Darkness in my heart

64. díl

Taky tak milujete, když Vám učitelé nandají nejvíc úkolů a nejvíc písemek do jednoho týdne? Přísahám, že ještě kdybychom chodili do školy třeba i o jeden den navíc, tak bych to asi nepřežila. Asi se na všechno vykašlu a půjdu bydlet pod most. :D No dost keců, který Vás stejně nezajímají, a doufám, že se Vám bude tenhle díl líbit. :)

----------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

„Máš hlad?" zeptal jsem se Harryho, jakmile jsme se konečně nalodili a on se zájmem všechno sledoval. Připadal mi jako malé dítě, které je poprvé v Disneylandu. Při pohledu na to, jak byl roztomilý, jsem se nemohl přestat usmívat. Musel jsem vypadat jako cvok, když jsem na něj pořád tak civěl.

„Co...eh...jo." Vysoukal ze sebe, když si konečně uvědomil, že jsem se ho na něco ptal. „Něco bych snědl." Uculil se a znova se začal rozhlížet. Skoro jsem až nemohl uvěřit, že tohle nevině vypadající sladké stvoření bylo rok ve vězení a před tím dělalo většinou vymahače dluhů a spoustu další špinavé práce pro Zayna. Zdálo se nemožné uvěřit, že to je pravda. Až příliš snadno jsem se nechal očarovat tou jeho překrásnou tvářičkou.

„Nikdy jsem ještě na lodi nebyl." Oznámil mi, když jsme si sedli k našemu stolu a skoro jsem se až divil, že neposkakuje nadšením. Okouzleně jsem se usmál a očima zkoumal každičký milimetr jeho obličeje a horní poloviny těla. Na tu spodní jsem momentálně neviděl.

Žasl jsem nad tím, jak moc se za ten rok změnil. Z dítěte se stal dospělý muž, a pokud si mohu dovolit poznamenat, tak opravdu nádherný muž. Chvílemi jsem měl problém se soustředit na náš rozhovor. Mou pozornost stále odváděla jeho krása.

Jeho vlasy byly o něco delší, než jsem si pamatoval a rozhodně to nebyl hit letošní módy, ale on vypadal úžasně. Kdybych ho neznal, myslel bych si, že pracuje jako model. Jeho oči jiskřily nadšením, což je dělalo ještě nádhernějšími, než za normálních okolností a jeho plné růžové rty přímo prosily o políbení. Tričko, které mu bylo ještě před rokem volné, měl teď skoro upnuté a pod kusem staré látky se mu rýsovaly vypracované svaly, které jsem zatím ještě neměl možnost prozkoumat pěkně zblízka. Nikdo mi nemohl mít za zlé, že jsem se nedokázal na nic soustředit, když jsem měl před sebou něco tak dokonalého.

„To si tu jízdu musíme udělat nezapomenutelnou." Donutil jsem se říct a tím pádem jsem se i vrátil zpátky do reality. Mrkl jsem na něj a on nadšeně přikývl. Odkašlal jsem si a radši se pustil do jídla. Přemýšlet o jeho kráse by mohlo být hodně nebezpečné.

„Nechceš se jít podívat na palubu?" nabídl jsem mu, když jsme dojedli.
„Moc rád." Harry mi věnoval jeden z těch jeho úsměvů, kdy se mi z něj začala podlamovat kolena, ale naštěstí jsem to ustál.

Jakmile jsme vstoupili na palubu, můj přítel se rozeběhl k zábradlí a fascinovaně pozoroval, jak stěny lodě prorážejí okolní vodu.

„Nenakláněj se tak nebo spadneš." Špitl jsem mu těsně u ucha a zezadu ho objal. Harry se o mě opřel zády a spokojeně si vzdychl.
„Tohle mi chybělo." Oznámil mi a překryl mé dlaně, které jsem měl spojeně na jeho břiše, těmi svými.
„Co? Čerstvý vzduch?" zeptal jsem se a položil si bradu na jeho rameno. Za ten rok o několik centimetrů povyrostl, takže teď už byl o dost vyšší než já. Trochu mě to štvalo, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout.
„Ne." Zasmál se a přetočil se ke mně čelem. „Chybělo mi tvoje objetí." Zašeptal a něžně spojil naše rty.

Chtěl jsem si ten polibek pořádně vychutnat, jenže něco ve mně spustilo alarm a každá buňka v mém těle začala protestovat proti kontaktu našich kůží. Snažil jsem se to vydržet, co nejdéle to šlo, ale můj panický záchvat se pořád jen zhoršoval.