Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - kapitola 4. - Zlatoslavova první hodina

Když vlak zastavil v Prasinkách, všichni studenti se vyvalili z vlaku, jako jedna velká vlna. Hagrid si k sobě zavolal první ročníky k sobě a směřoval je k lodičkám, které kotvily na černém jezeře. Harry s kamarády pozdravili obrovitou postavu, která jim s přátelským úsměvem odpověděla divokým máváním. Hermiona vedla své kamarády cestičkou až k místu, kde stáli kočáry, jež je měli odvést do školy. Harry zůstal fascinovaně hledět na podivné tvory jenž táhli kočáry. Byli to koňské kostry obalené černou lesklou kůží a u boku měli složená dlouhá křídla, které pokrývala stejně černá kožená membrána. Z koňské tlamy na Harryho čněly ostré zuby, které byly uzpůsobené k požírání masa. „Vidíte ty potvory, co táhnou kočáry? Brr." „Harry, ty kočáry nic netáhne, jedou sami." Odpověděla kamarádovi Hermiona a v jejích očích se odrážel strach o duševní zdraví jejich kamaráda. Harry ale neuznával tvrzení Hermiony, popsal jí i Nevillovi, jak ty potvory vypadají. Shodou okolností zaslechl jejich rozhovor jeden starší student Havraspáru. „Harry, opravdu nejsi blázen, to, co popisuješ jsou testrálové, magičtí tvorové, který běžný smrtelník nevidí. Dokonce z nich lidé mají často strach, protože je může vidět jen ten, kdo někdy viděl smrt jiného člověka a plně ji chápe. Takže jsi musel vidět někdy někoho zemřít." „Díky za vysvětlení, jinak toto jsou moji kamarádi Neville Longbottom a Hermiona Grangerová." Velice rád vás osobně poznávám, už jsem vás sice viděl, ale ještě jsme neměli tu čest se s vámi seznámit. Mimochodem já jsem Tobias McArthur." „I my tě rádi poznáváme Tobiasi, jak to že toho o těch tesrálech víš tolik?" Ujala se hned slova zvědavá Hermiona. „Nejsou to tesrálové Hermiono, ale testrálové. Byl jsem u toho, když zemřel můj dědeček, byla to pro mě hrozná ztráta. A musím uznat, že to byl šok, když jsem poprvé viděl ty koně. Ale Harry, nemusíš se jich bát, nejsou zlí, i když vypadají tak jak vypadají. A pokud by ses o nich chtěl dozvědět něco víc, zastav se v kabinetu profesora Kettleburna. Je to učitel péče o kouzelné tvory, jistě ti o testrálech řekne víc. Já už musím jít, tak se mějte děcka, a opatrujte se." Tobias se s trojící rozloučil a nasedl do jednoho tmavého kočáru, ve kterém už sedělo několik jeho spolužáků. „Harry, moc se omlouvám, nenapadlo mě, že opravdu něco vidíš." „To nic Hermiono, taky bych tomu jen stěží věřil, kdybych je neviděl." Harry došel opatrně k jednomu z koní a nastavil mu ruku. Testrál si ji obezřetně očichal a pak se nechal pohladit po kožnatým čenichu.

Harry s kamarády seděl u Nebelvírského stolu a spolu se svými spolužáky čekal až Hagrid dovede skupinku prvňáků, aby je mohl moudrý klobouk zařadit. Do nebelvíru se tak dostali noví studenti, mezi nimi byla i zrzka, kterou viděl před nedávnem v knihkupectví na příčné ulici, jmenovala se Ginevra Weasleyová, nejmladší z početné rodiny Weasleyových, sestřička jeho kamarádů Freda a Georga. A pak tu byl prvňák jménem Colin Creevey. Kluk, z mudlovské rodiny, který si všechno a všechny fotil, a hlavně Harryho. Harry s ním mluvil sotva pět minut a už ho ten chlapec neskutečně štval. Považoval totiž Harryho za boha, a to Harry bytostně odmítal.

Hned první hodina nového školního roku, bylo bylinkářství, Harry byl už od rána třikrát zastaven Lockhartem, z toho jednou profesor oslovil Colina, aby je spolu vyfotografoval. Chlapec s jizvou unikl jen díky jeho kamarádů, kteří si pro něho přišli do vstupní síně. Když dorazili do skleníku číslo dva, už na ně čekala poměrně naštvaná profesorka Prýtová. „Kde jste byli vy tři?" „Paní profesorko, moc se omlouvám, celé to byla moje chyba." „To není pravda Harry, může za to Lockhart, protože měl nutkavou potřebu se s tebou vyfotit a všem předvést ten jeho zářivý úsměv." „Je to pravda pane Pottere?" „Bohužel ano paní profesorko, pan profesor mě pomalu nenechal ani odejít z velké síně." „Pane Pottere, chápu vaši nepříjemnou situaci, pro dnešek váš pozdní příchod nebudu nějak řešit." „Moc Vám děkuji paní profesorko, pokusím se, aby se to neopakovalo." To bych byla opravdu ráda, vím, jak to pro Vás musí být těžké pane Pottere, ale zkuste se pro příště tomu muži vyhnout velkým obloukem." Harry se musel sám pro sebe usmát, když ani Pomona Prýtová neuznávala Zlatoslava jako schopného učitele. Všichni tři se postavili ke květináči, o který se měli starat, vedle každého květináče byly položené klapky na uši různých barev. Dnes se budeme starat o tyto malé rostlinky, kdo mi poví, co to tu dnes máme. Nevillova ruka vystřelila do vzduchu dobrou vteřinu před tou Hermioninou a Harryho. „Jsou to mandragory, paní profesorko." „Právně pane Longbottome, a dokázal byste nám říct, k čemu se používají?" „Zajisté, mandragory jsou jednou ze základních složek většiny protijedů, také se používají k tomu, abychom přivedli přeměněné nebo zakleté osoby do původního stavu." „Velmi správně, co nám ještě o nich můžete říct?" „No měli bychom být v jejich přítomnosti velmi opatrní, protože mandragóří křik dokáže i usmrtit každého, kdo je zaslechne." „Velmi, velmi správně pane Longbottome, dvacet pět bodů pro Nebelvír. Jak už řekl pan Longbottom, jejich křik by nás mohl zabít, my tu však máme pouze malé sazeničky, jejich křik nás zatím nezabije, ale mohl by nás omráčit, proto všichni budeme používat klapky, které jsem si dovolila pro dnešní hodinu nachystat. Až je budeme přesazovat do větších truhlíků, přesvědčte se prosím, že máte klapky pevně nasazené. Vytáhnete sazeničku a pak ji uložíte do většího květináče, potom ji hezky zahrnete novou hlínou, aby jim bylo pěkně teplo. Až bude bezpečné abyste si klapky sundali, dám vám pokyn zdviženým palcem, dobrá, nastal čas, abyste si nasadili klapky." Všichni tak učinili a zaměřili svůj pohled na profesorku bylinkářství. Uchopila rostlinku přímo u kořene listů a silně zatáhla, místo rostlinných kořenů se nad hlínou objevil malý, obtloustlý mužíček, který, jak Harry předpokládal křičel, ale díky klapkám nebylo nic slyšet. Pak i Harry popadl mandragoru za listy a silně zabral, až ji jedním pohybem vytáhl z květináče, uložil jí do nového, většího a pořádně sazeničku schoval do nové měkké hlíny. Pak už to bylo snadné. Harry popadl rostlinku, vytáhl ji a vložil do nového truhlíku.