Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 5. - Nový školní rok

Opět musím poděkovat své Betě @MichaelaP231 Která si dala tu práci a opravila moje chyby. Také bych vás rád upozornil, že i Míša je jen člověk a i přes její bedlivý pohled se může stát, že občas něco přehlédne.

________________________________

Harry seděl na posteli ve svém pokoji. Pokoušel se vyčistit si mysl, ale nedařilo se mu to. Od návratu z ministerstva se nedokázal na nic soustředit. Hlavou se mu honila slova z věšteb, která před několika hodinami slyšel. Ze zamyšlení ho probralo tiché zaklepání na dveře. „Můžu dál bráško?" „Jasně Neve, pojď dál." Neville se na svého kamaráda podíval vědoucím pohledem, vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře, které následně zamknul. „Tipuji správně, když řeknu že se trápíš kvůli těm proroctvím, která jsme slyšeli?" Harry jen přikývnul. „Harry, poslyš, jak říkal Croaker. Není důvod se jimi trápit. Všechno bude dávat smysl až se to stane." „To je právě to, co mě znepokojuje. K čemu je dobré znát proroctví, když jej nemůžu nijak změnit?" „To sice nemůžeme, ale můžeme je ovlivnit ve svůj prospěch." „Jak to myslíš Neve?" „Je jasné, že nemůžeme vědět co se stane, nebo kdy to bude. Nemůžeme změnit slova, která jsme slyšeli, ale můžeme obrátit váhy osudu na naši stranu. Harry, poslouchej mě dobře. Jsi skvělý kouzelník, umíš spoustu kouzel, máš na své straně nejlepší bystrozory, skřety, nás, a dokonce i několik domácích skřítků. Harry! Ty jsi dokázal přesvědčit téměř celou Nebelvírskou kolej, aby ti nejen věřila, ale také jsi přesvědčil naše spolužáky, aby se k nám přidali na ranní cvičení. To nedokáže každý. Harry, ať se ti to líbí nebo ne, ty jsi ten, kdo nás dokázal ovlivnit natolik, že jsme všichni ochotní tě následovat až do horoucích pekel." „Neville, děkuji ti za tu působivou motivační řeč, ale nějak mi uniká pointa." „Jasně Harry, hned se k tomu dostanu. Jestli chceme vyhrát, musíme být připravení. Ty nás musíš připravit. Nebelvírem to začalo, ale neznamená to, že to tam musí také skončit, přesvědčíme i další studenty, aby se k nám přidali. Společně je vycvičíme, naučíme je, jak se bránit a jak bojovat. Vysvětlíme jim důležitost toho všeho." „Nemyslím si, že to bude tak jednoduché Neve." „Ale jdi Harry, odkdy se bojíš výzev? Co si pamatuji, tak ve škole nebylo nikdy nic jednoduché. Už od prvního ročníku jsi se potýkal s výzvami daleko většími, než je toto." Harry, i když nechtěl, musel se usmát. „Tak brácho a teď je už čas, abys šel na večeři." „Ty Neve a co holky, měl bych jim říct co jsme se dozvěděli?" „Zatím bych jim to neříkal brácho, je mi jasné že před nimi nechceš nic tajit, ale jak už naznačil Croaker, je důležité, aby se z toho, co jsme slyšeli nic nedostalo ven. Je mi naprosto jasné, že Luna s Hermionou by nic nepověděly a jejich mysl je dobře střežená, ale pokud by do nich někdo vlil veritasérum, mohl by to z nich dostat. Nás dva přeci jen chrání Merlin a jak jsme si mohli, v loňském roce i dnes na ministerstvu, vyzkoušet, účinky některých lektvarů na nás nemají účinek." Harry se musel zamyslet. Jeho přítel měl pravdu, účinky lektvaru pravdy na něho neměli zdaleka tak silný účinek, jaký očekával. Stejně jako lektvary lásky, které dokázal zcela ignorovat. Rovněž tak i kletbu imperius, kterou na něho téměř před rokem vyslal bývalý ředitel. „Asi máš pravdu Neve. Zatím jim nic říkat nebudu." Neville poplácal svého kamaráda dobrosrdečně po zádech a povzbudivě se na něho usmál. „Vím, že se ti to nelíbí, ale je to nutné, abychom je teď ochránili, ale jednoho dne jim to určitě všechno řekneme.

