Darkness in my heart

28. díl

Tak po menší pauze tu je další díl! :D Těšíte se? :D Doufám, že jo, protože jsem to kvůli vám psala ve tři ráno (jindy nebyl čas) :D Jinak bych vám, ještě chtěla poděkovat za hvězdičky a komentáře, které mi píšete :) vážně mi dělají OHROMNOU radost. :) A to je asi všechno...užijete si další část! ;)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Probral jsem se s příšernou bolestí hlavy. Žaludek jsem měl jako na vodě, ale naštěstí to nevypadalo, že bych se v nejbližší době pozvracel. Se zasténáním jsem se posadil a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl, jak jsem se sem vlastně dostal.

Trochu jsem se zastyděl, že jsem sem přišel úplně na mol, ale jestli jsem si dobře vzpomínal, tak Harry nevypadal, že by mu to nějak extra vadilo. Vlastně mi přišel spíš šťastný. Jen jsem doufal, že to není jen výplod mojí alkoholem zastřené mysli a vážně mu to nevadilo. Nechtěl jsem být kudrnáčovi na obtíž. A když už jsme u mého překrásného a dokonalého přítele, kde krucinál je?

Se zasténáním jsem se vyhrabal z postele a všiml si, že už jsou tři odpoledne. Harry nejspíš už dávno vstal a šel si vyřídit nějaké svoje věci. Pořád jsem zapomínal, že i on má nějakou práci. Sice se jedná o ilegální záležitosti, ale pořád je to práce. Každý se musíme nějak uživit.

K mé smůle jsem žádné prášky na kocovinu v koupelně nenašel a tak jsem si jako útěchu, dal teplou sprchu. Trochu mi to pomohlo, ale stejně mi pořád nebylo nejlíp.

Vyšel jsem ze sprchy a málem vyjekl, když jsem mezi dveřmi uviděl stát Harryho. Opíral se o futra a při pohledu na moje nahé tělo si kousal spodní ret. Nijak jsem to nekomentoval. Už dávno jsem se před ním přestal stydět.

„Promiň, že jsem tě včera vzbudil.“ Vypadlo ze mě nakonec a zelenoočko musel potřást hlavou, aby mě dokázal vnímat. Zjevně byl zaneprázdněný myšlenkami na něco jiného.

„Byl jsem už vzhůru.“ Mírně se na mě usmál a usilovně se snažil nezírat mezi moje nohy. „Netrap se. Jsem rád, že ses ukázal. Byl to jeden z tvých nejgeniálnějších nápadů.“

„Mám se ptát, proč jsi byl vzhůru?“ zkusil jsem to a on pokrčil rameny.

„Volal mi Ian.“ Oznámil mi, jako kdyby o nic nešlo, ale já věděl, že ho to štve. „Říkal něco o tom, že vypadáš strašně sexy bez trička, jako kdybych to nevěděl.“ Tu poslední část si pro sebe naštvaně zamumlal, ale já to stejně slyšel. Musel jsem se tomu pousmát. Byl tak rozkošný, když žárlil. „A pak mlel ještě něco o tom, že neví, jestli se udrží.“ Nad tímhle jsem se zamračil. Nechápal jsem, proč Ian volal Harrymu a takhle ho provokoval. No co. Stejně za ním musím, protože mi má vrátit telefon, tak se ho můžu rovnou zeptat.

„Promiň,“ přiblížil jsem se k němu a vzal jeho tvář do dlaní. „Kdybych věděl, že tohle udělá, tak jsem z něj ten mobil třeba vymlátil. Netušil jsem, že ti zavolá a řekne něco takového.“ Lehce jsem ho políbil a zadíval se mu do očí. „Vážně mě to mrzí.“

„Nemusí.“ Harry se na mě mírně pousmál a sjel rukama k mým bokům, za které si mě k sobě přitáhl ještě blíž. „Nebyla to tvoje vina.“ Přitiskl své rty na ty mé a začal mě něžně líbat. Přišlo mi, jako kdyby se bál, že se při sebemenším tlaku rozbiju.

Najednou mi ale hlasitě zakručelo v břiše a on se ode mě odtáhl. „Obleč se.“ Přikázal mi se smíchem. „Já ti zatím udělám něco k jídlu.“ Věnoval mi ještě jednu pusu a pak odešel. Netušil jsem kde skončilo moje oblečení a tak jsem si vypůjčil něco od Harryho. Tepláky mi sice padaly a tričko mi bylo trochu větší, ale stačilo to. Boxerky mi naštěstí padly. Divil jsem se, že jsem je tak lehce dostal přes svůj obří zadek, ale radši jsem nad tím moc nepřemýšlel.