Darkness in my heart

38. díl

Tenhle díl bych chtěla věnovat, jedné mojí kamarádce, která mi vždycky zvedne náladu a taky dokáže snést mé otravné smsky, kterými jí spamuju skoro každý den :D a že to je se mnou někdy vážně na zabití :D zároveň bych jí chtěla šíleně moc poděkovat za to, že mi jako první tak nějak vysvětlila co je mezi Harrym a Louisem :D a vy byste jí asi taky měli děkovat, protože to díky ní vznikl tenhle příběh :) Kdybych tuhle výjimečnou osůbku nikdy nepotkala pravděpodobně bych o Larrym dodneška nevěděla :D Takže lásko, tenhle díl je pro tebe :* Snad se ti bude líbit :)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HARRY:

„Louisi Williame Tomlinsone! No to si ze mě děláš prdel!" Vykřikl jsem, když jsem vešel do obýváku a on se tam rozvaloval na sedačce před televizí a spokojeně si chroupal sušenky. „Řekl jsem ti snad dost jasně, že tady máš uklidit, ne?"

„O tom nic nevím." Zahuhlal s plnou pusou. V tu chvíli jsem se musel hodně držet, abych ho nezaškrtil. Přísahám, že někdy jsem ho vážně nechápal. Tak nejdřív přijde s tím, že uspořádáme malou party, abychom ukázali našim kamarádům náš nový domov a taky oslavili naše zasnoubení, ale pak všechen úklid nechá na mě. Doufal jsem, že mi alespoň pomůže, ale to by se asi musel stát zázrak.

„Jestli to tady nebude do deseti minut jako z reklamy na perfektní obývák, tak přísahám, že ti nakopu zadek." Varoval jsem ho, ale to způsobilo jen to, že se rozesmál.

„Jsi roztomilý, když se zlobíš, víš o tom?" zahihňal se a dal mi rychlou pusu na rty. Protočil jsem nad tím oči a zhluboka se nadechl. Potřeboval jsem se uklidnit. Jinak by to pro Louise nedopadlo dobře.

„Jen to tady prosím ukliď. Sám to nestihnu." Poprosil jsem ho a on mi vrazil do ruky svoje sušenky.

„Pomůžou ti na nervy." Řekl a konečně začal něco dělat. Chvíli jsem tomu nemohl uvěřit, ale pak jsem se vzpamatoval a odešel do kuchyně. Cestou jsem snědl asi dvě ty čokoládové oplatky a přinutil se je schovat zpátky do skřínky místo toho, abych je do sebe všechny naházel.

Nevím, co se stalo, ale Louis mi opravdu nakonec pomohl s úklidem a dokonce jsme stihli i vybalit naše poslední věci. Teď už to byl oficiálně náš nový domov. Už jsem se nemohl dočkat, až se tady bude rozléhat dětský smích. Uměl jsem si to živě představit. Jen já, Louis a naše roztomilé potomstvo.

„Lou!" Vyjekl jsem mírně polekaně, když se ke mně připlížil zezadu. Zrovna jsem byl v naší ložnici a stlal postel, když v tom jsem ucítil jeho ruce, jak se obmotávají kolem mého pasu a něžné polibky na krku.

„Kolik máme ještě času?" zašeptal a dál se na mě tiskl. Z úst mi unikl tichý sten, ale přinutil jsem se podívat na digitální hodiny, co jsme měli na nočním stolku.

„Asi tak pět minut." Vydechl jsem a užíval si jeho doteky.

„To stihneme." Prohlásil sebevědomě a obrátil si mě čelem k sobě.

„Pochybuju." Zasmál jsem se a vlepil mu rychlou pusu na rty. Vyvlíkl jsem se z jeho sevření a ještě vběhl do naší soukromé koupelny, abych si mohl upravit vlasy. V odraze zrcadla jsem viděl, jak se můj snoubenec mračí a přešel k němu, abych ho mohl obejmout.

Nechápejte mě špatně. Šíleně rád bych si s ním dal jedno rychlé kolo, než přijdou ostatní, ale nešlo to. Nehrozilo, že bychom to za těch blbých pět minut zvládly a nemyslel jsem si, že bychom měli takové štěstí, že by všichni přišli o nějakou tu půl hodinku pozdě.