Harry Potter a Tichošlápek

4. Ročník - Kapitola 9. - Třetí úkol

Návrat do školy byl hlučnější, než Harry čekal. Studenti nemluvili o ničem jiném než o požáru v Azkabanu. Harry se od dvojčat dozvěděl, co se stalo po tom, co odešel z doupěte a byl velice překvapený, jaký jejich otec a jejich bratři zaujali postoj vůči bývalým členům rodiny. „Kluci fakt se vám moc omlouvám, nemyslel jsem si, že to skončí až tak špatně." „Ne Harry, ty se neomlouvej, taťka říkal, že to je naše rodina, kdo by se měl omlouvat." „Jak už jsem vám říkal, vy se nemáte za co omlouvat." „Nemluv nesmysli Harry, samozřejmě že musíme." Všichni seděli u Nebelvírského stolu a dvojčata Nevillovi a Hermioně líčila co se stalo během prázdnin. „Ty Neve, vím že už jsem v magickém světe čtvrtým rokem, ale co se to stalo, jak to že mohl pán Weasley udělat takový krok?" „Za to může prastará magie Hermiono. Každá čistokrevná rodina má na něco takového právo. Je to jeden z nejstarších kouzelnických zákonů, stejně jako je například neporušitelný slib, nebo životní dluh. Ale aby se tě rodina takto zřekla, tak musíš jméno rodiny opravdu hodně znevážit, jinak by to magie neuznala." Hermiona ani nedýchala, když jí Neville popisoval některé zákony zapečetěné prastarou magií.

Následující dny se zpráva, že polovina rodiny Weasleyových byla odstraněna z rodu, šířila jako lesní požár. Musel zasáhnout až Harry, který pronesl prohlášení, že proti zbylým členům Weasleyových nechová žádnou zášť a že si nepřeje, aby jejich rodinná situace byla zahrnutá do veřejné diskuse. Pak teprve všeobecný hlahol ustal. To však trvalo jen krátce. Konkrétně do doby, než se do Velké síně přiřítil Brumbál jako uragán. Popadl Harryho za hábit a táhl ho na chodbu, Neville, Hermiona a Luna jim byli okamžitě v patách, aby poskytli Harrymu případnou pomoc. „Harry Pottere! Jak sis mohl dovolit znevážit rodinu, jakou jsou Weasleyovi?" „Brumbále! Já jsem nikoho neznevážil, udělali si to sami a ty jsi jim k tomu hodně pomohl. Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem jim přišel oznámit, že za ně již nebudu platit jejich školné!" „Ty jsi co?!... Ale jak? Jak jsi mohl?" „Jak jsem mohl? Jak jsi mohl ty? A to není všechno, jestli tak moc o ně pečuješ, měl by si vědět, že ani ta ubohá manželská smlouva neplatí! Zrušil jsem ji!" „Zrušil? Ale to je nemožné" Brumbálovi oči ukazovali vztek i strach. „Ne, nebylo to nemožné, stačilo, abych byl dospělý, pak už to bylo jednoduché stal jsem se totiž hlavou rodiny Potterů a zároveň s tím jsem přijal své Lordstvo!" „Nevěřím! Nemožné!" Harry jen lhostejně natáhl ruku a nechal si zviditelnit rodový prsten Potterů a strčil ho Brumbálovi až pod nos. „Vidíš starče? Tvé dny, kdy jsi semnou manipuloval jsou pryč. O všem jsem věděl už skoro dva roky a jakmile se mi naskytla příležitost, zrušil jsem všechno, co jsi podepsal mým jménem a víckrát se Ti to už nepovede. Skončil jsi! Jo a abych nezapomněl, všechno to je zdokumentované a předané bystrozorům, vědí o všem a podle toho budeš i souzen. Jen co skončí ten krvavý turnaj, to se spolehni!" Brumbál jen tiše stál v jednom výklenku na chodbě a klepal se zlostí i strachem, Harry opravdu zničil všechnu jeho snahu. Už neměl nic, čím by mohl Harryho přimět, aby skákal, podle toho, jak on pískal. „A teď mi už dej pokoj Brumbále. Nemáš nade mnou žádnou moc. Nejsi ředitel, nejsi profesor, jako porotce jsi pod přísahou, vyloučili tě ze starostolce i z mezinárodního sdružení kouzelníků, tak mi dej laskavě pokoj!" Studenti, jenž kolem procházeli se jen zmateně dívali na Harryho, jak si podává Albuse. Brumbála svědila ruka a přemýšlel, jestli vytáhne na chlapce a ostatní čumily hůlku, ale přísaha mu v tom bránila. Navíc se tam už přibližovali i profesoři, a tak opustil hrad a zamířil zpět do Prasinek, kde měl pronajatý jeden pokoj.

