Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 15. - Jedna malá úmluva

S Příchodem prosince do Bradavic, nastal doslova Vánoční čas, velkou síň zdobilo dvanáct jedlových vánočních stromků, které profesoři ve spolupráci s domácími skřítky a studenty nazdobili. Velkou síň, chodby, kolejní místnosti i některé učebny byly vyzdobeny girlandami, cesmínou a jmelím. Navíc každá společenská místnost měla vlastní stromek, který byl v barvách jednotlivých kolejí.

Harry a jeho kamarádi nyní zažívali zlaté časy. Výuka obrany proti černé magii konečně byla po dlouhých letech na vysoké úrovni, dokonce i hodiny lektvarů byly snesitelnější. Severus byl opravdu velmi zaražený, když obdržel svůj dárek a od té doby se choval jinak. Nebyl sice milejší nebo přívětivější, řekněme že přešel do neutrálního postoje, který zaručoval velice zajímavou výuku. Této změny si všimli všichni studenti, a dokonce i někteří profesoři. Jediný, kdo z toho neměl velikou radost byl Albus Brumbál. Jeho plány se bortily jako domeček z karet. Harry mu byl trnem v oku, ne jen že s ním chlapec nejednal s náležitou úctou, ale navíc byl nepředvídatelný. To si ověřil již několikrát. Harry věděl o věcech, o kterých vědět neměl ještě několik let. Ale do nedávna měl alespoň podporu profesorů. K ředitelovi nelibosti se jako první proti němu postavila Minerva, žena, u které si byl jistý, že mu bude zobat z ruky a vyplní jakýkoliv rozkaz, pak se přidala i Poppy Pomfreyová, Filius Kratiknot a teď i jeho loutka číslo jedna, Severus Snape. Měl tohoto muže omotaného kolem prstu. Severus, plnil jeho rozkazy bez zaváhání, i když trochu po svém, nikdy mu neřekl ne. To se změnilo, když dostal onen záhadný balíček. „Severusi, je nesmírně důležité, abys mi řekl, jaký byl obsah onoho záhadného balíčku, který ti přinesla ta domácí skřítka." „Lituji pane řediteli, ale je to pouze má soukromá pošta. A Vy nemáte žádné právo do toho zasahovat." „Severusi, jako ředitel školy jsem povinen dbát na blaho studentů. A pokud si myslím, že jsou v nebezpečí, měl bych zasáhnout." „A vy se domníváte, že obsah balíčku by mohl být pro studenty nebezpečný? Ach, jak jste směšný řediteli. Vy necháte, aby se hradem potloukal dva měsíce netvor z Tajemné komnaty a nyní vás ohrožuje malý zcela neškodný balíček s lektvarovými ingrediencemi, které jsou pouze pro mé soukromé účely." „Severusi, jako ředitel Ti nařizuji..." „A dost! Nemáte žádné oprávnění kontrolovat moji soukromou poštu!" „Dobře, Severusi, teď se uklidni, když mi nechceš říct, co je v tom balíčku, tak mi alespoň řekni, od koho je." „Už jsem Vám to říkal, já nevím, kdo ho poslal, na vzkazu nebyl žádný podpis a písmo bylo vytvořeno magicky." „Tak jak můžeš vědět, že je ten obsah neškodný?" „Nezlobte se na mě pane řediteli, ale nemám mistrovství z lektvarů jen pro své černé oči, samozřejmě jsem nejprve vyvolal řadu složitých diagnostických kouzel, které mi potvrdili, co jsem si myslel, že ty suroviny jsou přesně ty, za které se zdají být. A nyní mě omluvte, mám v laboratoři rozpracovaný jeden velice komplikovaný lektvar, a nyní nastal čas, abych ho zkontroloval a přešel na další krok." Severus bez dalších slov opustil ředitelnu a svým typickým rychlým krokem se hnal do sklepení. Albus Brumbál seděl ve svém křesle a zlostí hlasitě oddechoval.

