Harry Potter a Tichošlápek

4.Ročník - Kapitola 13. - Ten jehož jméno se neříká

Na tribunách nastal zmatek, všichni viděli na monitorech, jak se Harry Potter dotkl poháru, o chvilku později se objevil na malém pódiu. Všichni mu tleskali a radovali se, když se to stalo, před Harrym vyrostl ze země ohavný muž, pevně ho chytil a přiložil k němu něco lesklého. V tom okamžiku oba zmizeli kdoví kam. Snažili se sledovat projekční zrcadlo, ale vypadalo to, že je mrtvé. Až později se dozvěděli, že záznamové zařízení, které měl Harry na sobě přestalo fungovat v okamžiku, když se postavil na pódium. Sírius běsnil jako démon, křičel na porotce i na ministerské úředníky, kteří se přišli podívat na poslední úkol. Nikdo ale nedokázal vysvětlit, jak se Červíček dostal na pozemky školy a použít zde přenášedlo. Až později jeden z členů bezpečnostních složek přiznal, že museli sundat velkou část ochranných krytů, které chránily školu. „Albus Brumbál tvrdil, že je to jediná možnost, jak zajistit, aby pohár mohl fungovat jako přenášedlo. Obešli jsme i ředitelku Bradavic, abychom mohli snížit bariéry." „Cože jste udělali?!" Křičeli současně Minerva, Sírius i Alastor. Všichni tři se otočili na Brumbála, který se tvářil nezaujatě. Jen Sírius a Alastor si všimli malého samolibého úsměvu, který se na nepatrnou chviličku mihl přes Brumbálův obličej.

