Darkness in my heart

25. díl

HARRY:

Stál jsem ve svém pokoji, jako omámený dokud jsem neuslyšel, jak se zavřely vchodové dveře. Zavrtěl jsem hlavou a seběhl dolů. Potřeboval jsem nějak rozdýchat Louisův odchod. Pořád jsem se ještě chvěl touhou od toho jeho tónu, když mi řekl, ať večer přijdu. Nemohl jsem se dočkat, až zjistím, co vymyslel.

„Nakonec ti jen ublíží." Prohlásil Nick a já nadskočil. Vůbec jsem nepostřehl, že přišel.

„Do toho ti nic není." Odsekl jsem mu a chtěl okolo něj projít, ale on mi zatarasil cestu.

„Je mi do toho hodně." Řekl a já od něj ucouvl. Najednou jsme stáli na můj vkus až moc blízko u sebe. „To já tě budu utěšovat, až se zase zavřeš ve svém pokoji a budeš se litovat."

„Ne, ty mě tam přijdeš ojet." Obvinil jsem ho a on sebou trhl, jako kdyby dostal facku. „Předtím si taky využil situace. Přiznej si to Nicku. Tak zoufale moc toužíš po mým zadku, že bys pro to udělal cokoli." Když z něj nic nevypadlo, bral jsem to jako potvrzení mých slov. „Musíš si uvědomit, že to se nikdy nestane. Pro mě jsi prostě kamarád a tečka."

„Jako kdyby si nikdy kamaráda nepřetáhl!" Křikl po mně a já musel chtě nechtě uznat, že má pravdu. Louis byl taky můj kamarád, než se stala ta věc v jeho ateliéru.

„Nicku..." povzdechl jsem si a chtěl ho obejmout, ale nakonec jsem si to rozmyslel. „Hele já nevím proč to tak je, ale...prostě s tebou se vyspat nechci. Proč nemůžeme být prostě přátelé?"

„Proč nemůžeš přestat milovat toho hajzla, který ti to ani není schopný oplatit?" vrátil mi to a já se uchechtl.

„To mluvíš o mě nebo o Louisovi?" naše situace byli dost podobné. Nick miloval mě, ale já jeho ne. Já miloval Louise, ale on mě ne. Jediný rozdíl byl v tom, že Louis se mnou spal. Mezi mnou a Nicem nic takového nebylo a já si přísahal, že nikdy ani nebude.

„Zjednoduším to. Půjdu to téhle poslední akce, ale pak odejdu." Opakovaně jsem otvíral a zavíral pusu, jako ryba na suchu. Chtěl jsem něco říct, ale mozek mi dal v tuhle chvíli sbohem. To nemohl myslet vážně. Nick byl pro mě jako bratr. Sice mi poslední dobou lezl na nervy, ale nikdy jsem si nepřál, aby mi zmizel ze života. Hodně pro mě znamenal.

„Ne!" Křikl jsem, když chtěl odejít. „Nechoď. Nicku, prosím. Proč tu nemůžeš zůstat? Copak nechápeš, že jsi pro mě důležitý?"

„Kdyby si mohl zachránit buď mě, nebo Louise, koho by sis vybral?" zeptal se mě a já sklopil pohled. Odpověď na tuhle otázku jsme oba znali. Moje volba byla vždycky jasná.

„Tak vidíš." Smutně se na mě usmál a naposledy mě pohladil po tváři.

„Nicku...prosím." Vrhl jsem se mu kolem krku a pevně ho objal. Kdyby to viděl Louis, asi by ho kleplo, ale ten tu naštěstí nebyl. Nic to neznamenalo, jen jsem ho chtěl přimět, aby zůstal. Kdyby odešel, bylo by to jako kdybych ztratil člena rodiny. „Neopouštěj mě."

„Harry...já..." stiskl jsem ho ještě pevněji a snažil se nerozbrečet. Nesnášel jsem to. Připadal jsem si potom jako nějaká ubulená puberťačka.

„Prosím, nechoď. Potřebujeme tě tady." Zamumlal jsem mu do krku a on konečně sevřel ruce kolem mého pasu.

„Jak bych ti mohl říct ne?" zašeptal s povzdechem. „Tobě prostě nejde odolat." Potěšeně jsem se sám pro sebe usmál a ještě chvíli jsem ho objímal.

„Díky." Odtáhl jsem se od něj a věnoval mu pusu na tvář. On se pousmál a já chtěl vylítnout nahoru do svého pokoje, ale zarazil jsem se, když jsem uviděl vyjeveného Zayna, jak na nás civí.