli vydat na Louisovy oblíbené nákupy. Vážně, ten kluk miloval toulání se po obchodech a utrácení za kraviny tak moc, až mi to přišlo možná trošku děsivý. Ale co bych pro mého dokonalého medvídka neudělal, že?

„Nejsem si jistý, jestli chci mít červený obývák.“ Zamumlal jsem a dál se rozhlížel po nábytku. Chtěl jsem, aby náš nový domov byl dokonalý.
„Tak na tom se shodneme.“ Zasmál se a vlepil mi rychlou pusu na tvář. Tohle v poslední době dělal pořád. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli mi to přijde sladký nebo otravný.

„Mimochodem, nemáš nic proti velké svatbě, že ne?“ zeptal se, když jsme si prohlíželi různé sedačky, stolky, poličky, postele…no prostě všechen nábytek.

Takhle to u nás v poslední době bylo pořád. Normálně jsme se bavili a pak z ničeho nic jeden z nás vyhrkl otázku ohledně svatby. Takže ten kdo nás poslouchal, za pár minut neměl páru, o čem se bavíme, protože jsme každou chvíli měnili téma.

„Ne, s malou bych se ani nespokojil. Proč?“ odpověděl jsem mu, aniž bych odtrhl pohled od návrhů interiérů.
„Mám celkem rozrostlou rodinu. Kdybychom měli malou svatbu, nemohl bych pozvat všechny.“ Řekl a taky si zaujatě prohlížel nábytek.

„Tahle postel se mi líbí.“ Řekl a hned na to do ní skočil. Zahihňal jsem a sledoval, jak si Louis zkouší, co všechno by se na posteli dalo dělat. V jeho případě to znamenalo, že na ní začal skákat a skoro jsem se divil, že nezačal dělat salta. Jen proto, aby se předvedl.

„Vypadá dobře.“ Uznal jsem a přinutil ho, aby se posadil, než nás odsud vyhodí. Přísahám, že se někdy choval hůř než malý dítě, ale nestěžoval jsem si. Byla to jedna z věcí, které jsem na něj miloval.

Přinutil jsem se vrátit svojí pozornost k posteli a snažil se, moc si ho nevšímat. I když to bylo celkem těžké. Ty jeho překrásné plné rty mě fascinovali a jeho ruka, byla tak blízko mé, že jsem se jí mohl dotknout. Prudce jsem zavrtěl hlavou a dal si v duchu imaginární facku. Soustřeď se Stylesi! Okřikl jsem se a konečně se zaměřil na výběr postele.

Matrace vypadala pohodlně a barva se mi taky líbila. Uměl jsem si představit, že v tomhle pelechu bych se s ním mazlil, usínal a probouzel se, dokud nás smrt nerozdělí.

„Takže máme postel?“ zeptal se mě nadšeně a já s úsměvem přikývl. „Super!“ Zajásal a odběhl najít někoho, kdo nám jí připíše na účet, který bude vážně veliký. Přece jen…nakoupit nábytek do celého domu není levná záležitost. Ale naštěstí jsme si ani jeden nemuseli dělat s penězi starosti. On zdědil po prarodičích pořádný balík plus měl ještě podíl z té akce u Bavetty a já měl dost peněz od Zayna. I když to byl můj nejlepší kamarád a věděl, že bych pro něj dělal i zadarmo, tak mi platil víc než dobře. Teď jsem mu za ty prachy byl opravdu vděčný.