Harry Potter a Tichošlápek

4. Ročník - Kapitola 10. - Čtvrtý úkol

Harry se ve stanu šampionů moc dlouho nezdržoval. S jediným pohledem plný zloby pohlédl na bývalého ředitele. Harry pocítil sondu nitrozpytu ve své hlavě, namísto aby ředitele vytlačil, zahltil ho svou zlobou, na něj, stejně tak pocitem zhnusení, silného odporu a naprostým pohrdáním. Brumbál se okamžitě stáhl a smutně hleděl na chlapcova záda, která pouštěla stan. Harry směřoval rovnou na ošetřovnu, aby se přivítal se svojí dívkou a zkontroloval Fleur. O několik minut později otevřel velké dvoukřídlé dveře, vedoucí přímo do Bradavické ošetřovny. Ke svému překvapení tam pořád byla i Cho, která seděla na jedné z postelí a měla kolem sebe teplou deku a v ruce kouřící čokoládu. Přešel k ní a promluvil na ní. „Cho, máš u sebe Viktorův klíč k dalšímu úkolu, měla bys mu ho co nejdřív předat." Dívka si sáhla do kapsy již suchého hábitu a našla malý zlatý klíček. „Dám mu ho hned." Bez dalších slov Havraspárská studentka pátého ročníku opustila nemocniční oddělení školy. Nyní když v místnosti byli jen dvě Francouzky, madam Pomfreyová, Luna a Harry, mohli si konečně bez ostychu popovídat. „Madam, jak je na tom Fleur?" „No jen díky tvému zásahu Harry se nestalo nic, s čím bych si neporadila. Slečna Delacourová by měla být schopná zítra odejít z mé péče, ale rozhodně si ji tu nechám přes noc." „Jste báječná madam." „Ne, to ty Harry. Kdybys mi nedodal ten lék, zranění by bylo mnohem vážnější. Ten jed byl totiž z od vodního hada. Kdyby si nezasáhl, nevydržela by slečna ani do rána. Harrymu se zatajil dech. Četl o těchto stvoření, jejich jed byl jedním z nejsilnějších, jaké bylo možné u živých tvorů najít. Jen těsně nad nimi pak byly jedy Tajpana, Australského hada, pralesničky, malé žabky, která by dokázala zabít mnoho dospělých najednou, a nakonec tu byl baziliščí jed. samozřejmě, že existovaly i silnější jedy, ale ty byly uměle vytvořeny. Harry si hlasitě oddychl, když se dozvěděl, že jeho kamarádka již není v ohrožení života.

Harry si s Lunou už nějakou dobu povídal. Nejprve mu dívka předala malý zlatý klíč, který se nacházel v její kapse hábitu, pak rozebírali to, co se stalo pod vodou. Harry zrovna popisoval, jak se musel rychle rozhodnout, co udělá, když se ozval hlas jejich kamarádky, která je zřejmě už nějakou dobu pilně poslouchala. „Harry, chtěla jsem vám oběma poděkovat, vím že tě to málem stálo vítězství, ale jsem ráda, že jsi to udělal. Musím přiznat, že byl skvělý nápad použít ten lektvar ze žaberníku. Gabriela mi říkala, že jsi ten lektvar nalil také do Luny, abys ji mohl probudit a zachránit mě i moji malou sestřičku. Kde vlastně je?" „Ahoj Fleur, jsem rád, že už jsi vzhůru. Gabriela je s madam Maxime. Stavovala se tu asi před půl hodinou a vzala tvoji sestru zpět do vašeho kočáru. Na stolku máš klíč ke zlatému vejci, ve kterém najdeš indicie k dalšímu úkolu. Pán Diggory nám o tom říkal ve stanu. Na další úkol si musíme najít dva pomocníky a vytvořit s nimi tří členný tým. Můžeš si vybrat jakéhokoliv studenta. Věřím, že tě madam Maxime seznámí s podrobnostmi." „Děkuji Harry, jsi opravdový kamarád." „Nemusíš mi děkovat." „Musím Harry, zachránil jsi mi život a jsem ti zavázána životním dluhem." Harry chtěl odporovat, ale jasně cítil magii, jak je oba propojila. To nebylo dobré, mohlo by to celé ovlivnit celý turnaj. „Fleur, to jsi neměla říkat, magie to právě uznala, jak teď proboha budeš moc pokračovat v turnaji?" „Harry, jediné řešení je přijmout ten dluh." Vyslovila Luna svoji domněnku a Harry s ní musel souhlasit. Pak se chlapec otočil na šampionku a narovnal se do své plné výšky. „Já Lord Harry James Potter-Black uplatňuji tvůj životní dluh, a to s následujícími pravidly. Přál bych si Fleur Delacourová, aby ses mohla svobodně rozhodovat o tom, jestli budeme přátelé nebo ne a také si přeji, abych nebyl tebou ani tvou rodinou upřednostňován v tomto turnaji. To jsou mé podmínky tvého životního dluhu, přijímáš je?" „Ano Harry, přijímám." Magie kolem nich zavířila a přijala Harryho slova a Fleuřin dluh. Oba se na sebe usmáli. „Harry, musím uznat, že jsem měla chvilku strach z tvého požadavku, ale měla jsem si hned uvědomit, že jsi čestný muž, který by neudělal nic, co by nebylo správné. Právě jsi mi dal svobodu, jelikož podmínky splacení životního dluhu jsou pro mě naprosto přijatelné a věřím že neovlivní turnaj." „Fleur, jestli existuje nějaká šance, že bych vyhrál, chtěl bych aby to bylo čestně a bez magie, která by tě mohla zastavit." Všichni přítomní se rozesmáli. Jen dvě dívky, které byly u Harryho myslely na to, že jestli tento turnaj opravdu někdo vyhraje, bude to právě tento chlapec.