Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 7. - Zkouška NKÚ

Opět musím poděkovat své Betě @MichaelaP231 Která si dala tu práci a opravila moje chyby. Také bych vás rád upozornil, že i Míša je jen člověk a i přes její bedlivý pohled se může stát, že občas něco přehlédne.

Harry si myslel, že jim ten týden uteče rychle, ale velice se mýlil. Kromě školní docházky se ještě musel věnovat prefektským povinnostem. Do toho se věnoval každodennímu cvičení s Nebelvíry a ve volných chvílích se věnoval se svými přáteli šermu, aby nevypadli z kondice. Ve středu se k tomu všemu přidal ještě famfrpál. Novou kapitánkou Nebelvírského týmu se stala Angelina Jonesová. První, co ale museli udělat, bylo najít nového brankáře, který měl nahradit předchozího kapitána Olivera Wooda. K Harryho potěšení se novým brankářem stal Neville. Kapitánka však k velké nespokojenosti všech hráčů požadovala každodenní tréninky. Co si ale Harry a jeho přátelé nemohli chválit byly hodiny obrany proti černé magii. Jejich profesorka byla každou hodinu horší a horší. Harry byl hlavním důvodem, proč profesorka byla víc a víc naštvaná. Od jejich první hodiny se již Harry nenechal vyprovokovat k ničemu, co by vedlo k jeho zatčení. I když se Dolores snažila sebevíc. K její velké smůle se k Harrymu přístupu přidali i ostatní studenti. Všichni sice dodržovali pravidla, která Umbridgeová nastavila, ale jejich intonace hlasu a jejich nenávistné pohledy jasně mluvili o jejich nespokojenosti.

Konečně tu byla sobota, na kterou se trojice těšila. Předchozí den si u profesorky McGonagallové zařídili povolení opustit Bradavice, aby mohli absolvovat své zkoušky. Harry s Nevillem a Hermionou zaklepali na dveře kabinetu profesorky přeměňování. „Dále." Ozval se přísný hlas z druhé strany. Hermiona byla první, která vstoupila do kabinetu, následována dvěma kamarády. „Dobrý večer, paní profesorko." „Dobrý večer slečno Grangerová, dobrý večer pánové. Co bych pro vás mohla udělat?" „Paní profesorko, jak asi víte, zítra se máme dostavit na ministerstvo." „Ano, zajisté, máte ty zkoušky." „Ano, a chtěli bychom Vás poprosit, jestli byste nám nevydala propustky." „Už jsem si říkala, jestli si pro ně přijdete." „Čekali jsme až do poslední chvíle, aby se to Umbridgeová nedozvěděla." Profesorka McGonagallová své studenty ani nenapomenula, aby oslovovali Dolores profesorkou. „Chápu, ostatně máte pravdu, pokud by se drahá Dolores dozvěděla o vašem plánu, jistě by vám ho zatrhla." Harry s Nevillem se na svoji učitelku přeměňování usmáli. „Už to pro vás mám nachystané. Tady je máte." Minerva podala trojici studentů tři vyplněné propustky. „Přeji vám hodně štěstí, i když nepochybuji o tom, že se vám zkoušky povedou, až budete na ministerstvu hotoví, přijďte se mi nahlásit." S tím lvíčata upustila kabinet lvice, která nad nimi držela ochranou ruku.

Bylo těsně před devátou hodinou ráno, když se třem studentům, kteří stáli těsně za okrajem školního pozemku, rozzářily dopisy v rukou a během několika vteřin poté byli pryč.

