Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - Kapitola 14. - Odhalená tajemství

Trojice se vydala jedinou cestou kupředu s jedinou myšlenkou, zabránit Voldemortovi, aby získal kámen mudrců. Prošli chodbou, která se mírně svažovala a vedla tak tři studenty ještě hlouběji pod Bradavice. „Kluci slyšíte ten šustot? Měli bychom být opatrní, nevíme, co tam může být." „Ano taky to slyším, zní to jako šum křídel." Harry přikývl, aby dal najevo, že souhlasí se svými kamarády. Prošli klenutým obloukem, za kterým se nacházela místnost, ve které bylo jedno koště a nespočet poletujících tvorů, na druhé straně místnosti se nacházely staré, těžké, dubové dveře, okované železem a mosazí. Harry k nim přišel a vzal za kliku, jak předpokládal, byly zamčené. „Alahomora!" Ale ani po odemykacím kouzlu se nic nezměnilo. Neville se dal do zkoumání místnosti. „Harry! Podívej se na ty létající tvory. Jsou to klíče a já se obávám, že budeme muset najít a polapit ten, který bude pasovat do tohoto zámku." Harry se na klíče podíval a nemohl jinak než s přítelem souhlasit. „Koukněte se, támhle ten vypadá staře, stejně jako ta klika na dveřích." A Aby svá slova umocnil, ukázal na jeden velmi starý klíč, který na sobě měl stejnou platinu jako mosaz na kování." To je skvělé Harry, ale jak ho chceš dostat?" „Myslím si, že si pro něho budu muset zaletět." Došel k ležícímu koštěti a poručil mu. „Vzhůru!" koště se zvedlo a přistálo v jeho natažené ruce. Jakmile se ale dotkl násady, klíče přestali létat neuspořádaně a jako cvičená vojenská letka se spustili střemhlav na mladého Pottera a znemožňovali mu tak vzlétnout a polapit starý klíč, který se jako jediný začal od Harryho vzdalovat. „Nechte to na mě!" křikla Hermiona a přeměnila se do své zvěromágské podoby. Ve vzduchu se nyní vznášela středně velká sova pálená, která se okamžitě vrhla na klíč, který se snažil uletět. S instinkty lovce se vydala vstříc své kořisti. Provedla hbitou otočku kolem Harryho, který se snažil dostat co nejdál od útočících klíčů. Hermiona letěla tiše ale rychle, kličkovala mezi pilíři ze strany na stranu, občas musela několikrát prudce zabrat křídly, by nabrala správnou výšku, když se dostala několik stop nad osamocený klíč, přitáhla svá křídla k tělu a ve střemhlavém letu zachytila svoji oběť pařáty, těsně nad zemí roztáhla svá křídla a hladce přistála vedle Nevilla, který si od ní úlovek převzal a zastrčil ho do zámku, v tu chvíli se ostatní klíče opět uklidnili a jen si tak poletovali ve vzduchu. Než se Harry snesl na zem, měla už Hermiona svoji podobu. „Skvělá práce Hermiono" Pochválili ji oba kamarádi unisco. Když pak otočili zamykacím mechanismem do polohy odemčeno, dveře se samy otevřely a skupinka kouzelníků mohla projít do další místnosti. Sotva udělali pár kroků v místnosti se samy zapálily pochodně a odhalily tak celý prostor. Všichni rázem oněměli úžasem, naskytl se jim velkolepý pohled na obří šachovnici, které vévodili figurky vytesané z bílého a černého mramoru, které byly vysoké skoro deset stop. „Jak se dostaneme na druhou stranu?" „Tak to opravdu nevím Harry, ale myslím si, že budeme muset vyhrát tuto partii." „Nevím, jak jste na tom vy, ale já šachy nikdy nehrál." „Ani já." Odpověděla Hermiona. „A co ty Neve?" „Musím vás zklamat, ale ani já jsem je nikdy nehrál." „Takže tím naše výprava