Darkness in my heart

16. díl

Ty jo! Já nemám slov! :D 10 votes? Lidi děláte si srandu? :D Ani nevíte jakou mi to udělalo radost. :D Mrzí mě že v tomhle díle není nic zajímavého a tak jsem vám k tomu přidala jednu písničku, která s tímhle příběhem sice nemá nic společného, ale mě pokaždé zvedne náladu. Snad se vám bude líbit. :) I love you all. ♥

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Zrovna, když si Harry odskočil na záchod, zavolal jsem Zaynovi a poprosil ho, aby kudrnáče někam vytáhl. Věděl jsem, že bude těžké ho někam dostat. Ani já jsem nechtěl, aby se ode mě vzdálil třeba jen na čtyři metry, ale měl jsem pro něj překvapení a jinak bych ho nestihl nachystat. Chtěl jsem pro něj udělat něco výjimečného. Aby konečně pochopil, co pro mě znamená.

„Lou, vážně mě to mrzí.“ Omlouval se mi asi po desátý, když jsme se loučili. Nevím jak to Zayn udělal, ale nějak ho přesvědčil, aby za ním kudrnáč zajel.

„To je v pořádku. Večer se zase uvidíme.“ Usmál jsem se na něj a věnoval mu malý polibek. „Není to konec světa. Pár hodin se neuvidíme a co má být?“

„Nepřežiju to.“ Zakňoural Harry a já se prostě musel začít připitoměle usmívat. Byl tak zatraceně roztomilý. Ta jeho kombinace hříšné svůdnosti a roztomilosti musela být nezákonná. Neuměl jsem si představit, že ta jeho neodolatelnost je legální.

„Ale přežiješ. Večer si to vynahradíme.“ Slíbil jsem mu a na jeho tváři se konečně objevil můj milovaný úsměv.

„Už se nemůžu dočkat.“ Zavrněl a majetnicky mi zmáčkl zadek. Zasmál jsem se a naposledy ho políbil.

„Měj se, Harry. Uvidíme se zase večer.“ Mrkl jsem na něj a zabouchl za ním dveře, aby už nemohl nic udělat. Věnoval mi zamračený pohled, ale pak hned nastartoval, poslal mi vzdušnou pusu a odjel.

Rychle jsem se vrátil zpátky do mého domu a zapadl k počítači. Našel jsem si nějaké recepty a procházel je. Nikdy předtím jsem nevařil, takže pro mě bylo všechno dost složité, ale zase jsem nechtěl udělat něco tak obyčejného jako třeba špagety. Chtěl jsem, aby dnešní večer byl výjimečný, takže normální jídlo nepřicházelo v úvahu. Vybíral jsem jen podle názvů a obrázků.

Asi po hodině hledání mě konečně něco zaujalo. Vypadalo to celkem jednoduše a návod taky nebyl nijak zvlášť složitý. Sepsal jsem si ingredience a seběhl dolů. Prošmejdil jsem celou kuchyň, abych zjistil, co my chybí a co ještě potřebuju dokoupit.

Jakmile jsem se vrátil z nákupu, dal jsem se do vaření. Pečlivě jsem všechno smíchal dohromady a dával si dobrý pozor, abych nic nevynechal. Chtěl jsem, aby dnešní večer byl perfektní. Neměli jsme sice žádné výročí ani narozeniny. Prostě jsem jen chtěl udělat něco hezkého pro mého kluka, aby viděl, že mi na něm opravdu záleží. Nechtěl jsem ho ztratit. Tohle bylo něco jako úplatek za ten včerejšek. Strašně jsem se styděl, že jsem se tak najednou zhroutil. Nechtěl jsem, aby si o mně myslel, že jsem nějaká hysterka.

Všechno jsem přichystal a ještě stihl uklidit a vysprchovat se.  Opravdu jsem si dal záležet. Chtěl jsem, aby na tenhle večer nikdy nezapomněl.

Ztlumil jsem světla a zapálil svíčky. Udělal jsem z nich cestičku až ke stolu s večeří. Do ložnice jsem nasypal okvětní lístky růží a taky přidal pár vonných svíček. Nechtěl jsem ho do ničeho nutit. Sice už jsme spolu spali a to ne jednou, ale nemusíme se na sebe vrhnout pokaždý, když se uvidíme. Ale…na druhou stranu…bych si nemohl stěžovat. Nijak jsem neskrýval svou touhu po něm.