Harry a jeho kamarádi se s namodralým zábleskem objevili v prostorné kanceláři ministerstva kouzel. V místnosti byl pouze jediný stůl, za kterým seděla mladá úřednice. „Dobrý den, vítám vás na odboru kouzelnického vzdělání, jmenuji se Marisa Langdomová, jsem asistentka profesora Toftyho. Vy musíte být slečna Grangerová a pánové jsou zajisté pán Potter a pán Longbottom." Všichni přikývli a ukázali mladé asistence své zvací dopisy. „Výborně, zatím se posaďte, profesor Tofty si vás bude jednotlivě volat do kanceláře. Až vaše zkouška skončí, budete posláni do jiné místnosti, kde na vás bude čekat oběd. Než budete zavoláni, je nutné, abyste ještě zaplatili poplatek za mimořádnou zkoušku, který činí částku dvou galeonů a čtrnácti srpců." Harry vytáhl z váčku devět galeonů a položil je sekretářce na stůl. Marisa odpočítala několik stříbrných mincí z pokladny a vrátila je mladému muži. Pak se posadili na pohodlná křesla a vyčkávali. Když padla devátá hodina, otevřely se dveře a v nich stál starý kouzelník. „Dobrý den, já jsem profesor Gaston Tofty a budu jedním ze zkoušejících při dnešních zkouškách. Nejprve vás seznámím s průběhem. Budeme si vás volat v abecedním pořadí. Po absolvování teoretické části, která bude ve formě testu, vás přizveme na praktickou zkoušku, která bude probíhat v jiné místnosti a s dalšími zkoušejícími. Po dokončení praktické ukázky vás pošleme do odpočinkové místnosti, kde na vás bude čekat oběd. Tam si také počkáte na výsledky svých zkoušek. Pokud uspějete, bude vám vystaven certifikát o absolvování této zkoušky i s vaší známkou. Jste všichni připraveni?" Trojice němě přikývla. „Dobrá, myslím si, že můžeme začít. Slečno Grangerová, můžete jít jako první." Hermiona se s náznakem paniky postavila a nervózní chůzí se vydala ke zkoušejícímu. „No tak slečno, žádný strach, není se čeho bát, pokud byste dnes neuspěla, tak se nic neděje a svoji zkoušku budete absolvovat znovu v květnu se svými spolužáky." Takové vyhlídky Hermionu příliš neuklidnily, přesto šla dál do další místnosti. Když byla vevnitř, dveře se za ní zavřely a Neville s Harrym zůstali sami. Uplynula asi půlhodina, když se znovu otevřely dveře do zkušebny a profesor Tofty pozval Nevilla. Když se dveře otevřely potřetí Harry na nic nečekal a vešel dovnitř. V místnosti seděla asi třicetiletá bruneta ve slušivém hábitu, který byl vyzdobený ministerskými ornamenty. „Dobrý den Lorde Pottere, jmenuji se Vanesa Wildfireová a dnes budu vaši zkoušející u této teoretické části, jak už Vám zajisté říkal profesor Tofty, vaše zkouška bude rozdělena na dvě části, teoretická a praktická. Nejprve začnete tímto testem, na který máte maximálně půlhodiny. Po časovém limitu Vás požádám, abyste test odevzdal a prošel do druhé místnosti, kde se k vám připojím. Pokud byste nerozuměl zadání, nebojte se mě zeptat." Slečna Wildfireová položila před Harryho dva pergameny, na jednom bylo zadání a do druhého měl psát odpovědi. Mladý Nebelvír rozvinul pergamen s otázkami a dal se do čtení. Když viděl otázky, musel se sám pro sebe usmát. Co je to bubák a jak ho zneškodnit? Kdo nebo co je to mozkomor? – popište jeho účinky a jak zní obranná formule? Popište, jak vyvolat kouzlo z výše uvedené otázky... Harry s klidem odpovídal na jednu otázku za druhou. Jak si během testu uvědomoval, neměl s tím sebemenší problém. Zaváhal asi jen u dvou otázek, nebyl si totiž přesně jistý, jak byla myšlena, a tak se optal zkoušející. Slečna Vanesa mu velice ráda vysvětlila, jak jsou otázky myšleny a pak už to bylo pro Harryho snadné. Když odpověděl na poslední otázku a odložil svůj brk, s potěšením zjistil že mu zbývá ještě několik minut k dobru. A tak se pohodlně usadil a vyčistil si hlavu pomocí nitrobrany. K vědomí ho probral až zvonek, který oznamoval konec teoretické části. „Pane Pottere, nyní mi odevzdejte Váš test a můžete přejít do další místnosti. Harry odevzdal oba pergameny slečně Wildfireové a hrdě vstoupil do druhé učebny. Tam už na něho čekalo několik zkoušejících. Harry poznal pouze pana Toftyho, který se na chlapce povzbudivě usmíval. „Vítám Vás Lorde Pottere u praktické zkoušky z Obrany proti černé magii. Jak už víte, já jsem profesor Tofty, toto je madam Griselda Marchbanksová." Starý profesor ukázal na ženu sedící po jeho pravé ruce, která mohla být snad ještě starší než sám Brumbál. Dále tam byl muž ve středním věku, kterého profesor Tofty představil jako Alexandra Rhula, Dalším přísedícím byl jeden z bývalých