Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - kapitola 14. - Předčasné Vánoce

Listopad běžel velmi rychlým tempem. Netrvalo dlouho a byla tu první prosincová sobota. Harry si zrovna užíval jeden z jeho vzácných volných dnů. Kdy neměl ani famfrpálový trénink, ani hodiny šermu. Seděl ve společenské místnosti a četl si knížku, když ho v kapse najednou začalo hřát dvousměrné zrcátko. Byl to Sírius. „Ahoj tati, co pak se děje?" „Ahoj štěně, právě jsem domluvil s Ulfarem. Máme se sejít za čtvrt hodiny v Chroptící, můžeš tam být taky?" „To by neměl být problém tati. Co tam budeme řešit?" „Jeden, přerostlý šupinatý problém." „Vážně? To je super zpráva, hned jsem tam." Mladý chlapec došel za svými přáteli a podělil se s nimi o novinky. „No a já bych potřeboval, abyste mě kryli. Máme se tam sejít během několika minutu." „Neboj se Harry, já i Neville se o to postaráme, jen běž." „A co když mě tu bude někdo hledat?" „Tak si prostě něco vymyslíme. Teď už bys měl jít Brácho, ať tam na tebe nečekají." „Nebojte se, už jsem na cestě, jen bych ještě potřeboval, aby teď nikdo nechodil do naší ložnice, potřebuji se přeměnit."

O několik minut později se Harry přemístil do upravené Chroptící chýše, byla to část, kterou používali jako obývací salónek, kde velice často odpočívali po tréninku šermu a povídali si se svým mistrem o různých věcech, hlavně o bojové taktice. Jejich mentor byl nejen mistrovský šermíř, ale také válečný taktik. Učil je v bitvách a soubojích používat kromě svých zbraní a svalů také mysl a smysl pro detail. Harry a jeho přátelé to nevěděli, ale už teď by se mohli rovnat bystrozorským kadetům. Jejich práce s hůlkou i mečem byla téměř dokonalá a k zvládnutí technik na úrovni mistr jim bránil jejich věk a tělesná zdatnost, ne že by neměli svaly, ale jejich těla, i když byli kamarádi větší než většina studentů jejich ročníku, stále to byly jen děti, které se vyvíjely a rostly. Harry se přeměnil ze zlatého fénixe znovu do své lidské podoby a usazený v jednom z pohodlných křesel trpělivě vyčkával příchodu svého otce a skřeta. Utekla minuta, pak další, nakonec jich bylo pět, když se krb rozhořel zelenými plameny a z nich vystoupil muž mladistvého vzhledu, kterého následoval skřet, jenž se staral a trezory rodů Potterů a Blacků. Harry hbitě vyskočil na nohy a s hlubokou úklonou pozdravil nejprve Ulfara ve skřetím jazyce, potom se radostně vrhl na otce a láskyplně ho objal. „Posaďte se prosím, mistře Ulfare, mohu vám nabídnout čaj? A tobě tati určitě černou kávu bez cukru jako vždy?" „To by jsi byl hodný Harry." „Děkuji vám pane Pottere, ano, opravdu nepohrdnu čajem, a pokud mohu poprosit dal bych si ho s mlékem." „Není pro mě nic jednoduššího mistře Ulfare." Harry odběhl do malé kuchyňky, kde dal vařit vodu a přichystal čaj pro hosta a kávu pro otce.

