Darkness in my heart

22. díl

Už jsem to nechtěla dýl protahovat a navíc bych ráda slyšela vaše názory na tuhle část co nejdřív :D snad jsem to moc nepřehnala a bude se vám tahle kapitola líbit :) I love you all ♥ :D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

Vážně jsem chtěl dát Harryu čas, ale nemohl jsem. Potřeboval jsem ho vidět, potřeboval jsem se ujistit, že je v pořádku. Už jsem prostě dál nedokázal sedět na zadku a litovat se.

Strašně moc jsem chtěl jet za Harrym co nejdřív, ale Liam mi dal tolik úkolů, až jsem mi myslel, že to snad udělal naschvál. Jenže to byla blbost. On prostě musel do práce a nejspíš taky seřvat Nialla za to, že nepřišel domů a nešel do školy. Ani jsme tam nemuseli volat, jestli dorazil. Když jsme ho doslova nevykopali z postele tak nikdy nevstal včas.

Vzal jsem do ruky seznam úkolů a začal s úklidem. To bylo nejlehčí. Mohl jsem zůstat doma a nehrozilo, že bych zamířil k Harrymu. Moc často jsem neuklízel...vlastně skoro vůbec, ale chtěl jsem Liamovi poděkovat za ten včerejšek. Dlužil jsem mu to a mnohem víc.

Jakmile jsem uklidil, vypral a vynesl koš, zamířil jsem do obchodu. Pořád jsem si musel připomínat, že musím nakoupit. Jenže mě něco pořád táhlo k tomu překrásnému zelenookému stvoření, kterému jsem tak hrozně moc ublížil. Slíbil jsem si, že dokud budeme spolu, nemine den, kdy bych mu to nepřestával vynahrazovat.

Asi po deseti minutách jsem zastavil u menší prodejny potravin a soustředil se na seznam věcí, co mi napsal Liam. Byl to tak jednoduchý úkol, ale pro mě to bylo těžší než maturita. Nemohl jsem přestat myslet na kudrnáče a na to, jestli mi dokáže odpustit.

Cestou domů jsem zajel ještě do myčky, protože už se jen těžko dalo poznat, jakou barvu má ve skutečnosti moje auto. Nejspíš si ho zase půjčil Niall a šel si zajezdit na louku. On totiž ještě neměl řidičák a tak nemohl jezdit po silnicích, protože by ho mohli chytnout poldové. Dovolil jsem mu to, aby si mohl procvičovat jízdy, ale jen za dohledu někoho zodpovědného. Což on samozřejmě nedodržoval. Nijak jsem to neřešil. Zatím mi auto vrátil vždycky bez jediného škrábance. Vždycky jsem byl ten typ, co něco začal řešit, až když se něco posralo.

Všechno, co jsem mohl, jsem udělal. Zbytek věcí na seznamu nebyla moje parketa. V životě jsem nerozuměl technickým věcem. Na to tady byl odborník Liam. Jediné věci co mi šli v souvislosti s fyzikou, byly kapitoly, které souviseli s fotografováním. To mě bavilo. Ve zbytku jsem totálně plaval.

Ještě jsem zaplatil účty za elektřinu, vodu a podobný blbosti, bez kterých se člověk neobejde, ale platit za ně musí. Ty lidi jsou vyděrači. Chceš mít vodu? Zaplať. A chceš, aby byla ještě k tomu teplá? Tak si koukej připlatit. Povzdechl jsem si a uvědomil si, že teď už nemám žádný důvod proč nejezdit k Harrymu. Na chvíli jsem zaváhal a přemýšlel, jestli je to dobrý nápad, ale pak jsem to odmávl a vyrazil. Potřeboval jsem s ním mluvit, vidět ho a...a omluvit se mu. Jen jsem se modlil, aby mě neposlal do prdele. Tak hrozně moc mě to mrzelo. Chtěl jsem ho mít zase u sebe.

HARRY:

Půlku dne jsem strávil v posteli. Bylo mi příšerně. Chyběl mi Louis. Tak strašně moc. Nic na světě jsem nechtěl víc, než vidět jeho krásnou tvář. Jenže pak jsem si vzpomněl, co se stalo a hned tu myšlenku zavrhl. Netušil jsem, jestli bych s ním dokázal být v jedné místnosti, aniž bych se nezhroutil. Už teď jsem byl úplně v prdeli, co bych dělal, kdyby tady skutečně byl?