Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - Kapitola 13. - kolem Chloupka a ještě dál

Uběhlo hodně času, od doby, co Harry potkal Voldemorta v lese. S přáteli dávali dohromady různé scénáře, jak a kdy se pokusí temný pán získat kámen, po kterém tak toužil. Jediné, na čem se shodli, bylo, že Voldemort pravděpodobně využije nějaké chvíle, až nebude Brumbál na hradě. I když neměli ředitele ve velké lásce, dobře si uvědomovali, že je Brumbál jediný, koho se pán zla kdy bál. Teď museli nějak vymyslet, jak by se dalo proklouznout kolem tříhlavého psa.

Venku již panovala jaro, které bylo v plném květu. Studenti se už nemuseli schovávat za hradními zdmi, kde byli v relativním teple a suchu, naopak je Harry a jeho kamarádi častěji potkávali venku na pozemcích školy, které byly naplněné teplými slunečními paprsky. A pobyt mimo kamennou stavbu všechny naplňoval štěstím a novým elánem. Stejně tomu tak bylo i třech nebelvírských přátel. Leželi zrovna ve stínu jednoho ze vzrostlých stromů u jezera a užívali si pěkného dne. „Kluci, víte, co je hrozné, jak se Hagrid pořád trápí. Myslíte si, že pořád přemýšlí nad Norbertem?" „Možné to je Hermiono, vzpomeň si, říkal nám, že ze všech kouzelnických tvorů by si ze všeho nejdřív přál draka, a když ho konečně má, musí ho dát pryč, ..." Najednou se Harry zarazil v půli věty. „Poslyšte, něco mě právě napadlo. Jaká je asi pravděpodobnost, že potkáte člověka, který jen tak mimochodem má u sebe dračí vejce, i přes to, že po celé Anglii je to velmi hlídané zboží." „No to je velmi malá pravděpodobnost brácho." „Správně Neve, je velmi malá. A teď mi řekněte, jaká je asi tak šance, že tento neznámí člověk narazí na někoho, kdo si ze všeho nejvíc přeje právě draka." „Téměř žádná." „Výborně Hermiono, takže nám z toho vyplývá co?" „Že to vlastně vůbec nebyla náhoda." Harry se vítězně usmál na Nevilla. „Jdeme za Hagridem, něco mě napadlo, a vůbec z toho nemám dobrý pocit." Trojice se zvedla a rychlým krokem dorazili k dřevěné hájence. „Hagride? Jsi doma? Potřebovali bychom s tebou mluvit." „Co pak vás ke mně tak popohání mládeži, vypadáte, jako byste právě voběhli celé Bradavice." „Ahoj Hagride, máme na tebe jen několik důležitých otázek, můžeme dál?" „Jasně, ale nejsem si jistej, jestli vám zrovná já pomůžu." „Jsi ten jediný, kdo nám může pomoc. Jak vlastně vypadal ten chlap, co ti dal to dračí vejce." „No vlastně ani nevím, nebylo mu vidět do tváře, měl na sobě kápi." „A to si ji za celou dobu nesundal?" „Ne ani jednou, ale u Prasečí hlavy to není nic neojedinělého, naopak, je to docela běžný jev." „Ale musel jsi s ním mluvit nebo ne?" „Jo, to my sme mluvili, teda spíš já, nejdřív se mě ptal, kde pracuju, a tak sem mu pověděl, že dělám tady, na hradě jako hajný." „A pak se tě jen tak zeptal, jestli nechceš dračí vejce?" „Ne, vo tom řeč ze začátku vůbec nepadla. Ptal se mě, jaký tvory mám rád a jak se o ně starám. Chtěl vědět, o jaké nebezpečné tvory jsem se dokázal postarat, a tak sem mu vo nich řekl, že se starám o stádo hipogryfů, kteří umějí být trochu vostřejší a pak jsem mu řekl, že po tom co jsem se dokázal postarat vo Chloupka, zvládnu se postarat o všechno. No a pak mi nabídl, že má jedno dračí vejce, a prej jestli chci, že si vo něj můžeme zahrát kostky. Musel bych bejt hloupej, abych takovou nabídku nevyužil, no ne?" „A ten cizinec se o Chloupka nějak zajímal?" „Řekni mi, kdo by se vo něj nezajímal, jak často se asi setkáte s Kerberem z Řecka. Ale já mu řekl, že chloupek je hodnej pes, jen musíte vědět, jak ho zklidnit, třeba Chloupkovi stačí něco zahrát a von vokamžitě usne." Pak se Hagrid zarazil, pozdě si uvědomil svoji chybu. Ale Harry vyslal kamarádům myšlenku, aby to zjištění nedali na sobě znát. Po chvilce se obr opět uvolnil a dál se věnoval vyprávění. Harry se vyptal na hipogryfy a Hermionu zaujali Testrálové. Hagrid byl ve svým živlu a s nadšením a něhou vyprávěl o všech tvorech, na které se mladí nebelvíři ptali. Uběhly asi dvě hodiny, když se naše tří členná skupinka vydala do velké síně na večeři.

Harryho jizva bolela jako už dlouho ne. Celý týden si třel jizvu na čele. „Harry nejsi nemocný?" „Nejsem Hermiono, jen mě bolí ta zatracená jizva." „Měl by sis skočit za madame Pomfreyovou." „Ta mi s tím nepomůže, myslím si, že to je varování." Hermiona se na přítele zkoumavě podívala a neochotně přikývla. „Asi máš pravdu, ale buď opatrný." Nastal víkend, Harryho probudila noční můra, znovu se ocitl v Zapovězeným lese a přibližoval se k němu muž v kápi s rudýma očima. „Už mě nezastavíš Harry Pottere, získám kámen a znovu povstanu, a ty mi budeš klečet u nohou jako otrok, nebo jako mrtvola, obě varianty mi jsou velice příjemné." Pak se postava Voldemort rozesmál jako šílenec, čímž nepochybně byl. Mladý Potter se prudce posadil na posteli a silně oddechoval. Jizvu měl jako v ohni a na čele se mu objevil studený pot. Došel k vedlejší posteli, na které spal Neville. „Neve, probuď se, no tak brácho, vstávej!" Šeptal Harry na svého kamaráda. Neville pomalu otevřel oči a zmateně se rozhlížel kolem sebe. „C-co se děje Harry?" „Nevím, jak to popsat, ale zdálo se mi o Voldemortovi." „To byla jen noční můra Harry." „To si právě nejsem jistý, už se mi zdálo několik nočních mur, ale nikdy mě u toho nepálila jizva, teď to bylo něco jiného, mám pocit, že mi shoří hlava. Takhle hodně mě to pálilo, když jsme byli v lese a Voldemort byl skoro na dosah." Harry si bezděčně znovu promnul jizvu, bolest mezitím trochu odstoupila. Neville si kamaráda důkladně prohlížel. Oba chlapci věděli, že už stejně neusnou, a tak se vydali na snídani.