Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 7. - Vražedný potlouk

Vážení čtenáři, omluvte prosím to dlouhé čekání, ale od poslední kapitoly jsem múzu a dlouho trvalo než jsem ji opět nalezl. Snad se vám bude tato nová kapitola libit. Netuším kdy bude další, navíc teď blbne webová verze přes kterou toto dílo publikuji, tak jen doufám že to nebude nefunkční příliš dlouho. Příjemné čtení a děkuji vám za trpělivost.
___________________________________________

Týden utekl jako voda, během kterého musel každý den trénovat se svým týmem na první famfrpálový zápas letošní sezóny, doposud trénovali jen třikrát týdně, ale jak se jim čas krátil, tak kapitán družstva, Oliver Wood, nařídil každodenní tréninky, které obvykle trvaly dlouho do noci, nutil je létat v jakémkoliv počasí a dovoloval jim jen málo času na oddych. „Olivere, měli bychom zvolnit, jinak nás zítra naprosto rozdrtí, protože budeme zbytečně unavení a nesoustředění. Podívej se jaké je dnes počasí a my tu létáme už bez mála dvě hodiny, jestli chceš mít zítra tým na marodce, tak klidně pokračuj, ale já ti říkám, že to je sebevražda." Ozval se už značně promoklý a naštvaný Fred Weasley. „Fred má pravdu Olivere, od září jsme ještě nestihli kloudně uschnout, já si myslím, že bys to klidně už mohl ukončit, zmijozel má sice lepší košťata než my, ale Harry má stále Rolls-Royce mezi košťaty, jestli někdo opravdu dokáže chytit tu mrchu zlatonku, budete náš Harry, navíc jsme já s Fredem trénovali přesnou střelbu na rychlý cíl, Harry nám dělal figuranta a musím přiznat že se v rychlosti nekrotil, nyní ho dokážeme trefit šestkrát z deseti a to musím podotknout, že ty jejich Nimbusy jsou o dost pomalejší, děvčata také trénovala proti Harrymu, a i když létal fakt rychle a nelítostně, stejně se jim povedlo připravit ho o camrál a ty jsi pustil kolik střel našich jedniček, dvě? Tři? Ze stovky hodů? No tak Olivere, chovej se trochu jako člověk." „Olivere, dvojčata mají pravdu, moříš nás tady už věky a pokud se nedostaneme brzo do postelí, budeš mít zítra jen spící tým." Přidali se jednohlasně i střelkyně. Oliver se v poslední naději podíval na svého mladého chytače. „Na mě nekoukej, já bych to zabalil už před hodinou." Odpověděl mu Harry na němou otázku. Oliver Wood rezignoval. „Dobrá, asi máte pravdu, pro dnešek končíme trénink, a doufám, že budete na zítra dobře připravení. Musíme ten zpropadenej zmijozel rozdrtit." „TO SE SPOLEHNI" ozvalo jednohlasně od šesti dalších hráčů. „Olivere, než se rozejdeme, chtěl bych jenom..." „Co máš na srdci Harry?" „No, nemyslím si, že by mělo být zítra bůhví jaké počasí, jestli jsou mé odhady správně, tak nám minimálně půl směny proprší, bylo by dobré, kdybychom si na zítra s sebou vzali ochranné brýle a opatřili je kouzlem repelentus pro odpuzování vody, věř mi není nic jednoduchého létat skoro dvoustovkou a nechat si déšť stříkat do očí, ty jako brankář to moc nepostřehneš, ale jakmile zrychlíme, bolí to, věř mi." „Co si myslíte o Harryho nápadu?" „Že to rozhodně není marný nápad, navíc bychom byli předem připraveni, můžeme je mít nasazené na čele a pokud bude pršet, okamžitě si je nasadíme." Odpověděl kapitánovi George. „Dobře, takže zítra všichni s sebou ochranné brýle, těsně před zápasem na ně použijme kouzlo repelentus a nasadíme si je, pokud se spustí déšť, minimálně to bude další výhoda nad zmijozelem" starší studenti se vydali rovnou do hradu, Harry se však rozhodl nejprve převléknout do suchého, když měl dres pověšený ve vyhřívané šatně na ramínku a své suché oblečení překryl pláštěnkou, vyrazil také do hradu.
