Harry Potter a Tichošlápek

3. Ročník - Kapitola 13. - Nejvyšší čas vypadnout

Následujícího rána madam Pomfreyová konečně probudila Hermionu z léčebného spánku. Harry a ostatní si dělali strach o její zdraví, ale jak se ukázalo, tak zcela zbytečně. „Harry, Neville, Luno, jsem tak ráda, že vás zase vidím." „Hermiono, ty jsi vzhůru, to je báječné." Hermiona se šťastně usmívala a nechala své kamarády, aby ji láskyplně objali. „Harry, slyšela jsem, co jste s Nevem podstoupili, abyste mi pomohli, jsem vám nesmírně vděčná. A moc se omlouvám za potíže, které jsem vám způsobila." „Hermiono, to je v pořádku, hlavně že jsi zase s námi. Pamatuj si, není to tvoje chyba. Mohou za to Červíček a Bellatrix." Hermiona se v ten okamžik rozplakala. „Ne, Harry, je to moje chyba. Víte neuvědomila jsem si, že ten muž, co mě „táhnul do bezpečí" je Červíček, tvrdil že patří k bystrozorům a že studenti jsou evakuovány na bezpečné místo, byla jsem tak hloupá, že jsem mu věřila, že jsem udělala chybu, jsem si uvědomila až když na mě ta šílená ženská seslala neodpustitelnou. Ale ty a Harry jste pro mě přišli, šli jste do nebezpečí kvůli mně." „Ne to není pravda, v první řadě jsi byla unesena kvůli mně a Harrymu, ta ženská se k nám chtěla nějak dostat a využila naše přátelství s tebou, aby nás dostala tam kam chtěla. Naštěstí podcenila našeho silného ducha a utekla jako zbabělé kuře. Ani nechci pomyslet na to, co by se s ní stalo, kdyby se tam neobjevili ti mozkomoři." „Jo madam Pomfreyová říkala, že z nich moc nezůstalo." Oba chlapci i když nechtěli, se museli začít smát. „Jo, to má pravdu, zničili jsme je a Bella utekla bez jedné paže, s pořezanými zády a v silných bolestech." „Harry, opravdu byste ji ublížili víc?" Hermiona se na oba své kamarády dívala s jistou dávkou strachu. „Ano, Hermiono, jen za použití té odporné kletby propadla hrdelnímu zločinu, nerad to přiznávám, ale pokud bychom měli jen o minutu, nebo dvě víc času, mohla skončit jako krmivo pro hipogryfy. A říkám ti to na rovinu, nikdy bych si to nevyčítal. A podle toho, co říkal táta by mi to ani nepoškodilo duši a ani bych za to neskončil ve vězení. Ta žena ztratila právo na život v době, kdy poprvé použila neodpustitelnou. Přežila jen díky tehdejší vládě, která na ředitelův příkaz opustila od trestu smrti. Brumbál stále věří, že každý má právo na druhou šanci. Já s ním nesouhlasím. Myslím si, že právo na druhou šanci má pouze kající se osoba. A tou Bella určitě nebyla. Jejich rozhovor by jistě pokračoval déle, kdyby se na prahu ošetřovny neobjevili dvě postavy. Ministr Popletal s ředitelem. „Slečno Láskorádová, musím trvat na tom, abyste nás tu nechala o samotě." Luna pohlédla nejprve na Harryho, pak na zbylé kamarády, než kývla hlavou a opustila místnost. Harry mezitím třikrát poklepal na obousměrné zrcátko, které měl ukryté v kapse hábitu. Spustil tak nouzové volání svému otci. Sírius okamžitě poznal Brumbálův hlas a jen tiše poslouchal, co se bude dít, připraven okamžitě vtrhnout do školy jako uragán. „Rádi bychom slyšeli, co se přesně tu noc stalo." „Je nám líto pane řediteli, ale všechno, co se stalo jsme již vypověděli profesorce McGonagallové a bystrozorům." „Přesto musím trvat na tom, abyste nám přesně popsali ten incident." Hermiona neochotně začala vyprávět o tom, jak ji Peter Pettigrew lstí vylákal z Prasinek a jak ji předal Bellatrix Lestrangeové. Harry s Nevillem naopak vyprávěli o tom, jak pátrali po Hermioně, i když z toho vynechali jistou mapku a také vynechali, jak Harry léčil svoji kamarádku, jen řekl, že na ní provedl několik základních diagnostických kouzel, která ho naučila bradavická ošetřovatelka v kurzech první pomoci, které mu dávala od poloviny druhého ročníku. „To mám jako věřit, že dva studenti třetího ročníku ZNIČILI téměř dvě stovky mozkomorů, bytostí, které jsou téměř nezničitelné!" „Věřte si, čemu chcete pane ministře, já