Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 11. - Temné Vánoce část 2.

Opět musím poděkovat své Betě @MichaelaP231 Která si dala tu práci a opravila moje chyby. Také bych vás rád upozornil, že i Míša je jen člověk a i přes její bedlivý pohled se může stát, že občas něco přehlédne.

Tři studenti seděli u Harryho postele už tři dny a jeho stav se stále zhoršoval. Fialové plameny už byly téměř černé, jeho tělo pomalu ztrácelo barvu a otevřené oči přestávaly zářit životem, místo toho se v nich zrcadlilo utrpení, bolest a zoufalství. Nikdo nepochyboval o tom, že Harry také ztrácel vůli žít, a to bylo pro všechny to nejhorší co mohli vidět. Kromě tří studentů byli na ošetřovně také Sirius, Dora, Remus a Andromeda. Všichni seděli kolem nemocničního lůžka a tiše se modlili za nějaký Vánoční zázrak. Ano, dnes bylo čtyřiadvacátého prosince, ale nikdo z přítomných nechtěl být jinde než u Harryho. Jeho tělo chřadlo a jeho mysl se propadala do temnot. Luna, Hermiona i Neville se pokoušeli navázat s přítelem spojení pomocí Nitrozpytu. Neville se dokonce pokoušel navázat jejich jedinečné spojení, které mezi sebou měli, ale všechny pokusy byly marné. Pohled na bezbranného chlapce vyvolával jen smutek a útrapy. Všichni neskrývavě plakali a nechali, aby jim slzy zmáčely hábity. Nevillova Merlinova značka se na kratičký okamžik rozzářila a světlovlasému chlapci přejela magická energie po celém těle, až se mu z toho postavily všechny chlupy. Pak se Neville chytil za spánky a vydal ze sebe slabý výkřik. Celé to trvalo jen několik vteřin, ale i tak se na chlapce všichni podívali s nevyřčenou otázkou v očích. „Vím, co musíme udělat, ale už nemáme moc času!" Oznámil jim Neville, v očích viditelný děs, který zrcadlil starost o nejlepšího přítele. „Co myslíš tím, že nemáme moc času?" „Hermiono, opravdu není čas. Musíme jít." „Jít, ty chceš Harryho někam vzít?" „JO!" Z Nevilla už zoufalství přímo prýštilo. Vytáhl hůlku a pronesl „Wingardium Leviosa!" Harryho stále hořící tělo se zvedlo z lůžka a Neville ho vedl jako balónek na provázku. Nohou rozrazil dveře ošetřovny a rychlým krokem vyrazil pryč. Chlapec slyšel, jak na něho všichni volají, ale on je neposlouchal. K Nevillovi doběhla Luna a doprovázela svého přítele a kamaráda ztichlou chodbou. Během chvilky tuto podivnou skupinku dohnali i zbylí návštěvníci ošetřovny, včetně naštvané madam Pomfreyové a zmateného Snapea, který slyšel nečekaný hluk na ošetřovně, když šel zkontrolovat Harryho. „Pane Longbottome, kam vláčíte pana Pottera?" „Jestli nic neudělám, Harry zemře, už mu nezbývá příliš času, tak mě laskavě nechte udělat nutné!" Vyštěkl nešťastně mladý Nebelvír, bylo mu pro tuto chvíli dokonce jedno, že tak mluvil s jedním ze svých profesorů. Snape se chystal mladého studenta napomenout, ale nemohl přehlédnout fakt, že chlapec vypadal i zněl opravdu zoufale. „Ještě dvanáct minut." Mumlal si polohlasně, ale většina ho stejně slyšela. To vysvětlilo Nevillovu paniku v chování i v hlase. Harrymu zbývala necelá čtvrthodina. Neville už doslova běžel chodbou ke Komnatě nejvyšší potřeby. Už byli téměř u cíle, když na ně narazil Protiva, který se jim vysmíval a chystal se po nich házet bomby hnojůvky. Ale z rukou mu nevyletěla ani jedna. Hermiona, když viděla školní strašidlo, rychle jako blesk, vytáhla hůlku a silným zaháněcím kouzlem poslala Protivu přes zeď. U gobelínu s tančícími trolly přešel Neville třikrát tam a zpět a jakmile se objevili dveře vkročil dovnitř. Snesl Harryho na připravené lůžko. „Luno! Teď je to na tobě, musíš Harryho chytit za ruku, HNED! Už nemáme moc času." Luna přišla k Harrymu a pokusila se ho chytit za ruku, ale spálila se o temné plameny, které za tu krátkou chvilku byli již téměř černé. „To nejde Neve, nezvládnu to." Musíš Luno, mysli na Harryho, mysli na to, jak moc ho miluješ, představuj si, že chceš seslat patrona, věřím ti." Dívka na okamžik zavřela oči, aby si mohla vyčistit mysl. Všechny negativní myšlenky nechala odplout a naplnila svoji mysl pouze láskou k Harrymu a pocitem, že mu musí za každou cenu pomoci. Popadla černovlasého chlapce za ruku, nevnímala bolest, kterou ji tento nepatrný pohyb způsobil a soustředila se jen na vlastní tlukot srdce, které bilo jen pro Harryho. Její láska k němu zaplňovala její tělo i mysl, stejně jako vědomí, že ji Harry miluje stejně silně a že tu musí být pro něho. Držela ho pevně a cítila, jak se její milý chvěje. Zadívala se mu do zelených očí, které už téměř ztratily svoji jasnou barvu. Nyní byly šedozelené jako stará bažina. Neville si v tomtéž okamžiku roztrhl košili a odhalil tak Merlinovu značku, hůlkou, kterou stále držel v ruce, prováděl kolem černého pulzujícího tetování složité vzory. Kdyby se ho na to někdo zeptal, nedokázal by říct, kde se to naučil. Pracoval instinktivně, něco mu vedlo ruku s každým pohybem, který dělal. Když dokončil sérii pohybů, jeho tetování se rozzářilo a jakoby ožilo. Černé kontury se staly stříbrnými a mihotali se, jako by měl svoji značku z tekutého stříbra. Chlapec odolával výkřiku bolesti a jen čekal co se stane. Nemusel čekat dlouho, Harryho značka začala žhnout. Jeho košile i hábit se vzňaly a zmizely pod zlatavým plamenem, který nyní sváděl souboj o nadvládu s černým. Harryho značka se proměnila v tekuté zlato a mihotala se v obrazcích stejně jako značka jeho nejlepšího přítele. V komnatě nastalo hrobové ticho, které bylo narušováno pouze Luninými vzlyky a Nevillovým sykotem, který udělal vždy kdy zapulzovalo jeho tetování. Přihlížející si byli jistí, že tři ze čtyř studentů trpí silnými bolestmi.