Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - kapitola 5. - První školní den

Byla sobota pět hodin ráno. Harry zrovna v tichosti opouštěl svoji ložnici a dával si při tom pozor, aby nevzbudil své spolužáky. Byl za ty roky zvyklí na brzké vstávání, otevřel Pobertův plánek a nejkratší cestou se dostal z hradu. Okamžitě zamířil na famfrpálové hřiště, kde se pustil do série cviků a posilování, aby se i nadále udržel v dobré fyzické kondici. Bylo skoro šest, když skončil, usadil se pod jednu z brankových tyčí, vytáhl pergamen a plnící pero a pustil se do psaní. „Ahoj Tati, cesta do školy se obešla bez sebemenších incidentů, ve vlaku jsem se spřátelil s Nevillem Longbottomem, věděl jsi, že tvá drahá sestřenice Bellatrix mučila Nevillovi rodiče tak dlouho, až z toho přišli o rozum? Je to natolik vážné, že chudáka Nevilla ani nepoznávají. Moudrý klobouk mě zařadil nakonec do Nebelvíru, ale měl semnou hodně práce, prý mám nejlepší vlastnosti pro všechny koleje, ale to není to nejzajímavější, také mi řekl že mám v sobě magii Salazara, ale ta vychází pouze z mé jizvy. Co je ovšem velmi zajímavé, je fakt, že mám v sobě krev samotného Merlina, myslíš že to je ten důvod proč mi nechal Brumbál svázat magické jádro? Když už se zmiňuji o řediteli, měl bys vědět, že on, Snape, a ještě někdo pokoušel dostat do mé hlavy. Tímto ti děkuji za trénink, neměli nejmenší šanci se tam dostat. Také by tě mohlo zajímat, že se ke mně dostala velmi zajímavá mapka, kterou nakreslili pánové Náměsíčník, Tichošlápek, Dvanácterák a Červíček. Našla ji dvojčata Weasleyova, tokoví sympatičtí zrzci, Dora se o nich párkrát zmínila. Chtěl bych tě poprosit, jestli bys jim mohl udělat kopii, nebo jestli bys mi poradil, jak to mohu udělat, dal jsem jim slib a rád bych ho dodržel. Jinak se zatím nic nestalo, už se těším, jak bude probíhat vyučování. S láskou tvůj syn. Lupus." Harry se zvedl ze země, a ještě jednou provedl řadu protahovacích cviků, aby nebyl po návratu do věže rozlámaný a ztuhlý. Nejprve ale zamířil do sovince. „Shadow, jsi tady kamaráde?" pronesl do ticha. Během několika vteřin se k němu neslyšně snesl černý výr a usadil se mu na natažené ruce. Předal mu dopis a pohladil ho po peří v barvě obsidiánu. „Leť rovnou za tátou a nikde se zbytečně netoulej, až mu předáš dopis, tak si klidně zaleť na lov, určitě budeš hladový." Ještě jednou pohladil svého mazlíčka po peří a nechal ho vyletět do chladného rána. Pak okamžitě zamířil zpět do Nebelvírské věže. Když prolezl portrétem usadil se do jednoho z volných křesel a vytáhl si učebnici prvního ročníku lektvarů, do které se ihned začetl. Uběhla asi půlhodina, uklidil knihu zpět na své místo a rychle zaběhl do koupelny. Vylezl z ní upravený, učesaný a oblečení do drahého hábitu. „Ahoj Harry, ty jsi už vzhůru?" „Už dlouho Neve." Odpověděl kamarádovi, který na něj koukal rozespale z postele. „Hele, běž se rychle umýt a obléknout, vyrazíme na snídani dřív a já ti u toho povím, co jsem se včera dozvěděl od moudrého klobouku a ty mi na oplátku povíš, co povídal tobě." Neville se na kamaráda zářivě usmál a zaběhl do sprchy, kterou opustil v rekordním čase, byl oblečený také do drahého hábitu a dal přitom záležet, aby měl každou část oblečení úhledně zarovnanou. Tak jak to po něm vždy vyžadovala babička. Vyrazili společně na snídani a cestou si povídali o všem možném, když dorazili do velké síně, Harry nabral několik kousků jídla do brašny a pokynu příteli, aby udělal to samé, i přes to že bylo brzo ráno, nedočkavých studentů se tu pohybovalo větší množství, než bylo Harrymu milé, proto se rozhodl jinak, naházel jídlo do tašky