Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 16. - Vánoční mumraj

V této kapitole bude několik hádanek, pokud se rozhodnete, že si je zkusíte rozluštit sami, postupujte obezřetně, aby vám naši hrdinové nevyzradili správné odpovědi.

Sírius odhadl Hermionu naprosto správně. Hned následující den se vrhla bezhlavě do knihovny a vypůjčila si hned několik knih najednou. Největší část tvořily knihy obrany proti černé magii pro pátý, šestý a sedmý ročník. Dále to byly učebnice přeměňování a formulí. Z každé knihy si opsala několik kouzel, u kterých věřila, že by jim mohli pomoc. Každý den chodili po večerce skrytí pod neviditelným pláštěm do komnaty nejvyšší potřeby, kde trénovali dlouho do noci. Harry i Neville si oddechli, když nastal poslední školní den. Přesvědčili Hermionu, aby si dali alespoň pro jednou pohov. „Hermiono, dobře mě poslouchej, už je to víc jak týden, co jsme se naposledy dobře vyspali. Měli bychom si dneska užít trochu zábavy a místo únavného cvičení se připojit na vánoční večírek, který pořádají dvojčata. Zítra ráno odjedeme domů a dvacátého čtvrtého se všichni stejně sejdeme zase u nás. Doufám, že s tím vaši neměli nějaký problém." „Dobrá Harry, jak myslíš, připojíme se na ten večírek. Ale jestli prohrajeme jenom proto, abychom si užili jeden den volna..." „Klid Hermiono, Harry má pravdu, navíc jestli prohrajeme, nebude na vině naše příprava, ale nízký věk." „No, asi máte pravdu, občas to opravdu přeháním co?" „Tak trochu, ale už jsme si na to zvykli." „Vtipné Harry, ... jinak naši s tím byli naprosto v pohodě, takže opravdu nevadí, že budou Vánoce trávit ve vašem domě Harry?" „Hermiono, kdyby to mě nebo tátovi vadilo, rozhodně bychom si nedávali takové práce s jejich pozváním a zařízením připojení vašeho krbu k tomu našemu. Mohu tě ubezpečit, že se na vás těšíme."

Ráno Harry a Neville trpěli, když Harrymu zvonil budík, na kterém ručičky ukazovali půl šesté ráno, oba chlapci jen tiše zaúpěli. „Ty Harry, myslím si, že bychom udělali lépe, kdybychom přeci jen šli do komnaty cvičit, alespoň bychom zalezli podstatně dřív do postele. Je sice pravda že Fred s Georgem umí udělat super párty, ale spát čtyři hodiny je fakt málo, jediné, za co jsem vděčný je, že jsme nepili, to by bylo ještě horší." „Souhlasím, ale v žádném případě to nesmíme říct před Hermionou." Chlapci se společně zasmáli a rychle se vydali do komnaty na jejich pravidelné cvičení. Hermiona už byla uvnitř, když přišli a bez dalších slov se pustili do tréninku.

Po vydatné snídani se studenti, kteří jeli na Vánoce domů, vydali sbalit si své věci, aby byli na půl desátou nachystaní u hlavního vstupu. Kde je měli nabrat kočáry, které je následně dopravovali na nádraží v Prasinkách. „Ahoj Harry, koukám že jedeš také domů." „Ahoj Luno, ano, jezdím na všechny prázdniny domů. Jak jsi se měla v posledních dnech?" „Nevím, co jsi řekl mým spolužákům, ale od mého návratu se situace hodně zlepšila, i když se stále najdou výjimky." „Kdyby ti někdo ubližoval, neváhej za námi přijít Luno, jsi naše kamarádka a jak už jsem ti říkal, nebudeme se zlobit, když za námi přijdeš se svými problémy." „Jsi moc hodný Harry." „Luno, zapomněl jsem ti ještě říct, že jsem psal tvému otci a přesvědčil jsem ho, aby jste na štědrý den dorazili k nám." „To je báječné Harry, děkuji ti." „Nemusíš mi děkovat, můj táta má rád, když je u nás na Vánoce hodně lidí. Takže vlastně bych měl děkovat já." Luna se zasněně usmála a nastoupila společně s bradavickým triem do jednoho z kočárů. Cesta do Londýna jim utekla velice rychle. Než se skupinka studentů nadála, už stáli všichni na nástupišti devět a třičtvrtě a vyhlíželi své opatrovníky. Bylo velmi málo studentů, kteří zůstávali přes Vánoce v Bradavicích. Většina studentů jela na prázdniny domů. Výjimku tvořila trojice rudovlasých sourozenců. Ronald, Ginevra a Percy. Jejich rodiče měli trávit prázdniny u Charlieho v Rumunsku. Ronald je sice přemlouval, aby mohl jet s nimi, ale neuspěl, když nevyšel nápad, aby odcestoval s rodiči do Rumunska, snažil se přesvědčit matku, aby mohl jet alespoň s Fredem a Georgem, kteří byli letos pozváni na Vánoce jejich kamarádem Leem Jordanem. „Ale mami, jak to že oni nemusí být ve škole? To není fér." „Ronalde, až tě nějaký tvůj kamarád pozve, máš mé svolení, že budeš moci jet k němu na prázdniny." „Ale mě nikdo nikam nezve. Proč nemůžu jet s dvojčaty?" „Rone, už jsme o tom mluvili, to se nesluší, nemůžeš se jen tak k někomu pozvat. To je vážně nefér, oni mají všechno, jsou ve famfrpálovém týmu, kamarádí se se slavným, bohatým Potterem, a ještě si můžou trávit prázdniny kde chtějí." „Ronánku, kdybys se nechoval jako pablb, možná bys měl taky nějaké kamarády. A dávej si laskavě pozor na pusu, abys věděl, Harry je velmi dobrý kamarád a podle jeho chování bys nepoznal že má nějaké peníze. Ty jen žárlíš, protože to je Neville, kdo je jeho kamarád a né ty." „To není pravda, je to nafoukanej pitomec, kterej začal dělat charitu a kamarádí se se Střelenkou. Všichni víme, že je jejím kamarádem jen proto, aby působil jako samaritán." „Vidíš Ronánku, tohle je přesně ten důvod, proč nemáš kamarády, kteří by tě k sobě pozvali, chováš se jako vůl. Harry nepotřebuje hrát nějaké divadélko, a rozhodně si Lunu nevybral za kamarádku, aby působil jako samaritán, on prostě jde a udělá správnou věc. Ale to ty asi nikdy nepochopíš." „No tak Frede, Georgi, přestaňte být na svého bratra takoví." „Mami promiň, ale Ron je od prvního dne v Bradavicích zralý na pár facek, jen na každého žárlí, nebo je uráží. Opravdu se nemůže divit, že se s ním nikdo nebaví."