Procházel ztichlým hradem, když to uslyšel. Opět onen hadí hlas, který se dovolával vraždy a chystal se jíst. Okamžitě se začal soustředit, aby zahlédl magickou stopu onoho přízraku, jen párkrát zahlédl ve stěnách tmavý stín. Rychlím krokem se vydal směrem, kde ho zahlédl naposledy, posledních několik desítek metrů už Harry sprintoval. V té rychlosti si nevšiml jednoho detailu, ležícího těla na zemi a v plné rychlosti o něho brkl a další metr až dva se mladý Potter proletěl vzduchem. Když se po chvilce vzpamatoval, vydal se na bližší průzkum. Na zemi ležel zkamenělý jeho spolužák z Mrzimoru, Justin Finch-Fletchley, kousek od něho se bezvládně vznášel duch nebelvírské koleje Skorobezhlavý Nick. „Pomoc! Pomoc! POMOC! JE TU NAPADENÝ STUDENT, HONEM, POSPĚŠTE SI!" zařval Harry na celou chodbu a doufal že ho někdo uslyší. Jako první se na místo dostal školník Filch. „Tak za tohle už budete vyloučený Pottere, Azkabanu se nevyhnete." „Jste při smyslech Filchi? Myslíte si, že pokud bych to tomu chlapci udělal já, že bych tady křičel na celý hrad a nechal se u toho chytit?" „Harry má pravdu Argusi, je nepravděpodobné, že by něco takového Harry dokázal, navíc to vypadá že i Sir Nickolas je jak zkamenělý, jak se to stalo chlapče povídej." Vyzval Harryho Brumbál. Na ředitelovi tváři se mihl stín strachu. „Albusi, co to znamená?" „Znamená to Minervo, že Tajemná komnata je opravdu znovu otevřena. Harry, byl bys ochotný nám říct, jak jsi našel pana
Flinch-Fletchleyho?"  
  Harry se dostal na kolej velmi pozdě, trvalo snad hodinu, než všem profesorům vysvětlil, co se skutečně stalo ve druhém patře, o tajemném hadovi ale Harry přeci jen pomlčel. Byl si jistý, že kdyby řekl Brumbálovi o hadím jazyku, přilepil by se na něho ředitel jako klíště a nedal by mu pokoj. Další výslech ho pak čekal i na koleji, Harry barvitě vylíčil svým přátelům, co všechno se stalo, od doby, kdy opustil hřiště, popsal jim, jak sledoval hada ve stěně i jak našel jejich mrzimorského spolužáka, také jim barvitě převyprávěl všechno, co se dozvěděl v ředitelně, kde se ho Brumbál a ostatní profesoři ptali na různé detaily.
Následujícího rána se Harry probudil velmi brzy, převlékl se do sportovního a společně s Nevillem a Hermionou seběhli na famfrpálové hřiště, kde se pustili do každodenního cvičení. Když měli trénink za sebou, Harry jim otevřel dveře do famfrpálové šatny, kde se osprchovali a převlékli do čistého oblečení. Když opouštěli šatnu, Neville si všiml skupinky studentů v černozelených hábitech, jak se pokoušejí vloupat se do Nebelvírské šatny. „Harry, někdo jsem jde, a myslím si, že jejich úmysly nejsou dvakrát čisté." Špitl na svého kamaráda Neville. Harry otevřel jednu skříňku a jedním kouzlem její vnitřek zvětšil tak, aby se do ní mohli všichni tři schovat. Zavíral za sebou dveře právě v čas. V tu samou chvíli se prudce rozrazili dveře do šatny nebelvírských hráčů. Skupinka Zmijozelských se opatrně kradla šatnou. „Co tu hledají Harry?" „Nevím Hermiono, ale jsem si jistý, že buď chtějí poškodit naše košťata, nebo vymysleli jiný způsob, jak nás dnes vyřadit z boje."  Crabe, Goyle a Pansy Parkinsonová začali z jedné skříně vytahovat dresy a obraceli je naruby. „Dělejte vy dva hlupáci, Draco jasně říkal, že je máme pořádně prosypat extra svědícím práškem, a ještě je prolít extraktem ze škumpy, tak sebou hněte, ať to stihneme, dřív, než sem někdo přijde." „Pansy, a nebylo by lepší, kdybychom poškodili Potterovo koště?" „To jsem taky chtěla, ale nikde ho tady nevidím, takže ho má nejspíš u sebe. Ale tohle je lepší, poškozeného koštěte by si všimli hned, ale tohle začne působit až se trochu zpotí, to znamená, že na nás žádné podezření nepadne. A teď už laskavě dodělejte ty poslední dresy ať můžeme konečně vypadnout." Během dalších několika minut skupinka zmijozelských opustila šatnu a nezapomněli za sebou zase zamknout. „Tak to ne! Taková špinavost! Musíme to nahlásit profesorce McGonagallové!" „Počkej Hermiono, mám lepší nápad, jak dobře umíš čistící a neutralizační kouzla?" „No myslím si že dobře, používám je vždy po hodině lektvarů, aby nebyl můj hábit špinavý a nezůstali na něm zbytky lektvarů." „Výborně myslel jsem si to, prosím tě, vyčisti všechny naše dresy, pro jistotu dvakrát, klidně třikrát, a pak na ně použij kouzlo na odhalování nečistot. Já to zatím zajdu říct Woodovi, nikomu neříkejte, co jste viděli, mám plán, který zmijozelské naprosto ochromí."