Harry se probudil z bezvědomí. Cítil, jak ho třeští hlava. Zmateně se rozhlížel kolem a snažil si vzpomenout co se stalo. „Vyhrál jsem turnaj, chytil jsem se poháru a ten mě přenesl před diváky, pak mě ale vtáhlo jiné přenášedlo. Počkat, byl to Červíček, ten bastard se objevil před zraky všech a přiložil na mě přenášedlo. To ale znamená, že to byl on, kdo mě omráčil kouzlem. Zabiju ho, jestli se mi dostane do rukou." Harry se pokusil pohnout, ale nešlo to. Opatrně otáčel hlavou, aby se mohl rozhlédnout kde se nachází. Zjistil, že je připoután silnými provazy ke kamennému náhrobku, naproti němu stál obrovský kotel plné černé tekutiny. „Červíčku, rád vidím, že jsi byl úspěšný a dopravil jsi našeho vzácného hosta na naší malou oslavu." „A...ano m...můj pa...pane." Červíček koktal, když uslyšel mužský hlas. Harry ani nemusel přemýšlet komu ten hlas patřil. Harry vytočil hlavu co nejvíce to šlo. Koutkem oka viděl ženu. Poznal v ní Bellatrix Lestrangeovou. Viděl ji, jak nese něco, co vzdáleně vypadalo jako dítě. Netrvalo dlouho a čarodějnice se objevila před připoutaným chlapcem. Nesla znetvořené dítě v náručí jako hrdá matka a s nečekanou blažeností se na nemluvně usmívala. „Tak tě u nás vítám Harry Pottere, zase se setkáváme." Promluvilo dítě mužským hlasem. Harrymu se v tu chvíli zvednul žaludek, když si všiml že nemluvně má tvář a hlas Lorda Voldemorta. „Vidím, že ti má nynější podoba nedělá dobře mladý Harry. Bellatrix a Červíček byli tak laskaví, že mi dovolili obývat toto tělíčko. Tělíčko dítěte, které bylo počato při temném rituálu, který sloužil pouze pro to, abych se do něho mohl usadit. Má milovaná Bella byla tak laskavá, že mě nosila ve svém lůně a poskytla mi tak dostatek magie, abych se mohl udržet na tomto světě. Byl jsem tak laskavý, že jsem svoji nejvěrnější netrápil dlouhým těhotenstvím. Nyní ale nastal čas, abych získal pořádné tělo, tělo, které bude odpovídat síle vznešeného Lorda Voldemorta. Červíčku, započni s rituálem." Jmenovaný přešel ke kotli a jediným pohybem hůlky pod ním zapálil oheň. Černá tekutina začala téměř okamžitě bublat. Dlouhých několik minut červíček zpíval hrubým hrdelním hlasem temnou píseň. Harry neslyšel slova, která Peter vyslovoval. Cítil pouze jak je vzduch nasycený magií, ze které se mu dělalo špatně. Obtloustlý muž přestal zpívat temnou píseň a přistoupil k Harrymu, dalším pohybem hůlky odkryl odhrnul velké množství hlíny a kouzlem Reducto roztříštil víko rakve. Pak švihnul a mávnul hůlkou a do vzduchu se vznesla dlouhá kost a letěla přímo ke kotli s černou tekutinou. „Kost otce darovaná nevědomky obnoví tělo svého syna." Po vyslovení těchto slov hodil kost do vřící tekutiny. Do nebe se vzneslo několik zelených jisker. Pak odněkud vytáhl Červíček dlouhou obřadní dýku s čepelí, která vypadala, jako by byla ze slonoviny. „Maso služebníka, darované dobrovolně oživí svého mistra." Po tom silně máchl dýkou proti své levé ruce. Zápěstí zrádného muže se nečekaně snadno odřízlo od jeho předloktí a ruka také spadla do kotle, ze kterého nyní vyletěly stříbrné jiskry. Červíček úpěl bolestí a hlasitě vzlykal. „Dělej Červíčku, nebo ti k tomu sám dopomůžu!" Harry pozoroval, jak se stále vzlykající Peter postavil, došel až k Harrymu a slonovinovou čepelí ho řízl přes tvář. Harry nevydal ani hlásku, když mu ostří přejelo přes obličej. Pettigrew nechal na dýku spadnout několik kapek Harryho krve. Opět došel až ke kotli a nechával rudou tekutinu nakapat do bublajícího roztoku. „Krev nepřítele, uzmuta násilím opět vzkřísíš svého soka." Z lektvaru vyletělo mračno rudých jisker a obsah kotle se zbarvil do karmínové barvy. „Teď jsi na řadě ty, drahá Bello!" Bellatrix hrdě přistoupila ke kotli a něžně jako do postýlky pokládala znetvořené dítě do vroucí tekutiny. „Ty duše mého pána opět povstaň do své velikosti." Pronesla žena obřadně. Nad Voldemortem se uzavřela hladina a Harry jen doufal, že se rituál nepodaří a Voldemort se třeba utopí. Bohužel se tak nestalo. Z kotle vylétávaly jasně zelené jiskry doprovázené stříbrnými a černými. Pak obsah začal vířit a kolem něho se objevil onyxově černá plamen. Celé to trvalo jen několik vteřin, než vše utichlo. Všechny stíny se stáhly ke kotli a zformovaly se do podoby člověka. Nedlouho na to tato přízračná osoba začala vylézat z kotle a s každým pohybem se její tvář vyjasňovala a ucelovala. V okamžiku, když Voldemort poprvé vkročil na pevnou zem, byla vidět jeho nynější podoba. Jeho tvář byla znetvořena, místo nosu měl jen dvě úzké štěrbiny. Nemálo podobné hadím nozdrám. Jeho nahá kůže byla bledá jako smrt a Harry si mohl všimnout, že má na několika místech náznak šupin. Dalším viditelným znetvořením byly oči. Rudě žhnoucí oči, které se na Harryho dívaly odpornými hadími zornicemi. O celkovém znetvoření mohl také mluvit rozeklátý hadí jazyk, který vystřelil z jeho úst, které téměř postrádaly rty, aby ochutnal vzduch kolem sebe. Téměř okamžitě byla u Voldemorta Bellatrix s černým hábitem, který působil dojmem, že je utkaný ze samotné temnoty. „Červíčku, je na čase abys mi vrátil moji hůlku!" Pronesl temný pán hlasem tak chladným, že nejenom Harrymu běhal mráz po zádech. Červíček se roztřeseně přišoural k Voldemortovi poklekl na kolena, nejprve mu políbil lem temného hábitu. Pak odněkud z kapsy vytáhl hůlku, která svojí barvou i tvarem připomínala kost. „Můj pane, střežil jsem ji od té doby, co jsi byl vyhnán ze svého těla." Harrym proletěl nával zloby a vzteku, tem tlustý bastard byl také v domě jeho rodičů a co bylo horší, muselo to být v ten den, kdy byli jeho rodiče zavraždění, jelikož jeho současný otec, Sírius Black, prohledal ten dům jen několik málo minut po té tragédii. „Podej mi svoji ruku Červíčku." Peter Pettigrew se roztřeseně postavil a podal krvácející pahýl svému pánovi. Podle blaženého výrazu, který měl ten zrádce na tváři si zřejmě myslel, že se ho Voldemort pokusí vyléčit, ale spletl se. Voldemort mu vyhrnul rukáv svými hubenými, kostnatými prsty a přitlačil bílou hůlku na Peterovo znamení zla, které nabylo sytě černé barvy. Harry byl v té době už v režimu pohotovosti a prozkoumával okolí svým magickým zrakem. Všiml si několika zajímavých faktorů. Prvním bylo že mohl vidět, jak temné znamení pulzuje pod náporem Voldemortovi magie. Také si dobře uvědomoval Voldemortův magický podpis. Co ale bylo nejpůsobivější, byl druhý magický podpis temného pána, který ale vycházel z jeho hůlky. „On přetvořil svoji hůlku ve viteál!" uvědomil si Harry tu skrytou pravdu. Také viděl, jak znamení zla vysílá nějakou magii do okolí, stejně jako to dělala například přenášedla. Nedlouho na to se na hřbitově objevilo několik kouzelníků, mohlo jich být na patnáct. Harry díky svým schopnostem viděl nejen magické podpisy, ale také zaznamenal, jak jejich vlastní temná znamení pulzují magickou silou stejně jako tomu bylo u Červíčka.