a společně s Nevem se spletí tajných chodeb a zkratek dostali až do sedmého patra, kde Harry ihned našel, co hledal. Gobelín, na kterém nějaký muž učí trolly balet. Myslel na místnost, o které mluvil klobouk. Objevily se staře vypadající dveře a Harry s Nevillem opatrně vkročili dovnitř. „Co tu děláme Harry?" „Všechno ti vysvětlím, jen se na to nejprve posadíme." Sotva to černovlasý chlapec dořekl objevila se dvě pohodlná křesla, do kterých se oba posadili. Harry se zhluboka nadechl a dal se do vyprávění, začal od samého začátku, jak jeho rodiče zemřeli i proč, pověděl kamarádovi, co s jeho magií provedl Brumbál i jaké měl dětství, popisoval svůj výcvik i své mudlovské kamarády. Nakonec mu řekl všechno o tom, co mu pověděl včera večer moudrý klobouk. Neville tam jen tiše seděl a vstřebával informace. „Takže jestli to dobře chápu, Brumbál ti, když jsi byl malé dítě nechal svázat magii? To je neslýchané, babička říkala, že to kdysi rodiče dělali jako tres dětem, které porušovaly zákon, nebo když dítě trpělo nekontrolovatelným únikem náhodné magie, kdyby se to dozvěděli na ministerstvu, mohl by skončit i v Azkabanu. Ale co je ještě děsivější, je fakt, že se Ti pokoušeli minimálně dva profesoři proniknout do hlavy a pátrat po tvým vzpomínkách. Když jsem nasedal do vlaku, těšil jsem se až poznám Brumbála, lidé ho mají v úctě, ale po tom co jsi mi řekl ho považuji jen za vyšinutého starého dědka, naproti tomu Snapea jsem se bál, slýchal jsem o něm hodně historek, ale mohu ti říct s klidným svědomím, že se toho parchanta bát nebudu, nenechám se od něj terorizovat ani zastrašit, je to srab, když jediné co dokáže, je útočit na mysl jedenáctiletého chlapce. Že mě naučíš také nitrobranu, obávám se, že si Brumbál brzy všimne, že jsem tvůj kamarád a pokusí se dostat do hlavy i mě, a to nemluvím o Snapeovi, nenechám nikoho, aby se hrabal v mém soukromí." Harry nečekal takovou reakci od svého přítele, vždyť ještě včera ve vlaku byl tak ustrašený, ale rozhodně takové změny nelitoval. „To víš že tě naučím nitrobranu, ale chtělo by to nějakou učebnici." Místnost jako by četla Harryho myšlenky poskytla chlapcům učebnici nitrobrany. Neville dostal knihu s názvem Nitrobrana – seznamte se s magií mysli a jak se bránit vetřelcům a Harry dostal knihu s názvem „Staňte se mistrem v oklumencii – nitrobrana a nitrozpyt na mistrovské úrovni „Ty Neve, co si myslíš o té mojí magii, jak se zmiňoval klobouk?" „Mám jednu teorii, Ty-víš-kdo je dozajisté potomek Salazara Zmijozela, myslím si, že když tě napadl a kouzlo se obrátilo proti němu, že na tebe nevědomky přenesl část magického jádra, proto máš tu jizvu a část magie, která patřila Zmijozelovi." „A jak mi vysvětlíš, že se v mém těle vyskytuje krev samotného Merlina?" Na tuto otázku mu však neodpověděl Neville ale komnata. Objevila se tam mlžná postava s pláštěm přes ramena a dlouhou holí v ruce. „Zdravím tě můj dědici." Ozval se hlas tajemné postavy, která nebyla ani duch a ani žijící bytost, byla to jen postava obalena mlhou se zastřeným hlasem, vypadala jen jako záznam, jako kdyby jim komnata jen promítala nějakou vzpomínku. Inteligentní vzpomínku, jelikož jak Harry záhy zjistil, muž mu byl schopný adekvátně odpovídat. „Kdo jsi?" „Jsem Merlin Ambrosius, nebo také známý jako Merlin Moudrý, nebo Merlin Divoký, jmen mám hodně." „Ale proč já mám ve své krvi i Vaší magii." „Myslel jsem si, že jsi moudřejší Harry Pottere, patříš totiž do mé rodové linie." „Už mi to je jasné mistře, ale co to pro mě znamená?" „Znamená to, že si v šestnácti letech budeš moct nárokovat britské ministerstvo. Také to pro tebe znamená, že se ti na