Darkness in my heart

7. díl

LOUIS:

Už jsem se nemohl dočkat. Už od rána jsem hypnotizoval hodiny a nutil je, aby se na nich objevila druhá hodina. Tak moc jsem se na toho kudrnáče těšil.

„Poskakuješ tady jako večer před Vánoci.“ Uchechtl se Liam a já si radši sedl vedle něho, abych se trochu zklidnil.

„Mám rande.“ Pochlubil jsem se mu a doufal, že z toho bude mít radost. Jenže on se jen zamračil a nic mi na to neřekl.

„Li…“ zkusil jsem na něj promluvit, ale on jen zavrtěl hlavou.

„Ne Lou, je to tvůj život. Slíbil jsem, že se ti do něj nebudu plést.“

„Co máš vlastně proti Harrymu?“ zeptal jsem se. Vážně jsem chtěl pochopit, proč mu je myšlenka mě a Harrho tak proti srsti.

„Je to kriminálník! Nechci, aby ti zlomil srdce.“ Konejšivě jsem Liama objal. Doufal jsem, že brzo změní názor a dá mému kudrnáčovi šanci.

„Aby se mu to povedlo, musel bych ho milovat.“ Řekl jsem a Liam na mě vytřeštil oči. „Harry se mi líbí. Je s ním zábava, je milý, okouzlující, a skvěle líbá. Ale že bych ho miloval? Na to je ještě moc brzy.“ Hned jak jsem to dořekl, tak se rozezněl domovní zvonek.

„My o vlku…“ Zasněně jsem se usmál a vyskočil na nohy. „Ahoj!“ Vykřikl jsem a objal toho roztomilého kudrnáčka, co stál přede dveřmi.

„Ahoj,“ odpověděl mi nejistě a přešlápl z nohy na nohu.

„Jen si vezmu bundu a můžeme jít.“ Oznámil jsem mu a on přikývl. Měl jsem co dělat, abych nezačal poskakovat nadšením.

Ještě jsem se rozloučil s Liamem a mohli jsme jít. Chvíli jsme se procházeli jen v tichosti. Mně osobně to nevadilo, ale Harry se pořád nervózně ošíval. Musel jsem se usmát. Byl tak roztomilý.

„Co vlastně děláš celé dny?“ zeptal jsem se ho, abych prolomil to ticho, které mu očividně dost vadilo.

„Já…no…minulí rok jsem maturoval a…teď…se tak nějak flákám doma nebo venku.“ Zvědavě jsem se na něj podíval. Bylo jasný, že mi něco tají. Chtěl jsem o něm vědět všechno…i kdyby to byli věci, které by se mi nelíbili.

„Klidně mi můžeš povědět pravdu. Nikomu to neřeknu.“ Ujistil jsem ho a on si povzdechl.

„No…já spíš nechci, aby si na mě změnil názor.“ Pípl a já se rozesmál. To bylo absurdní. Nebylo nic, co by mě dokázalo zastrašit.

„To se nestane.“ Řekl jsem rozhodně. On mě chvíli zkoumavě pozoroval a pak začal.

„Zayn…on…no prostě všechny jeho pracovní činnosti nejsou úplně legální.“ Vysvětlil mi a já potlačil nadávku, která se mi drala na jazyk. „Někdy pro něj udělám špinavou práci.“ Se strachem v očích se na mě zadíval. Pár minut bylo ticho. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky.

Liam měl pravdu. Harry bude přinášet problémy, ale…já se prostě nedokázal přinutit, abych se otočil a odešel zpátky domů. Moje touha, být s ním, byla prostě silnější, než pud sebezáchovy.

„Možná bych měl jít.“ Ozval se kudrnáč a zastavil se.

„Proč?“ nechápavě jsem se na něj podíval a on na mě vykulil oči.

„Takže tobě…tobě nevadí, že…no….však víš….“

„Co? Že tvoje práce není úplně v souladu se zákonem?“ rozesmál jsem se a objal ho kolem ramen. „Je mi jedno co děláš. Pokud tě nezavřou.“ Dodal jsem a na jeho tváři se objevil zářiví úsměv.