Darkness in my heart

27. díl

Tak jo, možná jsem se trochu rozepsala, ale to snad nevadí. :D Jo a uvažovala jsem, že omezím úchylnosti na minimum, tak snad se vám to bude i tak líbit. :D Když tak dejte vědět, kdyby se vám stýskalo. :P :D Ještě bych vám chtěla poděkovat za komenty a hvězdičky. Moc to pro mě znamená. :) Takže strašně moc děkuju a můžete se vrhnout na čtení :D

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Neochotně jsem seskočil z linky a oblekl se. Došel jsem až ke dveřím a brada mi spadla až na zem, když jsem tam uviděl stát Iana. „Co tady sakra děláš?" zeptal jsem se se smíchem a objal ho. Dlouho jsem ho neviděl, protože jsme oba byli celkem vytížený a neměli jsme čas. Musel jsem uznat, že mi chyběl. Ty jeho úchylné narážky byly sice otravné, ale když jsem je nemusel poslouchat, tak jsem zjistil, že mi v životě něco chybí.

„Prostě jsem nemohl počkat do večera." Zasmál se a pevně mě stiskl.
„To jsem ti tak chyběl?" posmíval jsem se mu a on pobaveně zavrtěl hlavou.
„Jasně, že mi chyběla ta tvoje dokonalá prdelka, ale jsem tu hlavně proto, abych ti něco řekl."
„S tím vyznáním lásky brzdi. Mám přítele." Rozesmál jsem se a on se ke mně přidal. Věděl jsem, že nás Harry pozoruje a už teď vymýšlí plán, jak by Iana zabil. Jen jsem se modlil, aby ten úmysl neuskutečnil.
„Škoda, tak teď ta druhá věc, proč jsem přišel. Můžu dál?" se smíchem jsem mu uhnul z cesty a poslal ho do obýváku.

„Jen zjistím, proč přišel a pak hned vypadne." Slíbil jsem Harrymu a rychle ho políbil. Přitom jsem si ještě zaběhl do kuchyně pro věci. Do obýváku jsem už přišel oblečený a usadil jsem se naproti Ianovi. Harry se k nám k mému překvapení přidal. Sedl si vele mě a majetnicky mě objal. Musel jsem si dát ruku před pusu, abych zakryl svůj pobavený úsměv. Byl tak roztomilý, když žárlil.

„Tak proč jsi tady?" zeptal jsem se Iana, když už jsme všichni seděli a mezi námi vládlo trapné ticho.
„Přišel jsem ti pogratulovat." Oznámil mi Ian natěšeně a já překvapeně zamrkal.
„K čemu?" zajímal jsem se a trocha toho nadšení přeskočila i na mě.
„Komise už vybrala vítěze." Řekl a já na něj zůstal jen němě zírat. „Tvoje tvorba je zaujala. Prý máš velkou naději, že se uchytíš, jako umělec."
„Děláš si prdel?" To nemohla být pravda. To snad...Neměl jsem slov. Tohle bylo psotě až moc úžasný na to aby to byla skutečnost.
„Ne, osobně jsem mluvil s předsedou. Výstava se bude konat za týden v Bavettově domě. Velkoryse se nám nabídl. Máš štěstí, kámo. Každý by ho chtěl za rodinného přítele."

Byl jsem štěstím bez sebe. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Byl jsem přesvědčený, že moje fotky určitě nikoho nezaujmou, ale...asi jsem se mýlil. Pevně jsem objal Harryho a hladově ho políbil. Měl jsem neskutečnou radost.

„Hele!" Zasmál se Ian a tím nás polibek přerušil. „Rozdat si to můžete i potom. Teď to chci oslavit."
„Tak jdi." Odsekl mu Harry a já ho poplácal po koleni, abych ho uklidnil.
„Fajn, klídek." Ian dal ruce vzhůru, jako kdyby se vzdával a vstal. „Lou? Co bys řekl na večeři?" zeptal se mě Ian, když odcházel.
„To zní skvěle. Vyzvedneš nás v osm?" navrhl jsem a on se zamračil.
„Nás?" podivil se a já přikývl. Koukl jsem se, jestli není kudrnáč někde poblíž, ale asi zůstal v obýváku.
„Jo. Mě a Harryho. Chci to oslavit i s ním."
„Já myslel, že by to mohlo být rande." Ian předstíral uraženého a já se rozesmál.
„Neblbni a koukej sem dotáhnout ten svůj zadek přesně v osm." Ještě jsem ho na rozloučenou objal a pak jsem se vrátil ke svému uraženému příteli.

„Nemrač se." Šťouchl jsem ho prstem do tváře a on se trochu pousmál. „No vidíš! Hned je to lepší." Zajásal jsem a vlepil mu pusu na čelo.