boku, pod žebry objeví tetování, Merlinova značka, kolem které se budou objevovat symboly, podle toho, jaký odbor budeš studovat. Také je velmi pravděpodobné, že tvá magie a kouzla budou silnější než u jiných kouzelníků." „Mistře, jak jste to myslel, že si budu moc nárokovat britské ministerstvo?" „Každý potomek Merlina, jenž dosáhne šestnácti let, má nárok na Britský, kouzelnický trůn, stačí když se prokážeš Merlinovou pečetí a kapkou krve. Merlinovu pečeť budeš mít během několika dnů na sobě vytetovanou, a já ti nyní dám ještě pečetní prsten, kterým se můžeš také prokazovat." Neville to celé pozoroval v tichosti a nemohl uvěřit ničemo co právě slyšel. „Mistře Merline, já se moc omlouvám, že Vás a Harryho vyrušuji, ale mám jednu důležitou otázku, jsem jen jedenáctiletý kluk, který se teprve dnes dozvěděl, že existují lidé, kteří mohou vstupovat jiným do mysli. A velmi se obávám, že by mohl ze mě někdo Harryho tajemství dostat. Nikdy bych nevyzradil přítelovo tajemství, ne dobrovolně. Přesto se obávám, že všechno, co jsem se dnes dozvěděl není u mě v bezpečí." Merlin se na oba chlapce usmál. „Jsi velmi moudrý mladý muži. Velmi si vážím tvé loajálnosti ke svému příteli, a chápu tvé obavy. Budu mít dar i pro tebe, na stejném místě jako u Harryho, na levém boku pod žebry, budeš mít značku Merlinova přítele, to z tebe udělá naprosto důvěryhodnou osobu. Nikdo se nedostane k žádné tvé vzpomínce ani myšlence, pokud ty sám nesvolíš. Pečeť Merlinova přítele tě bude chránit a v případě ohrožení ti dodá potřebnou sílu a ochranu. Teď se připrav mladý příteli, provedu na tobě rituál, který tě označí, jako Merlinova přítele. Ale obávám se, že to bude bolestivé." „Já to vydržím mistře, pro přítele udělám všechno." Merlin se usmál a začal pronášet kouzelnou formuli ve staroangličtině, ani Harry nerozuměl slovům, ale ve skrytu duše tušil, co význam slov znamená. Harry tiše pozoroval Nevilla který bolestí zatínal zuby, ale nevydal ani hlásku, mladý Potter obdivoval svého nového přítele, nečekal, že bude mít tolik odvahy, ale začínal chápat, proč byl tak dlouho zařazován, moudrý klobouk určitě přemýšlel, jestli ho zařadit do Mrzimoru, pro jeho věrnost, nebo do Nebelvíru pro jeho odvahu. Harry musel uznat, že Nebelvír, byla pro Nevilla správná cesta. Neuměl si představit odvážnějšího přítele. Utekla minuta, pak druhá a pátá, Harry si všiml že Merlin přestal mluvit a Nev poklek na jedno koleno, a intenzivně si u toho rukou třel levý bok. „Tak a je to hotovo. Nyní se s vámi rozloučím. A Harry, ty se připrav, že až se u tebe začne objevovat pečeť, tak také pocítíš velkou bolest. Teď už opravdu musím jít. Mějte se dobře mladí kouzelníci a opatrujte se." Merlin najednou zmizel jediné co po něm zůstalo, byl zlatý prsten se znakem samotného mistra Merlina. „Tak to bylo něco kamaráde, to ti povím." „Omlouvám se Ti Neville, nenapadlo, mě, že prožiješ takovou bolest hned druhý den ve škole." „Blázníš? Ano, bolelo to, to přiznávám, ale víš, jaké to má výhody. Navíc se k tomu můžu učit i nitrobranu z té knihy, co jsem dostal." „Ukážeš mi tu značku?" Zeptal se Harry zvědavě. Neville si sundal hábit a vyhrnul košili, opravdu na levém boku hned pod žebry měl černé tetování se znakem Merlina, jednalo se o tři spirály, které se navzájem spojovali, Triskelion, tak se tomu znaku říkávalo. Harry se zadíval na prsten, na kterým byl podobný symbol, jen vypadal trochu jinak. Spirály byly zasazeny v kruhu, který tvořil drak kousající se do ocasu a uprostřed spirál se nacházela triquetra. Chlapci se opět posadili do křesel a pustili se konečně do snídaně, kterou si donesli z velké síně