Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 20. - Manipulátor

„Tak Harry, povídej, jak jsi dopadl?" „Lépe, než bych čekal Neve, Pomfreyová souhlasila, že se ujme mého dalšího vzdělání, byla velice nadšená z toho, že uvidí jak se pracuje s hadí magií. Budu se muset hodně snažit abych jí nezklamal. Obávám se, že jí začínám brát jako člena mé rodiny." „Tak to je báječné Harry, jen doufám, jak to začne být od zítřka náročné, ranní cvičení, škola, šerm, famfrpál, odpolední cvičení, domácí úkoly a příprava do školy a teď k tomu ještě přibudou lekce léčitelství a anatomie." „Děkuji ti Hermiono, že se o mě bojíš, upřímně z toho mám taky trochu strach, ale objevil jsem spoustu zajímavých knih, jedna z nich byla o magii mysli, není to o užívání hadího jazyka, ale je v tom jazyce napsaná a jsou tam popsány již zapomenuté techniky. Je tam hodně napsáno o nitrobraně i nitrozpytu, také tam jsou techniky na lepší soustředění a meditaci, když se budu držet toho co se tam píše, mělo by mi to výrazně pomoc, tak uvidím jak to půjde."

Harry s přáteli seděl u Nebelvírského stolu, nikomu nevadilo, že mezi rudozlatými studenty seděla jedna dívka z Havraspáru, za tu dobu, co ji Harry přizval k poprvé k jejich stolu, si na její přítomnost všichni zvykli, teda skoro všichni, dva sourozenci s rudými vlasy pokaždé velice hlasitě skřípali zuby, ale nedokázali v sobě najít dost odvahy, aby něco řekli. Obzvlášť ne po tom, co se stalo nedělního odpoledne. A to ještě netušili, co ten incident dokázal všechno vyvolat. Harry a ostatní studenti byli zabráni do snídaně, když se ozval šum křídel, oznamující příchod pošty. Jedna sova letěla velice namáhavě k adresátovi dopisu, který nesla. Když už byla nadosah Ronalda Weasleyho, narazila plnou rychlostí do mísy s míchanými vejci, které zasypaly pihovatého chlapce, lehce opelichaná sova doskákala ke svému majiteli a natáhla k němu nožku, na které byla přivázaná rudá obálka. Ronald nabroušeně dopis převzal a bez dalšího zkoumání si ho vložil do kapsy. Ignoroval všechny pohledy, které na něj byly namířené a dál se věnoval své snídani. Dojídal již druhý talíř opečených párků a slaniny, když se mu začalo z kapsy kouřit. Hlasitě vyjekl a hodil doutnající rudou obálku na stůl, aby ho náhodou nepopálila. „Harry, Hermiono, sledujte, teď zažijete něco, co se jen tak nevidí. Ronald dostal huláka a neotevřel ho včas, takže účinky toho kouzla budou pěkně silné, obzvlášť jestli ho neotevře." Neville se škodolibě usmál na své kamarády a na prstech začal odpočítávat. Harry zaujatě hleděl na rudou obálku, ze které se už valil bílý dým na všechny strany, když už to vypadalo, že se začnou studenti poblíž Ronalda Weasleyho udusí kouřem, tak se to stalo. Temná vosková pečeť se roztříštila na všechny. Obálka karmínové barvy se vznesla do vzduchu a začal se z ní ozývat velice hlasitý, protivný ženský křik. „RONALDE BILIUSI WEASLEY, JAK SIS MOHL DOVOLIT VYPUSTIT Z ÚST TAKOVÉ OHAVNOSTI, JAK JSI JEN MOHL! ZOSTUDIL JSI NEJEN SEBE ALE I SVOJI RODINU, TVŮJ OTEC BYL TAK NAŠTVANÝ, JAK JSEM HO JEŠTĚ NEVIDĚLA. TY MÁŠ JEDINÉ ŠTĚSTÍ, ŽE TAM NEJSEM, PROTOŽE BYCH TI MUSELA VYPLÁCHNOUT PUSU MÝDLOVÝM KOUZLEM. TAKOVÁ HANBA. TAKOVÁ OSTUDA. JAK TEĎ MÁM VŮBEC VYJÍT MEZI LIDI! JEŠTĚ JEDNOU UDĚLÁŠ TAKOVOU VĚC, PŘÍSAHÁM TI, ŽE SI PRO TEBE OSOBNĚ PŘIJEDU A ODVEDU TĚ DOMŮ, KDE BUDEŠ PRACOVAT VÍC NEŽ DOMÁCÍ SKŘÍTEK! NAPROSTO VŠECHNO JSI ZKAZIL RONALDE, VŠECHNO, O CO JSEM SE TAK SNAŽILA. STYDÍM SE ZA TEBE!" S tím posledním slovem celý dopis vzplál a nezůstalo po něm ani památky, kromě překvapených studentů, kteří se tiše smáli cizímu neštěstí. Naproti tomu Ronald seděl za stolem, v jedné ruce vidličku s kusem párku na půlcesty do jeho otevřených úst. Jeho tvář svítila jako rajské jablíčko, jeho vykulené oči odpovídaly překvapení, jaké se mu před pár okamžiky dostalo. Když se jeho mysl alespoň částečně uklidnila popadl svoji brašnu s učebnicemi a velice svižným tempem opustil velkou síň. K smějícímu Harrymu přišla zrzavá dvojčata, která si vytahovala zátky z uší. „Naše drahá maminka má velice líbezný hlas, když se zlobí, že?" Harry nemohl jinak než se hlasitě rozesmát. „To našemu milému bratříčkovi na několik dní pěkně zlámalo křidýlka, teď bude nějakou dobu klid, ale obáváme se, že to v něm bude bobtnat a až pomine šok z toho co slyšel, určitě vybuchne." „To máš pravdu bratře můj drahý, ale rozhodně stálo za to napsat naší mamce, co její synáček provádí ve škole." „To jo, a to ještě Ronánek netuší, co jsme si na něho připravili my." „Co jste si na něj vy dva nachystali?" „Nechte se překvapit pane Pottere, ale bude to epické." Harry se opět začal smát. „Ale vaše sestra z toho dopisu také vypadá sklíčeně chlapci?" „To víš Hermiono, to je naše Ginny, ona je taková hodně přecitlivělá a Ron byl dlouho její jediný vrstevník v domácnosti, než nastoupil do školy s námi, takže to trochu hůře nese, ale neboj se, určitě se z toho brzy oklepe." Fred s Georgem se rozloučili a vydali se na první hodinu, Harry a jeho kamarádi je během několika vteřin také následovali.