Darkness in my heart

53. díl

Ještě jednou se omlouvám, že jsem díl nestihla přidat na Vánoce, ale bylo toho prostě moc. Doufám, že se na mě moc nezlobíte, a že jste dostali všechno, co jste si přáli. Snad se Vám bude tahle část líbit :) i když je možná trochu smutnější.

---------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

„Policie vyhlásila pátrání po muži jménem Harry Styles. Mluvčí policie prohlásil, že se jedná o velice nebezpečného kriminálníka, který je podezřelý i z několika velmi brutálních vražd. Proto žádáme občany, aby zavolali na toto číslo, pokud by tohoto muže spatřily. Styles má tmavě hnědé vlasy..."

Dál už jsem neposlouchal. Nechápal jsem co se tady děje. Harry přece v poslední době nic neudělal. Nedávalo smyl, aby po něm policie z ničeho nic vyhlásila pátrání. Přece si nějaký polda nehrabal ve starých případech a neřekl si: ‚Tak a třeba po tomhle teď půjdeme.'

„Louisi já přísahám, že jsem neudělal ani polovinu z těch věcí, které tvrdí." Ozval se hlas mého překrásného přítele a já si až teď uvědomil, že jsem jen zděšeně zíral na televizi a pomalu ani nedýchal. Musel jsem zavrtět hlavou, abych se dokázal vrátit zpátky do reality. Najednou toho na mě bylo až moc.

„Věřím ti." Řekl jsem a mírně se na něj usmál. „Jen mám o tebe strach." Přiznal jsem a něžně ho políbil, abych si dodal odvahu. Celá takhle situace byla čím dál tím divnější.

„Proč po tobě vůbec vyhlásili pátrání?" zeptal jsem se nechápavě, když jsem rozpojil naše rty a schoulil se u něj v náručí.
„Netuším. Zayn se postaral o to, aby všechno, co na mě měli, bylo zničeno." Odpověděl a já věděl, že má stejný strach jako já. Nechtěl jsem o něj přijít, ale pokud ho zavřou, tak už s tím nebudu moct nic dělat. Ani jsem si radši nechtěl představovat, jak by náš vztah vypadal, kdyby ho opravdu chytili.

„Zavolám Zaynovi." Navrhla Perrie a tím na sebe upoutala naši pozornost. „Třeba bude vědět, o co jde." Vysvětlila nám a odešla si pro mobil. Já se jen znova zavrtal do Harryho hrudníku a nechal se od něj objímat. Bál jsem se, že ho ztratím.

NIALL:

S trhnutím jsem se probudil a poplašeně se rozhlédl kolem. Stěny byly vymalované světle zelenou barvou a nábytek vypadal celkem draze. Vlastně celá místnost vypadala, jako kdyby byla vystřižena z nějakého časopisu s nábytkem pro snoby.

 Znova jsem sebou praštil do peřin, když jsem zjistil, že pokoj, ve kterém jsem, nepoznávám. Tak nějak jsem naivně doufal, že to celé byl jen sen a nikdy se to nestalo.

Nemohl jsem uvěřit, že mě Jess takhle podrazila. To se se mnou ti pitomci nemohli normálně domluvit? To by vážně bylo tak těžký, kdyby za mnou Liam anebo Zayn přišel a požádal mě, abych odjel? Netušil jsem, proč mi to udělali.

Chtělo se mi začít brečet a zároveň jsem měl neskutečnou chuť něco rozmlátit. Nejspíš jsem se musel smířit s tím, že mě berou jen jako malé mimino. Vždycky jsem byl a vždycky budu jen jejich malý mazlíček, za kterým přijdou, jen když budou něco potřebovat.

S povzdechem jsem vylezl z postele a vydal se prozkoumat místo, kam mě odvezli. Nemohl jsem zůstat v posteli. Tam jsem měl až moc času na přemýšlení a čím víc jsem uvažoval nad tím, co se stalo, tím víc mě to bolelo.

Nejvíc mě ale mrzel fakt, že to na mě Jess celou dobu jen hrála. Ať už jsem chtěl nebo ne, měl jsem jí rád. Od kluků jsem něco takového v koutku mysli čekal. Přece jen se o mě báli a občas se chovali hůř jak mý rodiče, jenže když jsem Jess viděl, jak přetahuje můj program na flešku, tak mě to naprosto šokovalo. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že by mě mohla takhle podrazit. Byl jsem idiot, když jsem si třeba jen na vteřinu myslel, že by jí na mě mohlo záležet.