Harry se přemístil díky své moci fénixe do jednoho skrytého výklenku blízko nebelvírské společenské místnosti, doufal že jeho tým je ještě uvnitř. Sdělil Buclaté dámě heslo a proklouznul dovnitř. Okamžitě zamířil do ložnice šestého ročníku. „Olivere, Olivere, vstávej, je to důležité." Oliver Wood rozespale otevřel oči a zmateně se díval kolem sebe. „Co se děje Harry?" „Sabotáž! Okamžitě svolej celý tým a sejdeme se za deset minut v učebně přeměňování. McGonagallová ji nechává odemčenou." „Jaká sabotáž?" „Zmijozelští sabotovali naše dresy." „Tak na co ještě čekáme, rychle za McGonagallovou, to musíme nahlásit." „Uklidni se Olivere, měli tu smůlu, že jsem byl u toho já s mými přáteli, nejhorší je zažehnáno, ale vymyslel jsem plán, a rád bych se o něj s vámi podělil, než vlezeme do šaten. Postarej se o ostatní, já jdu pro Nevilla a Hermionu." Harry vyrazil opět k temnému výklenku, odkud se opět přemístil do šaten. „Hermiono, jak jsi na tom?" „Myslím si, že jsem hotová." Harry nechtěl nic nechat na náhodě, rychle se převléknul do dresu a provedl sérii cviků u kterých věděl, že se velice rychle zapotí, po pěti minutách stále na sobě necítil žádné nepříjemné svědění ani pálení. „Jsi geniální Hermiono, děkuji." Harry se opět převlékl a na všechno oblečení zakouzlil osvěžující kouzlo. To mělo za účinek, že oblečení vonělo, jako by ho nechali celý den na čerstvém vzduchu. Ihned potom chytil své dva kamarády a přemístil se s nimi do učebny přeměňování. Právě včas, několik vteřin na to se do místnosti nahrnul celý Nebelvírský famfrpálový tým. „Tak jsme tady Harry, mluv." „Ahoj lidi, nejprve bych se vám chtěl omluvit, že jsem vás nechal vytáhnout z postele tak brzy. Jak jistě všichni víte, já a moji kamarádi chodíme každé ráno pravidelně cvičit. Stejně tomu bylo i dnes, využil jsem toho, že jsem měl klíče od šaten, a tak jsme se tentokrát rozhodli, že se osprchujeme tam. Pak se tam objevili Crabe, Goyle a Parkinsonová, my jsme se rychle schovali v jedné skříni. Ti zmetci nám vnitřek dresů vysypali extra svědivým práškem a aby toho nebylo málo, tak je ještě důkladně prolili extraktem ze škumpy. Jak si asi dovedete představit, bylo by to pro nás děsivé, v momentě, kdybychom se zapotili, začala by tato směs působit a my bychom se mohli udrbat k smrti, navíc bychom určitě bychom utrpěli drtivou porážku. Ale nebojte, Hermioně se povedlo naše oblečení důkladně vyčistit." „A proč nám to tedy říkáš, když už je nebezpečí zažehnáno?" „Hned se k tomu dostanu Frede, tu trojici poslal Malfoy, to znamená, že o té sabotáži věděl, podle mě je velmi pravděpodobné, že to ví i celé zmijozelské družstvo, přemýšlej trochu, pokud uvidí, že nám nic není, určitě změní taktiku, ale pokud si budou myslet..." „No jasně." Plácl