Měsíc uplynul jako voda. Byl konec ledna. „Harry, lektvar je dokončený, už jsem ho dala i profesorovi Snapeovi ke schválení a říkal, že je bezchybný a vypadá bezpečně." „Hermiono, jsi naprosto dokonalá. Moc ti děkuji." „Ještě mi neděkuj, máme jen tři týdny na to, aby sis ho vyzkoušel a otestoval. Také bys měl vědět, jak to zvládneš v té ledové vodě." „Hermiono, to myslíš vážně, ty opravdu chceš, aby Harry šel teď na konci ledna do jezera?" „Samozřejmě Neve, souhlasím s Hermionou. Pokud chceme mít jistotu, měl by si to Harry alespoň vyzkoušet, co když to nebude fungovat tak jak by mělo. Co by se stalo, kdyby to poprvé použil až na turnaji a zjistil, že to nefunguje, jak má, mohl by se utopit, promrznout, nebo třeba zjistí, že pod vodou nepůjde používat hůlka, co by pak dělal?" Oba chlapci se nejprve podívali jeden na druhého a vyměnili si stejný pohled plný strachu a nedůvěry. Ale jen do doby, než pohlédli na děvčata. Nakonec dali dívkám za pravdu. „Jo asi máte pravdu, je lepší, když to vyzkouším teď, než abych trpěl během turnaje. Půjdeme zítra ráno, místo rozcvičky." Následujícího dne se skupinka bradavických studentů vydala vstříc chladnému ránu. Hermiona nesla termosku s horkým čajem, ve kterém bylo trochu povzbuzujícího lektvaru a životabudiče, který se používá při nachlazení, nebo jako součást léčby při silném podchlazení. Harry musel uznat, že Hermiona myslela na všechno. došli až k jezeru a nebylo náhodou, že stáli na nejvzdálenějším břehu jak od Bradavic, tak i od Kruvalské lodě. „Hermiono, kolik máme toho lektvaru. Neboj se Harry, je ho dost, jsem si jistá, že ho máme na několik tréninků, a ještě ti zbude dostatečné množství na turnaj. Dokonce bych se nebála říct, že ho máme tolik, aby s tebou mohl každý z nás jít s tebou." Harry byl upřímně překvapený, netušil, kolik toho Hermiona uvařila. „Dobrá, dejme se do toho." Harry si vzal od kamarádky připravený flakónek s lektvarem, který měl jasně zelenou barvu. Bez dalšího zaváhání ho jedním douškem vypil. Cítil, jak se obsah lahvičky pomalu přesouvá do žaludku, jako by pil sliz. Netrvalo dlouho a Harry začínal pociťovat účinky lektvaru. Byl si vědom toho, že se nápoj rozlévá po celém jeho těle. Téměř okamžitě přestal vnímat chlad, který na něj do té doby působil. „Myslím, že už to začalo fungovat, přestala mi být zima. Jsem připravený." „Ještě počkej Harry, rozhodl jsem se, půjdu s tebou." Řekl Neville a vzal si od Hermiony druhou lahvičku s lektvarem a taktéž ho vypil. „Harry, než skočíš do vody, je nutné, aby sis zkontroloval, jestli všechno drží tam kde má." Harry se ujistil, že obě pouzdra na hůlku jsou pevně přidělaná k předloktí, taktéž si zkontroloval, jestli má ke stehnu připevněné pochvu s dýkou. Vše bylo na svém místě. Brnění z baziliščí kůže dokonale sedělo na jeho těle a nebránilo mu v žádném pohybu. „Harry pamatuj si, že je nutné, aby sis zvykl na vodní prostředí. Voda ti bude trochu bránit v plynulosti, takže tvé pohyby hůlkou nebudou stejné. Musíš se pod vodou naučit sesílat kouzla, pokud to nepůjde, ujisti se, že budeš mít v ruce dýku." „Neboj se Hermiono, budu to mít pod kontrolou. Neve, můžeme?" Jmenovaný bez zaváhání přikývnul. Pak se oba vysvlékli, až na sobě měli pouze brnění, které je chránilo od krku až ke kotníkům. „Ty Hermiono, kdy se spustí účinek lektvaru? Spustí se hned jak si smočíme nohy, nebo až budeme celí pod vodou?" „Nad tím jsem nepřemýšlela." Odpověděla Hermiona, která se musela začervenat, tak důležitá věc a ona na to nepomyslela. „Neville, Harry, moc se vám omlouvám, měla jsem si o tom něco zjistit." „Nic se neděje, Harry tam prostě skočí, aby se potopil hned a já to zkusím tím pomalým způsobem." Promluvil Neville ke kamarádce. Hermiona i Harry přikývli. „Harry, Neve, pokud by se něco dělo, okamžitě vylezte z vody a kdybyste byli v ohrožení, neváhejte si přivolat meče. Měli by k vám přijít i pod vodou." „Neboj se lásko, dáme na sebe pozor." Harry políbil svoji přítelkyni a pak bez dalšího rozmýšlení skočil šipkou přímo do vody. Okamžitě začal pociťovat plnou sílu lektvaru, cítil lehkou řezavou bolest na krku, jak se mu tam dělaly