Harry Potter a Tichošlápek

3. Ročník - Kapitola 10. - Lék na lykantropii

Drazí čtenáři, tak se mi ještě podařilo dopsat desátou kapitolu. Je to poslední prázdninová kapitola, kterou přidávám, další budou až od nového školního roku. přesné vysvětlení je v předchozím bloku. Ještě jednou vám děkuji za podporu a přeji vám příjemné léto.

Brumbál seděl ve své pracovně a přemýšlel nad tím, jak byl tento rok těžký. Bylo zrovna několik dní po Vánocích a on byl nešťastný, ne pro to, že by byl na Vánoce sám, protože tři jeho profesoři odjeli na svátky někam pryč, ale proto, že se mu letošní rok doopravdy nepovedl, nic z toho, co naplánoval mu nevyšlo. A aby toho nebylo málo, tak jeho nový profesor obrany proti černé magii nebyla pro ředitele dobrá volba, doufal že ho bude mít pod palcem, ale to se spletl, byl dobrý a oblíbený u studentů a co víc, u Harryho. Doufal že Remus Lupin, jediný vlkodlak, kterého nechal vzdělávat v JEHO institutu mu bude věrný, když né z úcty tak alespoň z vděčnosti, že ho nechal nastoupit do školy jako studenta, když mu bylo jedenáct let. Doufal, že se pro něho stane špehem ve vlkodlačí smečce, ale Remus to odmítl. Nechtěl být spojován ani viděn s ostatními vlkodlaky, léta se držel stranou a neprojevoval žádnou snahu zavděčit se starému muži, jenž mu dal prostor k normálnímu životu. Doufal, že když ho zaměstná a dá mu placenou práci, bude jemu, Albusovi Brumbálovi, ležet u nohou a líbat cestu po které on, ředitel školy čar a kouzel hodil. Znovu špatně, Remus Lupin přijel do školy ve velice drahém oblečení, jak si mohl vydělat nějaké peníze, když vlkodlaka kouzelnický lid nikde nezaměstná. A pak si dovolil naučit Harryho Pottera jedno z nejtěžších kouzel, kouzlo, které ani někteří dospělí čarodějové nezvládají. Ten kluk zvadl patronovo kouzlo ve třinácti, to bylo něco, co se ani jemu nepodařilo. Albus Brumbál se toto kouzlo poprvé naučil až když mu bylo přes třicet let. Samozřejmě, zkoušel ho už o mnoho let dříve, ale nebyl schopný vykouzlit nic jiného než stříbřitou mlhu. Musel se Remuse Lupina zbavit, musel přijít o status skvělého učitele, jeho pověst se musí nenávratně pošpinit. A Albus Brumbál přesně věděl jak, vytáhl list pergamenu na napsal anonymní dopis jedné všetečné reportérce, která už zařídí zbytek. Věděl, že Remus Lupin se po prázdninách nebude mít kam vrátit. Žádný z rodičů magické populace nedovolí, aby jeho dítě učil vlkodlak.

Do nového roku zbývaly poslední tři dny. Harry s přáteli byli na prázdniny v Blackově sídle na Grimmauldově náměstí, dokonce byli pozváni i tři Bradavičtí profesoři. Ž e tam bude Remus Lupin nikoho nepřekvapovalo, že se tam objevila i Minerva McGonagallová bylo sice překvapení, ale dalo se to očekávat, byla jednou z mála, která věděla o Harrym skoro všechno, ale že Sírius Black, pozval do svého domu i profesora Lektvarů byl pro všechny zúčastněné naprostý šok.

Byl den odjezdu, když Severus Snape přistoupil k nebelvírskému chlapci s havraními vlasy. Pottere, musím si s vámi promluvit v neodkladné záležitosti, váš domácí úkol, který jste mi odevzdal není úplný a já bych chtěl po vás adekvátní vysvětlení, prosím následujte mě do mého kabinetu." Harry byl zmatený, podíval se na své přátele a hledal tam náznak nějakého pochopení, ale dočkal se jen stejně zmatených výrazů, jaké měl on sám. Cestou do sklepení ani jeden z nich nepromluvil, až když se za nimi zavřely dveře v kabinetu profesora lektvarů se Snape podíval na svého studenta a vytáhl značně pomačkaný kus pergamenu. Podal ho Harrymu beze slov do ruky a pozorně si chlapce prohlížel. Harry dopis četl jednou, pak podruhé a potřetí. Tvářil se naprosto šokovaně a nechápavě. „Harry, podle tvé reakce usuzuji, že v tomto dopise nemáš prsty, ale řekni mi, je to nějaký podlý žert tvého otce?" „Ne pane, nemyslím si, že si táta dělá legraci, alespoň ne v tomto případě. Domnívám se, že to myslí naprosto vážně. Vydržte chvíli, já se s ním spojím." Harry vytáhl malé zrcátko z kapsy a vyslovil otcovo jméno, chvilku se nic nedělo, pak sklo zčernalo a objevila se v něm hlava Síriuse Blacka. „Co se děje štěně?" „Ahoj tati, jsem teď s profesorem Snapeem, a asi tušíš proč Ti volám." „Jde o to pozvání na prázdniny?" „Jo, přesně o to jde." „Harry, máš ho tam někde u sebe?" „Jo, hned ti ho předám." Harry se otočil k lektvaristovi a podal mu magický artefakt. „Pane, táta si přeje s vámi mluvit." Snape se zatvářil udiveně, ale zrcátko si od chlapce vzal. „Ahoj Snape, je to už let, co jsme se neviděli." „Ano, to je Blacku a do teď mi top docela vyhovovalo." „Severusi, chvilku mě prosím poslouchej, Harry mi říkal, co jsi pro něho udělal a také mi řekl, že jste společně pracovali na jistém lektvaru. Chtěl bych Ti za to poděkovat." „Blacku, dělal jsem to pro Harryho, ne pro tebe, nebo pro Lupina, ale jen pro toho chlapce." „Já vím, a jsem ti za to vděčný." „Nestojím o tvůj vděk." „Severusi, prosím, poslouchej mě chvilku a až skončím, můžeš se svobodně rozhodnout." „Dobrá, mluv." „Severusi, v první řadě bych se Ti chtěl omluvit, vím že nemůžu odčinit ty roky šikany, kterou jsi pod naší péčí protrpěl, nemůžu vzít zpět nic z toho, co jsme ti já nebo James provedli, ale přál bych si to alespoň zkusit zmírnit. Vím, co jsi všechno udělal pro Harryho, vím o tom protikouzlu, které jsi se snažil provést při Harryho famfrpálovém zápasu. Vím, že jsi mu pomohl s lektvarem, který vyléčil mého nejlepšího přítele a vím že dohlížíš na tu starou kozu, která sedí v ředitelně. Spletl jsem se v tobě, nejsi srab a nejsi ani smrtijed, ne potom, co ti můj syn udělal. Chtěl bych se s tebou jednou provždy usmířit. Také vím, že tě Lilly chtěla jako druhého kmotra pro Harryho, a když k tomu Jamese přesvědčila, už ti to nestihla říct. Když přijmeš mé pozvání, předám ti dopis, který si ke mně Lilly schovala jen pár dní před tím, než se stala ta tragédie. Také tě s někým seznámím, s mužem, který by tě mohl velice zajímat. Ne, nečerti se, vím že jsi na holky, ale muž, o kterém mluvím byl velice zaujatý tvoji prací a tvým výzkumem. Domnívám se, že bys hodně získal, pokud se s ním setkáš. Věř mi, když Ti teď řeknu, že máme společný cíl, cílem je Harry. Zavázal jsem se stejně jako ty, že ho budu chránit, a to z nás minimálně dělá spojence. Nemusíme být přátelé ani kamarádi, ale mohli bychom být třeba alespoň kolegové. Pokud se rozhodneš přijmout mé pozvání, tak se dopis, který jsem ti poslal změní osmadvacátého na přenášedlo a vezme tě k nám domů. Můj host už tam bude. Pokud odmítneš, pošlu ti po Harrym alespoň ten dopis od Lilly. Konečné rozhodnutí nechám jen na tobě." Snape se tvářil velice rozpolceně, na jednu stranu chtěl se zrcátkem okamžitě praštit o zem, na straně druhé byl velice zvědavý, koho mu chce Black představit. „Blacku, zatím neříkám ani ano, ale ani ne. Ještě si to rozmyslím." S tím profesor lektvarů předal Harrymu zpět jeho komunikační zařízení. „To je vše Harry, teď už běž, ať nezmeškáš odjezd."