O chvilku později už seděli všichni tři proti sobě u malého oválného stolku a popíjeli své nápoje. „Harry, jak už jsem ti dnes říkal, mluvil jsem s mistrem Ulfarem o netvorovi, který po staletí obýval tajemnou komnatu. Dovol mi nyní abych mu předal slovo, určitě ti to vysvětlí lépe než já. Mistře? Můžete prosím?" „Děkuji pane Blacku. Pane Pottere, váš otec s námi dnes jednal ohledně likvidace těla tisíciletého baziliška, který nyní leží mrtvý pod vaší školou. Nemusíme se zabývat okolnostmi, už jsem s ním byl velmi dopodrobna seznámen, skrze vzpomínku. Také jsem byl obeznámen s vaším přáním předat několik vzácných ingrediencí jistému profesorovi, osobně bych navrhoval, abyste si ponechal stejnou zásobu pro vaše soukromé účely. Bazilišek je velmi cenná surovina a byla by škoda, abyste si nic nenechal. Protože i kdybyste rozprodal celého baziliška, byla by to i nadále velice vzácná surovina a její pozdější nákup by Vás mohl vyjít na veliké množství zlata. Také se mi velice líbí Váš nápad ohledně výroby brnění z kůže toho netvora, pokud byste souhlasil, s tím, že by se několik kusů vyrobilo i pro skřetího náčelníka a jeho nejvěrnější, tak mi pro Vás náčelník Baldrick předal obchodní nabídku. Celé vaše brnění by Vám a Vaším přátelům zhotovili skřetí platnéři zcela zdarma a jako velké poděkování by jej vypodložili tenkou vrstvou skřetí oceli. Jak jistě víte skřetí ocel je jedinečná a my ji používáme i do našich brnění, když se magicky spojí s vrchní částí brnění, ve vašem případě by to byla baziliščí kůže, mohu vám zaručit téměř dokonalou obranu. Brnění by bylo velice lehké, pevné a magicky odolné, a přesto byste ani nepoznal, že ho máte na sobě, jak bude lehké. Zbylé části z baziliška bychom s vaším svolením rozprodali a zlato uložili do vašeho trezoru. My bychom si ponechali patnácti procentní podíl ze zisku jakožto zprostředkovatelé." Harry se podíval na svého otce a oči mu při tom zářili jako dva smaragdové lampiónky. "Tati, můžu se skřety uzavírat obchodní dohody i když nejsem plnoletý?" „Pokud ti k tomu dám svolení pak ano." „A mohu tě požádat o tvé svolní, že mohu vyjednat podmínky pro tento obchod?" „Dobrá Harry. Já Sírius Orion Black, hlava rodu Blacků a adoptivní otec Harryho Jamese Pottera-Blacka uděluji svému synovy vyřídit tento obchod se skřetem Ulfarem." Síriusova slova fungovala jako magická smlouva a on i Harry se na chvíli zlatě rozzářili. „Nyní Harry je celé toto jednání jen ve tvých rukách." Harry se na otce usmál, pak se postavil a hluboce se uklonil. „Mistře Ulfare, dovolte mi poupravit vaší štědrou nabídku. Nejprve bych začal s výdělkem, nepotřebuji takové množství zlata, takže navrhuji, aby se tržba z prodeje rozdělila na několik částí. Chtěl bych, aby se část zisku připsala na účet Nevilla Longbottoma, další části, aby se rovnoměrným dílem odeslaly osobám, jež byly napadeny tím netvorem a také slečně Láskorádové. Dále bych chtěl, aby si skřetí národ neponechal patnáct procent, ale pětadvacet procent. Suroviny v hodné pro lektvar, aby byli rozděleny na tři díly, jeden díl, ten největší se prodá, dva menší bych si vzal do svého vlastnictví. Má další prosba je ohledně dalšího obchodu. Rubeus Hagrid na moji žádost sehnal několik desítek liber akromantulí pavučiny a velké množství akromantulího jedu. Pokud by to bylo možné, bal bych rád, kdybyste zařídil prodej i těchto surovin a výdělek byl přidělen Hagridovi do jeho trezoru. Opět by platila stejná provize, jakou jsem navrhl pro prodej baziliška. Pokud s mým návrhem budete souhlasit, mohu vám tyto vzácné suroviny do několika minut osobně donést." Harry totiž už před nějakým časem obdržel od Hagrida svoji objednávku a nestačil se divit kolik toho obr dokázal sehnat. Všechno uložil do Chroptící chýše a díky Hermioně a Merlinovi se jim podařilo provést dokonalé stázové kouzlo na celou místnost. Skřet si mladíka pozorně prohlížel a hledal jakékoliv známky lsti nebo podvodu, když však u chlapce nic takového nenašel převládl nad ním obchodní duch. „Pane Pottere, mluvíte-li pravdu mohu souhlasit i s tímto druhým obchodem. Také bych Vám chtěl vyjádřit úctu, protože málokterý kouzelník by byl ochotný odmítnout takové množství zlata ve prospěch druhých a také dobrovolně navýšit odměnu pro nás, pro skřety. Že jste byl tak laskavý, zařídím, aby z několika pavučinových smotků byla utkána látka, která by byla spodní vrstvou brnění. Akromantulí plátno se mezi prodejci řadí mezi to nejjemnější jaké lze vyrobit, pak byste mohl nosit brnění pouze na holé kůži a stále by bylo dokonale pohodlné." „Mockrát Vám děkuji mistře Ulfare, je mi ctí s vámi obchodovat. Pokud vás neokrádám o mnoho vašeho času, měl bych na vás ještě jednu obchodní nabídku. Jak už asi víte, tak jsem baziliška zabil mečem, který pochází z Vaší dílny. Byl to meč sira Godrika Nebelvíra. A já bych chtěl vaše kovotepce požádat o pochvu, která by byla vhodná pro tento zbrojířský skvost." „Ano, je mi známo, jakou zbraní jste toho netvora porazil. A pokud bych Vás tím neurazil, výroby pochvy na Váš meč bych se ujal sám." „Bude mi ctí mistře, ale není to můj meč." „Omyl chlapče, tento meč vytvořili před mnoha staletími mí předci a Godrik Nebelvír souhlasil s tím, že se jeho meč nebude nikdy dědit, proto společnými silami vytvořili jedinečné kouzlo. Byla to jedinečná chvíle, lidský kouzelník a skřet spolu pracovali na unikátní magii, která v sobě nesla jistou smlouvu. Tím že se Vám meč nabídl a dovolil Vám abyste s ním mohl šermovat, byla započata magická smlouva. Nyní je ten meč Váš, nikdo ho nebude moc získat, pokud mu ho Vy sám zcela dobrovolně nezapůjčíte, smlouva také zajišťuje, že ať už jste kdekoliv, meč si Vás vždycky najde. Bude Váš, dokud nezemřete. Potom opět zmizí a objeví se až když si najde nového majitele, kterému bude sloužit. Proto bych Vám rád vyrobil osobně pochvu na Váš meč. Vytvořím ho jako známku úcty ke své rodině a také k úcty k Vám pane Pottere. Za svůj život jsem se nesetkal s čarodějem, jakým jste. Až bude má práce dokončená, zanechám své dílo zde. Nyní je ale potřeba, abychom se domluvili na dalších věcech. Už jsem jednal s profesorkou McGonagallovou a ta souhlasila, že četa složena z odborníků na magické přísady a kouzelné tvory přicestuje příští sobotu. Po Vás budeme potřebovat, abyste dočasně umožnil vstup do tajemné komnaty. Podle našich znalců, by mělo stačit, kdybyste poručil dveřím, aby nás vpustili. Bylo by vhodné, kdybychom vybrali nějaké slovo v našem jazyce, jako univerzální heslo, už jsme vymysleli i vhodné slovo, je dlouhé a pro člověka obtížné jej vyslovit správně. Pokud byste mě nyní vzal na malý výlet, můžeme to provést ihned." Harry souhlasně přikývnul a přemístil se i s dvěma návštěvníky přímo do koupelny Ufňukané Uršuly.