ani Neville nemáme potřebu lhát, ale můžete si to zkontrolovat, ve vězení vám tam bude chybět hodně stráží." „Harry, chlapče, koukej se omluvit panu ministrovi!" „Pane řediteli, nemáme důvod se omlouvat, neřekli jsme žádnou lež. Harry a já jsme doopravdy zničili ty mozkomory. Pokud si to budete přát pane ministře, můžeme vám na ten incident dát vzpomínku, stejně jako jsme to udělali pro bystrozory." „Mám věřit, že ve třinácti zvládáte vyčarovat fyzického patrona, který je dostatečně silný, aby zahnal hordu mozkomorů?" Harry se podíval na Nevilla a ten nepatrně přikývnul. Oba najednou vytáhli své hůlky a pronesli „Expecto patronum" z obou hůlek vylétly dva obrovští tvorové. Popletal překvapením a polekáním vykřikl jako malá holka a přítomní studenti v duchu děkovali za Nitrobranu, díky které si dokázali zachovat netečnou tvář, i přes to, že uvnitř se smáli tak, že by jim tekli slzy. „Dobře, dobře, to bylo... bylo to impozantní." Popletal se odmlčel očima těkal mezi studenty a Brumbálem. „Albusi, tvrdil jsi mi, že ty patrony nemohli vyčarovat tito dva a zde máme jasný důkaz, že mohou." „Omlouvám se Kornelie, nebyl jsem si vědom jejich nadání." „Pane, ve vší úctě, ale jak jste si nemohl být vědom našeho nadání, byli jsme to my čtyři, kdo jako první vyčarovali naše patrony během famfrpálového utkání..." „Čtyři?" „Ano pane ministře, Hermiona Grangerová i Luna Láskorádová dokáží vykouzlit fyzického patrona, naučil nás to profesor Lupin, protože na nás měli velice silný účinek, jen jejich přítomnost nás dokázala přivést do stavu bezvědomí, určitě si dovedete představit jaké vzpomínky se mě, Nevillovi a Luně objevovaly." „Harry, Neville, jaké vzpomínky se vám vybavují?" „No pane ministře, já vidím a slyším své rodiče v okamžiku, když se k nám dostal ten vrah." „A já slyším, jak Bellatrix mučí mé rodiče. A Luna vidí okamžik, kdy se její mamince pokazilo jedno kouzlo a zabilo ji to." „To je strašné chlapci, chápu, proč jste poprosili profesora Lupina. Dobrá chlapci, poprosím vás také o vzpomínku na ten incident." Brumbál neskrytě skřípal zuby, zatímco Harry, Neville a Hermiona vkládali do lahviček svoje vzpomínky. Když bylo po všem, tak Popletal vzal všechny tři flakonky a opustil ošetřovnu. „Harry, chlapče, ještě, než odejdu, musím trvat na tom, abys letos odcestoval ke svým příbuzným. Myslím tvoji tetičku, strýčka a bratrance. Vzhledem k nastalé situaci to považuji za nejbezpečnější místo. Tedy hned po Bradavicích." „Pane řediteli, to naprosto nepřichází v úvahu, jak vás jen napadlo, že bych k nim jel?!" „Harry, jsi ještě příliš mladý a některým věcem nemůžeš rozumět." „Harry je možná mladý a je pravdou, že by ještě některé věci nemusel zcela správně chápat, ale já ano, jak se opovažuješ nutit mého syna, aby trávil léto v rodině, která ho již v raném věku zamykala do přístěnku pod schody. Jak můžeš tvrdit, že to je po Bradavicích druhé nejbezpečnější místo. Vždyť se ten kluk právě v zde zranil víckrát, než je zdrávo, a to nemluvím o trollovi, baziliškovi, dvakrát Voldemortovi, podvodníkovi, který ho málem připravil o paměť a letos to byly mozkomoři a moje šílená sestřenka. Co bude příště? Draci? Pamatuj si dobře, já jsem Harryho zákonný zástupce, ne ty! A varuji tě naposledy, pokusíš-li se ještě jednou s mým synem manipulovat, osobně se postarám abys viděl svět jen z Azkabanu!" „Jak se opovažuješ takhle semnou mluvit Síriusi?! Já jsem ředitelem této školy a ty zde nemáš žádnou pravomoc!" „Albusi, nepokoušej své štěstí, a jinak jsi správně řekl, jsi ředitel školy, tudíž nemáš žádné právo rozhodovat o tom, kde studenti tráví léto. Mimochodem, věř že můj dům je bezpečnější místo než ta tvá škola. Pokud vím tak ani tvůj fénix nebo sovy tam nedokáží Harryho nalézt. A teď buď od té dobroty a nech mě o samotě s mým synem a jeho přáteli, a tím myslím i Lunu Láskorádovou, která čeká na chodbě společně s