žábry. Vnímal, jak se mu natahují chodidla, která nyní připomínala potápěčské ploutve. Dlaně a prsty se také o něco prodloužily a mezi prsty narostly plovací blány. Harry také cítil, že se mu mění tvar jeho hlavy a páteř, nyní mohl hlavu více zaklonit, což mu umožňovalo hledět před sebe aniž by to bylo bolestivé a jeho pohyby tak mohly být víc podobné delfínům. Jeho oči se taktéž pozměnily, Harry měl pocit jako by měl přes bulvy nějakou ochranou membránu, díky tomu viděl jasně a čistě, dokonce ani tma mu nedělala příliš potíže. Zjistil že i když koukal do tmy, stále viděl jako by bylo mírné šero. Také si uvědomil, že úplně jinak vnímá barvy. Všechno bylo modřejší a zelenější. Neville následoval svého kamaráda do vody, nejprve ponořil jednu nohu, pak druhou, byl překvapený, jak jeho tělo nevnímalo chlad. Než udělal druhý krok, všiml si že se jeho chodidla již proměnila v ploutve a jak postupoval hlouběji do vody, měnil se víc a víc. Ale na rozdíl od Harryho, kterému se proměnilo celé tělo najednou, tady byla změna pozvolná, ovlivněná tím, jak se světlovlasý mladík pomalu nořil do vody. Neville si uvědomil, že změnou procházejí jen části těla, které se ponořili pod hladinu. Už mu chyběla jen hlava, zhluboka se nadechl a ponořil se celý, transformace se dokončila a nyní byli ve vodě dva studenti, kteří nyní víc připomínali vodní lid než člověka. Neville pohledem vyhledal Harryho, který na něho čekal o kousek dál. „Tak Harry, je čas si vyzkoušet, co dokážeme." Harry jen přikývnul. Oba si uvědomili, že Hermiona měla pravdu, nejen že mohli pod vodou mluvit, navíc tomu bylo rozumět. Neville několika silnými tempy doplul ke svému příteli, jen se na sebe podívali a pak se vrhli k hlubině. Byl to zvláštní pocit. Harry si byl jistý, že čím rychleji plaval tím se mu snáze dýchalo. Nějakou dubu jen zběsile plavali a pokoušeli se u různé úhybné manévry. Celé to Harrymu trochu připomínalo famfrpálový trénink. Který mu letos tak chyběl. „Harry, měli bychom vyzkoušet, jak se ti bude kouzlit pod vodou." „Máš pravdu Neve." Harry vyvolal z pouzdra svoji hůlku a pronesl první kouzlo co ho napadlo. „Expelliarmus!" mladý čaroděj byl překvapený, z jeho hůlky nevylétl rudý paprsek, jak byl zvyklý, vypadalo to jako rudý proud vody. „Ty Neve, viděl jsi to?" „Jo Harry, teď ještě otázka, jestli to bude také fungovat tak jak má. Pojď, vyzkoušej to na mě." Harry se postavil proti svému příteli a který v ruce také držel připravenou hůlku a zopakoval své kouzlo. Zasáhl přesně, ale účinek nebyl takový, jaký oba mladíci očekávali, místo toho, aby byl Neville odzbrojený, byl odhozen několik metrů dozadu přičemž jeho hůlka zůstala na původním místě. „To je při nejmenším překvapivé bráško, rozhodně jsem to nečekal. Harry zkoušel různá kouzla. například kouzlo incendio, které mělo vyčarovat oheň vytvořilo místo ohně proud vařící vody. Dalším překvapením bylo kouzlo Accio, které má přivolávat různé objekty. Harry si všiml, že u menších věcí to fungovalo přesně jak mělo, zvrat nastal až když se pokusil přivolat nějaký těžší předmět. Namísto aby předmět doplul k Harrymu byl naopak Harry přitažen k objektu, který si vybral za svůj cíl. Pak se pokusil s Nevillem svést souboj, který skončil remízou. Když uplynulo dost času, tak se oba chlapci rozhodli svůj pobyt pod vodou ukončit, plavali ke břehu. Jakmile vynořili hlavy nad hladinu, zmizely jim žábry a hlasitě se rozkašlali, aby dostali z plic vodu, která jim tam během pobytu pod hladinou natekla. Čím víc se vynořovali, tím rychleji probíhala zpětná přeměna do jejich původní lidské podoby. V momentě, kdy se vynořili celí, byli opět ve svém obvyklém těle. Hermiona s Lunou oba chlapce kouzlem vysušily a zamotali je do teplých přikrývek které vyčarovali. Harry byl potěšen že voda nijak neublížila jejich brnění. „Tak Harry, Neville, jaké to bylo?" Zeptala se jich hnědovlasá kamarádka." „Bylo to rozhodně nezvyklé, ale užívali jsme si to. Jen bylo trochu matoucí, když se některá kouzla chovala trochu jinak, než jak jsme zvyklí." Chlapci svým kamarádkám vyprávěli o rozdílech a obě je s nadšením poslouchaly a dělaly si poznámky.