profesorů obrany proti černé magii v Bradavicích, profesor Augustus McLean, který učil v Bradavicích dva roky před Harryho nástupem. Nakonec se ke zkušební komisi ještě přidala slečna Wildfireová. „Tak pane Pottere, jestli jste připraven, můžeme začít." Profesor Tofty se vřele usmál, Harry mu jeho úsměv oplatil. „Ano pane, jsem připraven. Můžeme začít. „Dobrá, tak tedy pane Pottere, předveďte nám nějaké štítové kouzlo, až jej vyčarujete, někdo z nás vyzkouší, jak dobře ho zvládáte." Harry se napřímil a zvolal: „Protego". Jeho štítové kouzlo se rozprostřelo kolem něj a modře zářilo. Několik přísedících se ho snažilo prostřelit několika neverbálními kouzly, ta se však jen neškodně odrážela od vyčarovaného štítu. Pak musel Harry ukázat odzbrojující kouzlo, které se mu povedlo na výbornou. Když už chlapec předvedl tři tucty kouzel, profesor Tofty se postavil a promluvil k Harrymu: „Výborně pane Pottere, musím uznat, že jsem doposud neviděl tak nadaného studenta, nyní bychom byli zvědaví, jak byste si poradil s Bubákem." Slečna Wildfireová mávla hůlkou na nedalekou skříň, která se otevřela a z ní se začal plazit Mozkomor. Zkoušející nevěřícně hleděli střídavě na netvora a na Harryho. „Fajn, chtějí si hrát, tak ať si tu show užijou." Pomyslel si Harry v duchu. Vybavil si lásku ke svým přátelům, k jeho rodině a v neposlední řadě lásku, kterou cítil k Luně. Mávnul hůlkou směrem k monstru, které se přibližovalo. „Expecto patronum!" zahřímal a z jeho hůlky vyletěl ohromný stříbřitý patron, v podobě Grima. Obrovský pes tlačil bubáka/mozkomora zpět ke skříni odkud vylezl. Pak si ho Harry představil v růžovém hábitu s nechutnou mašlí na hlavě a pronesl kouzlo: Riddikulus! Mozkomor se změnil přesně podle Harryho očekávání. Když kouzlo pronesl znovu, bubák se rozplynul. Komise ještě nějakou dobu koukala na místo, kde byl ještě před chvílí mozkomor v růžovém hábitu. Pak si něco zapsali na pergameny. „Výborně pane Pottere, zvládl jste první část této praktické zkoušky, nyní jestli dovolíte, tak si Vás vyzkoušíme v přímém boji. Vaším úkolem bude porazit protivníky a nenechat se u toho proklít." „Dobře, není problém." Odpověděl sebevědomě Harry a přemýšlel, jestli i jeho přátelé museli podstupovat stejnou zkoušku. Proti Harrymu se postavila slečna Wildfireová a pán McLean. „Až napočítám do tří můžete začít." Harry přikývl a postavil se do bojového postoje. Vyčkával na odpočet a pak se pustil do souboje. Ze začátku se pouze bránil, aby tak ukázal několik účinných obranných kouzel. To ho ale po necelých dvou minutách přestalo bavit. Nejprve seslal kouřové kouzlo, které ho zahalilo do hustého dýmu. Jeho protivníci se ho pokoušeli najít, ale přes kouř nebyl Harry vidět. Pak z šedého dýmu vyletělo několik rudých paprsků směrem k jeho protivníkům. Ti se na poslední chvíli stihli vyhnout, ale to už Harry pálil další a další kouzla z hustého dýmu. Pán McLean vyslal na kouřovou clonu větrné kouzlo, které hustý dým odstranilo. Porota tak mohla vidět Harryho, který na svém obličeji měl masku z bublinového kouzla, které na sebe použil, aby mohl v kouři dýchat. Teď když byl odhalený, na nic nečekal a pustil se do křížové palby. Jeho soupeři se ho marně snažili zasáhnout, někdy Harry totiž použil kopulovitý štít, jindy jen hbitě uskočil z dráhy letu kouzla. Netrvalo dlouho a oba zkoušející, proti kterým stál, byli spoutáni a odzbrojeni. Profesor Tofty se zbylými členy komise se postavili ve svých křeslech a tleskali Harrymu za úžasný výkon. „Pane Pottere, musím se přiznat, že takovou brilantní práci jsem za dlouhá léta neviděl." „Děkuji vám pane. Ale toto nejsou jen mé zásluhy, mohou za to i mí přátelé, se kterými trénuji každý den a pak to jsou také mí vyučující." „Máte na mysli madam Umbridgeovou?" Harry se znechuceně uchechtl. „Nikoliv pane, mohou za to můj adoptivní otec Sirius Black, jeho sestřenice Nymfadora Tonksová, Remus Lupin a Alastor Moody. Tito lidé mě už nějakou dobu učí. Remus Lupin byl navíc ten, kdo mě a mé přátele naučil Patronovo zaklínadlo." Komise se na chlapce dívala s nevyslovenou úctou. „No jsem přesvědčený, že nám zde pro dnešní den práce končí. Myslím si, že jsme viděli všechno, co jsme potřebovali. Kdybyste byl tak laskavý a připojil se ke svým spolužákům. Zatím si odpočiňte a pořádně se najezte, my zde vyhodnotíme vaše dnešní výkony a pak si vás zavoláme zpět, abychom vám mohli dát vaše výsledky a certifikaci." Harry se na komisi usmál a opustil místnost.