dvojčaty." Brumbál byl značně pobledlý, i když by to nikdy nepřiznal, měl opravdu strach, kdyby měl Sírius nějaké pochyby, nebo nedej Bože nějaké důkazy, tak by ředitel již mohl mít na rukou pouta a jeho cesta by směřovala na osamocený ostrov s dominujícím vězení Azkaban. Ředitel se otočil na podpatku a opustil ošetřovnu. O chvilku později tam vešli další tři lidi. Fred, George a Luna. „Ahoj tati, děkuji ti, že jsi sem dorazil tak brzo." „To je v pohodě štěně, já děkuji, že jsi mi dal vědět nouzovou zprávou." Povídali si už dobrou půlhodinu, když se Sírius najednou zarazil a odmlčel se. „Jo mládeži, ještě jsem vám zapomněl říct dvě důležité věci. Zaprvé, Frede, Georgy, oslovil jsem několik lidí a skřetů a stal jsem se vaším investorem a společníkem, od konce srpna budeme otevírat pobočku v Prasinkách, kde jsem zakoupil pozemek, na kterém vyroste váš obchod, do té doby budeme dělat pouze zásilkovou službu a pokud nám kšefty pokvetou, tak během příštího roku otevřeme i pobočku na Příčné." Oba zrzci tam stáli s otevřenými ústy. „Síriusi, to myslíte vážně?" „Naprosto chlapci, to znamená, že mám pro vás na léto brigádu. O všechno papírování je již postaráno a pokud bude prodej tak dobrý, jak očekávám, mohli byste si přijít na pěkné množství zlata. A teď k té druhé věci. Sehnal jsem lístky na mistrovství ve famfrpálu." „To je bezva tati, ty jsi sehnal lístky na finále? Jak se ti to povedlo?" „Mám své konexe a zlato synku, ale mýlíš se, sehnal jsem lístky na celé mistrovství, včetně finále, pro nás pro všechny. Hraje se každou sobotu od začátku prázdnin. Takže se letos v létě máme na co těšit." „Síriusi, promiňte, ale jak jste to myslel, že máte lístky pro nás pro všechny?" „Tak jak to říkám Frede. Mám lístky pro vás šest, mě, Remuse a pro Doru, i když tam si nejsem jistý, kolik jich stihne. Ale doufám že na finále si volno zařídí." Ten den již podruhé všem spadla brada až na zem. „Ale Síriusi, jak můžeme být na každém zápase a u toho provozovat náš obchod?" „Jen klid Georgi, domluvil jsem se s vaším otcem a souhlasil, že můžete léto trávit s námi, samozřejmě jsem mu neřekl všechno, ale mám to schválené." „Vy jste úžasnej, fakt že jo." „Hermiono, Neve a Luno, s vašimi opatrovníky a rodiči jsem už také mluvil, a i oni souhlasili, takže z vlaku vás zrovna vyzvednu a přesuneme se k nám domů." Skupinka dětí skákala po ošetřovně nadšením, dokud se neobjevila Bradavická lékouzelnice a nezpražila je přísným pohledem. Přistoupila k Hermioně a Harrymu a provedla několik diagnostických kouzel. „Vypadáte oba v pořádku, vaše magické jádro se již obnovilo a vypadá stabilně, ale i přes to bych vám doporučovala, abyste se vyhnuli alespoň týden používaní jakékoliv magie." Přitom se významně podívala na dva studenty, kteří ještě před hodinou byli její pacienti. Jak Harry, tak Hermiona pochopili, že ošetřovatelka myslela i na jejich zvěromágskou podobu. „Nebojte se madam, budu opatrná a dám na Harryho pozor, aby nevyváděl žádnou volovinu." „Budu vám věřit slečno Grangerová, myslím si, že budete moc dnes odejít z ošetřovny, jen bych vás měla informovat, abyste si dávali pozor na pana ředitele, nevypadal příliš nadšený, když kolem procházel. Nezapomínejte, že i přes to všechno to je stále silný a mocný kouzelník a vaše magie by se mohla rychle vyčerpat. Buďte opatrní, prosím." „Budeme madam, slibuji." Sírius přišel ke svému synovi a objal ho. „Štěně, po tom, co jsem si dnes vyslechl, jsem se rozhodl, že zbylý čas budu tady s vámi, samozřejmě v utajení, kdyby vám něco hrozilo, běžte hned za Lupinem, Minervou nebo Severusem. Já na vás budu dohlížet ze stínů. Jen jedna malá rada, nechoďte nikam sami, pokud vás to uklidní, můžu Lunu doprovázet na z koleje a na kolej. Taky chci abyste měli u sebe Pobertův plánek, aby se nestalo, že by vás ředitel, nebo kdokoliv jiný překvapil ze zálohy." „Ano" ozvalo se od šestice náctiletých.