Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - Kapitola 2. - Opatrovník

Sírius Black seděl ve svém sídle a popíjel ohnivou whisky, měl už půl flašky v sobě a čas od času bouchl pěstí do stolu, byl vzteky bez sebe. Trvalo mu dva týdny, než si na ministerstvu vyřídil všechny důležité papíry k adopci Harryho Pottera, jeho kmotřence, chtěl si ho vzít k sobě do opatrovnictví, přesně jak si to James s Lilly přáli. Úředníci dokonce nic nenamítali, řídili se poslední vůlí a právem kmotra, takže všechno šlo hladce, až na jeden malý detail. Harry Potter se vypařil ze světa kouzel. Okamžitě napsal Hagridovi, aby mu řekl, kam Harryho dal. Jediné, co se dozvěděl, bylo, že ho předal Brumbálovi a ten ho ukryl na bezpečné místo, prý pro jeho dobro. Kontaktoval i Brumbála, ale beznadějně, jediné, co mu Albus řekl, bylo že Harry musí být pod ochranou a že ho chrání krevní magie, tím že se pro něj Lilly obětovala mu dala nejlepší ochranu, jakou může mít, jen musí být u svých příbuzných, aby byla ochrana dlouhodobá. Sírius se zděsil, jediná žijící příbuzná Lilly byla její sestra Petúnie, a toho se Black bál nejvíc, Petúnie Evansová nenáviděla svoji sestru, nenáviděla kouzla a všechno spojené s magií. Jestli ho Brumbál umístil k ní, nadělá to Harrymu víc starostí a bolesti než užitku. Ihned jak se to dozvěděl, šel za vrchním kapitánem Constantinem, a nahlásil se do Elitního týmu.

„Pane Kapitáne, omlouvám se, že ruším, máte stále o mě zájem?" „Zajisté pane Blacku, jak jsem slíbil, má nabídka je neomezená." „Tak dobrá, já to místo prozatímně beru." „To rád slyším chlapče, ale co Váš kmotřenec?" „To je přesně ten důvod, musím ho vypátrat, než se stane něco zlého. Pokud budete souhlasit, přijal bych to místo, než ho najdu, pak bych si vzal dlouhé neplacené volno a až Harry nastoupí do školy, vrátil bych se k vám." „Mám také děti, a nedovedu si představit, jak bych šílel, kdyby mi bylo nějaké uneseno. Pokud nyní přijmete moji nabídku, slibuji, že Vám dám dostatek volna, abyste ho mohl řádně vychovat. A až nastoupí do Bradavic, vy se opět vrátíte do aktivní služby." „Souhlasím a přijímám Vaši nabídku."

Utekl už rok a Sírius stále nedokázal najít žádnou stopu po svém kmotřenci, byl z toho tak nešťastný, že když neměl službu, zabíjel žal v alkoholu. Seděl nad poloprázdnou flaškou whisky už hodinu a pozoroval při tom své zápisky, které si vedl pro vypátrání Harryho Pottera. Rok, a stále byl ve slepé uličce. Z letargie ho probralo jemné zaklepání na okenní tabuli. Otevřel okno a nechal malou hnědou sovu vletět dovnitř. Usadila se na stole a nabídla mu nožku se vzkazem, který si od ní převzal a sova zase odletěla do nočního světa. „Drahý příteli, asi jsem našel, co tak dlouho hledáš, zastav se ve služebně. J.C." Sírius ihned pochopil kdo a proč mu píše, Harry se našel. Na nic nečekal, vzal si flakonek lektvaru pro okamžité vystřízlivění, oblékl se do uniformy a přemístil se na ústředí bystrozorů. Zaklepal na dveře kanceláře a po vyzvání vstoupil. „Posaď se Síriusi." „Ahoj Johne, co pro mě máš?" „Naše oddělení zachytilo slabý výbuch náhodné magie, poslal jsem kluky, aby to prověřili a teď se podrž, jedná se skutečně o Harryho, chlapci ho poznali podle jizvy ve tvaru blesku, kterou jsi nám popsal." „Tak už mě nenapínej, kde je?" „Je v Surrey, Kvikálkov, Zobí ulice čtyři" „Takže je skutečně u těch mudlů" „Obávám se že ano, ale je tu ještě jedna věc, kterou bys měl vědět, podle toho, co zjistili průzkumníci to nevypadá dobře. Vypadá podvyživeně a prý má po těle i nějaké modřiny." Sírius kypěl zlostí, chtěl Petúnii uškrtit a Brumbála proklít. „Jak ho můžu získat do péče?" „Tvá žádost byla už vyřízena, nezáleží na tom, kdy se tak stalo, Harry patří tobě, ty jsi jeho magický opatrovník, pokud se nemýlím, dokonce jsi jeho adoptivní otec. Takže se nemusíš nikomu zpovídat. Dávám ti dnešním dnem dlouhodobé volno a až bude čas, nastoupíš znovu do aktivní služby." „Děkuji ti Johne. Jsi opravdu přítel." „Jestli ti můžu poradit, odjeďte mimo tuto zem, minimálně, než bude čas vrátit se, aby mohl nastoupit do školy. A abys na nás nezapomněl, dávám ti pro tebe a Harryho dárek." Předal černovlasému muži obálku s bystrozorskou pečetí. Sírius nečekal a okamžitě ji otevřel. „Já John Franklin Constantin, Kapitán Elitní bystrozorské skupiny číslo 2, uděluji Síriusovi Orionovi Blackovi potvrzení, že může svého syna vyučovat v magii a že Harry James Potter-Black je oprávněn používat hůlku a kouzlit s ní i před nástupem do školy a během prázdnin, za předpokladu, že neporuší zákon o utajení, nebude-li k tomu vážný důvod." Sírius na pergamen koukal nevěřícně, a veselé ohýnky mu hrály v očích. „Podívej se pořádně do té obálky." Vybídl ho kapitán. Sírius nahmatal druhý složený pergamen a rozvinul ho také. „Panu Síriusovi Orionovi Blakovi náleží status bystrozora v utajení s mezinárodní pravomocí. Podepsán Kapitán Elitní bystrozorské jednotky číslo 2, John Franklin Constantin." Black si s otevřenou pusou prohlížel i druhý list a nenacházel slov. „Jak ti jen můžu poděkovat Johne? Udělal jsi toho pro nás tolik." „Nechci slova díků, chci vidět činy, poděkuješ mi tak, že vychováš z Harryho skvělého, slušného mladého muže, který bude alespoň trochu znalý etiky, aby mohl dělat čest oběma svým otcům." „Vynasnažím se." Sírius se postavil z křesla a vřele podal Johnovi ruku. „Děkuji ti příteli, ani nevíš co to pro mě znamená." „Tak už utíkej, nebo si to snad ještě rozmyslím." Black nepotřeboval dvakrát pobízet, posbíral si všechny dokumenty a přidal je k těm o řádně provedené Harryho adopci.