Harry s přáteli měli za sebou další náročný trénink pod vedením mistra Gunnara. Všichni tři leželi vyčerpaní na chladivé zemi, pot se jim řinul z každého póru na těle a jejich dech byl rychlý a přerývavá. Teď když měli svoji baziliščí zbroj, nutil je, aby ji používali i během jejich lekcí. „Je důležité, abyste se si na svoji zbroj zvykli, pokud by se tak nestalo, tak při prvním souboji, který byste s ní provedly by vás protivník zatloukl do země. Je to jednoduché, jako jste si museli zvyknout na váhu meče, je důležité, abyste si zvykli i na váhu a sníženou pohyblivost zbroje. A teď se už koukejte zvednout z té studené země, nebo vám zatuhnou svaly a několik dní se ani nepohnete." Tři studenti mistra ihned poslechli a s námahou se zvedly z podlahy. Kdyby nebyli tak unavení, určitě by si všimli, jak se jejich mistr usmívá a také by si všimli jedné další osoby, která je pozorovala skryta pod zastíracím kouzlem. Když Harry a jeho přátelé opustili prostory Chroptící chýše, zamaskovaný muž přišel k lektorovi šermu a zrušil maskovací kouzlo. „Tak jak co říkáš na ně říkáš?" „Musím říct, že jsi s nimi udělal kus práce Gunnare." „Kus práce? To mi na jejich výkon řekneš pouze toto?" „Co jiného bys chtěl slyšet?" „Já ti něco povím, už jsem měl v kurzu řadu kouzelníků, kteří se rozhodli že se naučí pracovat s meči, ale ani jeden z nich nedokázal to co tihle tři. Nezapomínej, že jim je dvanáct a třináct let a to musím podotknout, že jejich zbraně nejsou odlehčeny, ani bojují skutečnými meči a štíty, připočti si do toho, že nejsem jediný, komu věnují svůj čas, Harry má pravidelné tréninky famfrpálu, učí se do školy a každé ráno cvičí, někdy i v tomto mrazivém počasí chodí ven, a cvičí tam. A to jsem se ještě ani nezmínil, že každý den po škole tráví svůj volný čas hodinou, při které po sobě metají kouzla, která vysoce převažují jejich školní osnovu. Alastore, já tě ubezpečuji, že pokud bys mi sem poslal jakéhokoliv tvého kadeta, tak by si s ním každý z mých žáků hravě poradil a ani by se u toho nezapotili. Co jim chybí ve znalostech doženou vynalézavostí, rychlostí a hrubou silou." Alastor Moody byl překvapen informacemi, kterých se mu dostalo. Znal Harryho Pottera už nějakou dobu. Věděl, že každé ráno cvičí, že je zvěromág a že k tomu přiměl i své přátele. Vzpomínal si, že mu kdysi říkal něco o tom, že jeho výcvik je hodně podobný výcviku bystrozorů, ale nikdy si nepomyslel že by chlapec, kterého znal, nebo jeho přátelé byli schopní postavit se bystrozorským kadetům a vyhrát. „Alastore, vím že to pro tebe není snadné přiznat, ale právě jsi viděl tři nejtalentovanější šermíře, jaké jsem kdy měl tu čest učit. Víš stejně jako já, že mi rukama prošlo mnoho kadetů a o žádném z nich bych nemohl tvrdit, že by mohli své mistrovství dokončit během jednoho roku. To ale neplatí o Harrym Potterovi a jeho přátelích. Pokud budou pokračovat tímto tempem, tak je příští září nemám co učit." Alastor se tvářil zadumaně a překvapeně. „A
vědí, jaký mají talent?" „Neblázni, to jim říct nemůžu, polevili by ve svém úsilí. A tebe žádám, aby tě nenapadlo něco takového jim říkat." „Jsem snad kadet? Abych provedl takovou pitomost? Ale musím přemýšlet nad výcvikem mých svěřenců, dobře si uvědomuji, že Tonksová byla jednou z nejnadanějších kadetů, měla přirozený dar, ale pokud bych měl nějakou vhodnou páku na své žáky, byl by to cvičný souboj. Myslíš si, že by bylo reálné, že by se tví žáci utkali s mými?" „Reálné by to bylo, ale musíš počítat s tím, že jim tito druháčci pěkně zavaří." „Nemyslím si to, nepopírám že Harry je skutečně nadaný, ale ti dva nevypadají, že by mé kadety porazili, mečem možná, ale já bych chtěl souboj na hůlky." „A co to udělat trochu zajímavější, vsadím padesát na výhru mých studentů. Ale celé to rozdělíme na tři části. V té první budou muset budou muset ukázat svoji chytrost, bystrost a rychlý úsudek, ve druhé disciplíně se pak utkají jako tým, budou nám muset ukázat, jak umí pracovat v kooperaci, s tím, že každý v týmu bude mít nějaký hendikep, jeden z každé skupiny nebude mít hůlku a nebude moc používat kouzla, druhý bude mít zavázané oči a třetí bude moc používat pouze kouzla prvního a druhého ročníku." „Tady tě budu muset zastavit, to poslední omezení není pro tvůj tým žádnou překážkou." „Mýlíš se Alastore, Harry a jeho kamarádi jsou nyní v kouzlech na úrovni čtvrtého ročníku, takže i mí svěřenci budou omezení k používání základních kouzel. Cílem bude zajmout soupeřovu jednotku. A celé to zakončíme kouzelnickým soubojem jeden na jednoho. Kouzla nebudou nijak limitována, jenom se nesmí použít žádná z kleteb které se nepromíjí. Jednotlivé disciplíny se naši svěřenci dozví dvacet čtyři hodin předem. Co ty na to starouši? Přijímáš moji sázku?" „Přijímám, ale pokud vyhrají mý kadeti, budeš je učit dva měsíce šermu bez nároku na honorář a sázka bude sto galeonů" „Mile rád souhlasím, a pokud vyhrají mí studenti, tak tvá skupina přizná bystrozorům, že je porazili tři dvanáctileté děti, které ještě navštěvují školu." „To zní férově." „A ještě mám jednu maličkost, můžeš si zvolit jakékoliv tři kadety. Výběr je jen na tobě. První turnajový den začne dvacátého šestého prosince. Pošlu ti přenášedlo pro tebe a tvé kadety. Celé se to bude konat na mém soukromém pozemku. Jen bych tě chtěl varovat, abys nijak nepomáhal svým studentům, neřekneš jim, kdo budou jejich protivníci a nesmíš jim říct nic o schopnost mých svěřenců." „Slibuji na svou magii, že se budu držet tvých pravidel. Ruku na to." Oba muži si potřásli, ve znamení vzájemné úcty a respektu a pak se odebrali do svých domovů.