jako končí? Harry, zkus něco vymyslet, určitě musí existovat ještě nějaké řešení." „No mohl bych se vrátit pro koště a přeletět to." „To by bylo vynikající, kdyby nás to tu nezavřelo." Řekla Hermiona a ukázala na dveře za nimi, které se mezitím neslyšně sami zavřely. „Mám ještě jeden nápad, Hermiona se promění v sovu a přeletí to a já jí budu následovat." „Neuhodil jsi se do hlavy Harry? Vždyť jsem právě říkala, že koště je zavřené na druhé straně těch dveří." „Ne Hermiono, neuhodil jsem se do hlavy a slyšel jsem tě velmi dobře, ale je tu něco, co jsem vám dvěma ještě neřekl. Víte, má vlčí podoba zvěromága je jen civilní krytí, dovedu se totiž proměnit ještě do jednoho ...tvora. Než vám svoji druhou podobu ukážu, chtěl bych vám vysvětlit, že jsem ji před vámi nechtěl tajit, abych ji mohl použít jako svoji poslední tajnou zbraň. Ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy." S tím se Harry proměnil do podoby zlatého fénixe. Když byla přeměna dokončena, místnost se zalila zlatavým světlem. Harry vydal jediný dokonalý tón a plynulým pohybem křídel se vznesl do vzduchu. Hermiona i Neville na něj koukali s pusou dokořán. Pak se Hermiona také proměnila a společně přeletěli šachovnici i figurky a přistáli na prahu černých dveří. Když se proměnili zpět, ozvalo se tiché cvaknutí a dveře kterými přišli se opět otevřeli. „Neve, omlouvám se, že jsme tě tam museli nechat, ještě nemám sílu, abych přenesl i tebe. Ale poprosím tě, jestli bys hlídal u dveří, aby se zase nezavřeli." „V pohodě brácho, chápu to a můžeš se na mě spolehnout. Teď už ale jděte zastavit to monstrum!" Neville je nemusel pobízet dlouho. Harry chytil Hermionu za ruku a společně prošli černými dveřmi do další místnosti. Sotva prošli dál, zasáhl je do nosu strašný puch. Harry pátral po zdroji toho zápachu. Našel ho okamžitě, na zemi před nimi ležel obrovský troll, ze kterého vytékala tmavá krev, když si na něho Harry pořádně posvítil hůlkou, naskytl se mu pohled na znetvořenou tvář, která měla kouzlem vypálenou díru skrz lebku, která začínala v jedné oční jamce a končila vzadu v týlu. Hermiona už nedokázala udržet svůj žaludek v poslušnosti a vyzvracela se vedle mrtvoly. Harry měl co dělat, aby se i jemu neobrátil žaludek naruby a nevyvrhl zbytek večeře, která se tam ještě nacházela. „Pojďme, s ním si už poradil Voldemort." Hermiona němě souhlasila a rychlím krokem opustili trolla a vstoupili tak do další místnosti. Když prošli dveřmi, ocitli se v docela útulném pokoji, uprostřed stál dřevěný stůl a na něm bylo postaveno sedm flakónků různých velikostí. Udělali několik opatrných kroků vpřed, když najednou průchod za nimi zastoupily nachové plameny, druhý vchod, který se nacházel u protější stěny zahradily plameny černé jako noc. „No to je skvělé a jak se teď asi dostaneme ven?" Lamentoval Harry. „Počkej, ještě třeba není všechno ztracené, koukni tady je nějaký pergamen." Hermiona sáhla po srolovaném pergamenu, opatrně ho rozvinula a pustila se do čtení. „Od této chvíle tě čeká jen nebezpečí, dvě z nás ti pomohou – ta menší či ta větší. Jen jedna ze všech ti umožní pokračovat, druhá tě vrátí zpátky a musíš začít znova. Jen víno z kopřiv dvě z nás lahví mají v sobě, ze tří-li upiješ, octneš se v černém hrobě. Vyber si, nechceš-li na věky zůstat tady, a abys uspěl spíš, dáme ti čtyři rady: