Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 21. - Ještě jsem neřekl poslední slovo

Harry toho ten večer moc nenaspal. Sužovaly ho noční můry a informace, které se dozvěděl minulý den. „Jak je možné, že se lidi mohou chovat takhle? Byl jsem ještě nemluvně a už se mě pokusili zabít a člověk, který by měl zastávat světlou stranu se chová hůř než jakýkoliv zmijozel, byl to obyčejný obchod s bílím masem, co by na to řekli máma s tátou, vsadím se, že by Brumbála a Weasleyovou prokleli tak moc, že by je ani jejich nejbližší nepoznali. Já mám jediné štěstí, že mě táta našel u Dursleyových a odvedl mě pryč, kdyby se tak nestalo, co by ze mě bylo? Nemyslím si, že bych zažil rodinu, vlastně ano, Molly Weasleyová by se ke mně tak chovala, ale ne proto, že by chtěla, ale protože za to dostala zaplaceno, pak bych byl nucený si vzít její sestru a žili bychom v přeludu, že jsme jako jedna velká šťastná rodina. Fuj, taková lež. To zní skoro jako všechno, co mi kdy Brumbál kdy řekl, jednu velkou lež. Co mám teď dělat, vlítnout na Weasleyovi a každého z nich proklít? Ne to bych se od Voldemorta příliš nelišil. A co Fred s Georgem, věděli o tom? Ne, jsou natolik čestní, jen pomyšlení na to, co provedla jejich matka by je velice ranilo. Ronald je ale něco jiného, je to žárlivá krysa. A Ginny? Musela to vědět, proto se na mě snaží udělat dojem už od doby kdy nastoupila do školy, to je i důvod, proč tak přehnaně reagovala na toho huláka, věděla že její šance hodně klesly po tom, co mi Ron udělal. Vysvětluje to zároveň i přehnanou reakci jejich matky, Naprosto všechno jsi zkazil, všechno, o co jsem se takovou dobu snažila. Nemluvila o její výchově, mluvila o tom, dostat se mi do přízně. Jen počkejte, přísahám vám, že se vám jednou pomstím. Ale udělám to stylově, jako by to udělali oba tátové, udělám to ve stylu pobertů, jen počkejte!" Harry pomalu spřádal plány na pořádný žert, který v dějinách Bradavic neměl obdoby. Když se podíval na hodinky, uvědomil si, že na spánek už je stejně pozdě, potichu vstal a oblékl se. Několikrát se rozhodoval, jestli nemá Ronalda proklít zrovna, ale usoudil, že by to nebyl dobrý nápad a dal by Brumbálovi akorát záminku k jeho podmínečnému vyloučení. Přehodil přes sebe neviditelný plášť a zamířil do komnaty nejvyšší potřeby. Myslel na knihy psané hadím jazykem a třikrát prošel kolem gobelínu s trolly tančící balet. Jakmile se objevila klika, bez jediného zaváhání vešel dovnitř. „Doufám, že některý z hadích jazyků měl i smysl pro humor napsal nějakou knihu, ze které bych mohl čerpat inspiraci a nebo se naučit nějaká kouzla." Komnata byla velice vnímavá a ihned po tom co Harry pomyslel na své přání, se předním objevilo půl tuctu knih. Mladý Nebelvír se do nich okamžitě začetl a na jeho tváři se rozšiřoval nebezpečný úsměv, který nevěstil nic dobrého. „Tak tohle je snad ještě lepší, než jsem si, kdy myslel, jestli jsem považoval za vtipné to, co se stalo Brumbálovi a Lockhartovi, tak tohle je majstrštyk v oboru záškodnictví." „Fawkesi, bratříčku mohl bys přiletět za mnou?" než se Harry nadál, kolem zavířili rudé plameny a z nich vyletěl rudý fénix. „Co pro tebe mohu udělat Zlatý?" „Zatím nic Fawkesi, ale mám v plánu uskutečnit jeden veliký žert, který zahrnuje i tvého pána." „To se mi líbí, je to už dlouho, co jsem se mohl pořádně zasmát, vlastně od chvíle, kdy jsi se vylíhnul, můj pán začal intrikařit a pomalu se mění, obávám se, že pokud se nezmění, nebudu s ním moci dál sdílet svůj život, jako tomu je do teď. My fénixové můžeme být k někomu připoutaní pouze jeli duše a srdce našeho společníka čisté." „A proč se tedy od něho neodpoutáš?" „Není to tak jednoduché Zlatý, je to prastará magie, která má svá pravidla, abych se mohl odpoutat, musel by Albus udělat opravdu něco špatného. Jeho činy by museli být sobecké a temné, aby tím byla porušena magická smlouva a já se mohl osvobodit. Pokud se ti povede toho staříka opět obrátit na správnou cestu pomocí nějakého žertu, tak bych mohl být opět šťastný. Proto ti pomůžu, jak jen to bude možné." „Dobře, slibuji že se pokusím, potřeboval bych vědět, kdy bude Brumbál mimo Bradavice, abych mohl uskutečnit jeden ze svých plánů." „To bude snadné mládě, mám informace, že poslední víkend v květnu by měl být Albus na nějaké konferenci, alespoň tak to říkal tomu podivnému muži se zelenou buřinkou, který se u něho nedávno stavoval." „Popletal, neznám nikoho jiného, kdo by nosil na hlavě něco tak nevkusného." Harry začal fénixovi popisovat svůj záškodnický plán a Fawkes se hlasitě smál, byl to přenádherný trylek plný radosti a zlomyslnosti. Když byl čas sejít se s Harryho kamarády, aby se mohli pustit do ranního cvičení, tak se chlapec rozloučil se svým ptačím přítelem a rychlím krokem vyrazil k nebelvírské společenské místnosti.