Bylo tomu jen několik dní po návštěvě ministerstva, když Harrymu a jeho kamarádům přišly dopisy z Bradavic. Hermiona už je netrpělivě očekávala a když se konečně objevily sovy u jejich snídaně, tak jim samou nedočkavostí vytrhla dopisy ze zobáků a vehementně je rozdávala svým kamarádům. „Koukněte se na to, vůbec tu není napsané, co budeme potřebovat na hodiny obrany proti černé magii." „Myslím si, Hermiono, že McGonagallové se nepodařilo sehnat učitele." „To není tak úplně pravda, Neville, sám jsem se hlásil na tuto pozici." „Ty Tati?" Vypískl Harry nadšeně. „Ano štěně, nabízel jsem Minervě své schopnosti, kdybyste jen viděli v jejích očích to zklamání, když mi musela říct, že i když o mě velice stojí musí mě odmítnout. Vypadá to tak, že se do toho vložilo ministerstvo a určilo jí kdo bude letos učit." „Ale když má škola nového učitele, proč tedy nemáme žádné učebnice?" „To netuším Hermiono a abych byl upřímný přítomnost ministerstva na škole nevěstí nic dobrého. Také se domnívám, že ministerstvo dalo Minervě embargo na to, aby nám sdělila, koho poslali. Snažil jsem se ji přesvědčit, aby mi to řekla, ale poznal jsem, že nemůže." „Jak to myslíš Síriusi?" „No myslím to tak, že bylo vyhlášené magické embargo, které nemůže nikdo porušit, je to jako magická přísaha, jen s tím rozdílem že kouzelníkovi nebo čarodějce není dovoleno jakýmkoliv způsobem říci obsah, který je pod embargem." Harry s Nevillem se taktéž pustili do čtení seznamu učebnic. Najednou Hermiona hlasitě vypískla nadšením a vzrušeně mávala dalším dopisem a ve druhé ruce držela malý zlatý odznak. „Jsem Nebelvírská prefektka!" Volala vzrušeně. Než ji však stihli pogratulovat Harry ztuhnul. Nevěřícně koukal na druhý list pergamenu, který se nacházel v obálce s jeho seznamem učebnic. „Co se ti stalo štěně?" Oslovil syna Sírius, který si Harryho s obavami prohlížel. „Já jsem také prefekt." Pronesl téměř šeptem. „To je úžasné bráško!" Vykřikl Neville, který se jako první probral ze všeobecného šoku. „McGonagallová si nemohla vybrat nikoho lepšího." „Ale já nevím, jestli to je ten nejlepší nápad Neve, nikdy jsem si nemyslel že bych se mohl stát prefektem." „Harry, neblbni, kdo jiný by měl být Nebelvírským prefektem, než ty?" „Upřímně jsem doufal, že to budeš ty Neve." „Neblbni Harry, McGonagallová určitě dobře věděla, co dělá, když ti tu funkci dala. Navíc jsem rád, že jsem nebyl vybrán, neumím si představit, že bych měl k tomu všemu dělat ještě prefektské povinnosti, nalejme si čistého vína, ty jsi přeci jen ve škole lepší než já a kdybych byl prefektem, mohlo by se klidně stát, že bych za vámi zaostával." „Ale prdlajs Neve. Jsi stejně dobrý jako já, nebo Hermiona." „No, každopádně se mi ulevilo, že ten odznak nosíš právě ty Harry." V kuchyni panovala veselá nálada, jak se přítomní bavili nad tím, co všechno budou Harry s Hermionou moct dělat jako prefekti. Nakonec se Sírius rozhodl že by si to zasloužilo malou oslavu, a tak je všechny vzal do Příčné ulice. Nejprve si zašli na zmrzlinu do cukrárny Floreana Fortescuea. Pak se vydali na nákupy do školy. Navštívili knihkupectví Krucánky a Kaňoury, lékárnu, kde si dokoupili přísady do lektvarů, kouzelný zverimex, kde si nakoupili dobroty pro své mazlíčky. Pak jako každý rok zašli ke Keprníkovi a Frivolitkovi pro nové hábity. Harry si tam objednal i jeden rodový hábit, který byl rudý se zlatým lemováním a na prsou měl vyobrazený rodový erb Potterů, letícího fénixe s pečetí, na které bylo písmeno P. „Tati, asi bych měl ještě navštívit pana Olliwandera, úplně jsem zapomněl, že jsem přišel o jednu hůlku, když jsem byl unesený na ten hřbitov. Zůstala mi jen ta náhradní." „Harry, myslíš si, že by sis ji měl kupovat tady? Znám pana Ollivandera a nepochybuji o jeho dovednostech ani charakteru, ale mohli bychom napsat dopis do Austrálie a tam by sis mohl objednat přesně tu samou jakou jsi měl. Nikdo by se to tak nedozvěděl." „Nemyslím si, že je to to pravé. Věřím panu Ollivanderovi, loni to byl on, kdo poznal, z čeho se skládá moje hůlka a udržel mé tajemství i před Brumbálem. Myslím si, že tu najdu přesně to pravé." Sírius jen pokrčil rameny a nechal syna, aby si zašel k výrobci hůlek.