se do čela George. „Pokud si budou myslet, že ten jejich plán funguje, budou neopatrní, navíc si myslím, že se k nám nebudou chtít moc přiblížit, aby se náhodou nechytli našich dresů. Harry ty jsi geniální." „O čem to mluvíš Georgi?" Zeptala se ho Angelina, jedna ze střelkyň. „To je jednoduché, budeme z počátku létat normálně, abychom se zpotili, pak občas zastavíme, a budeme se škrábat po těle a v momentě, kdy je oklameme, vyrazíme do útoku a podáme si je." Přesně tak a než si uvědomí co se děje, stihneme dát hodně gólů." Přisvědčil Harry a byl rád že jeho plán celý tým pochopil rychle. Oliver s nimi ještě probral nějaké detaily. Dvojčata vysvětlila hráčům, jak se mají chovat a drbat, aby to vypadalo věrohodně. „Nemyslete si, že o svědivém prášku nic nevíme, dělali jsme na sobě několik pokusů a přesně víme, jak ta mrcha působí, nejprve to začíná zvolna a postupně to přidává na intenzitě, takže bude stačit, když se ze začátku jen na pár vteřinek zastavíte a lehce se podrbete na různých částech, pak se budete drbat víc a víc, v tu chvíli zmijozel přejde do útoku a my se budeme muset velice rychle vzpamatovat, abychom jim nedali šanci zvítězit." Novou taktiku probírali ještě asi půlhodinu, než je Oliver poslal do velké síně na snídani.
Bylo půl deváté, když se studenti začali přesouvat na tribuny. Harry a jeho tým zamířili do šaten, aby se připravili na jeden z nejbláznivějších zápasů, které je zatím čekal. Každý hráč měl již na sobě dres v kolejních barvách, Angelina ještě jednou pro jistotu všechny hábity prověřila a až když uznala za bezpečné si je nasadit, dala zdviženým palcem znamení, že je to bezpečné. Zbývalo posledních pět minut do zahájení. „Jste všichni připravení na dnešní zápas?" „Zajisté Oliverku, myslím si, že dnes budeme excelovat a zmijozel nedostane ani šanci na myšlenku vítězství." „Dobrá, připravte se nasednout na košťata, za okamžik si to ověříme na vlastní kůži."
„DOBRÝ DEN, VÍTÁM VÁS NA LETOŠNÍM PRVNÍM ZÁPASU BRADAVICKÉ FAMFRPÁLOVÉ SEZÓNY, JAKO PRVNÍ TU MÁME DRUŽSTVO NEBELVÍRU, DVEŘE SE JIŽ OTEVÍRAJÍ A RUDOZLATÍ PŘILÉTÁVAJÍ NA HŘIŠTĚ. PRVNÍ JE KAPITÁN DRUŽSTVA OLIVER WOOD, ZA NÍM V ZÁVĚSU LETÍ NAŠE KRÁSNÉ STŘELKYNĚ, JOHNSONOVÁ, SPINETOVÁ, BELLOVÁ, KTERÁ JE NÁSLEDOVÁNA ODRÁŽEČI FREDEM A GEORGEM WEASLEYOVÝMI A FORMACI ZAKONČUJE CHYTAČ NA NEJRYCHLEJŠÍM KOŠTĚTI HARRY POTTER! PROSÍM PŘIVÍTEJTE NAŠE HRDINY POTLESKEM." Tři čtvrtiny studentů bouřlivě vítalo nebelvírské hráče, mezitím komentátor zápasu Lee Jordan představoval družstvo zmijozelských, kterým ale fandili jen žáci jejich vlastní koleje. „A JAK MŮŽEME VIDĚT, KAPITÁN MARCUS FLINT LETOS PŘIJAL NOVÉHO CHYTAČE, NENÍ JÍM NIKDO JINÝ NEŽ DRACO MALFOY, KTERÝ SI MUSEL, JAK JISTI VŠICHNI MUŽEME VIDĚT, MÍSTO V TÝMU KOUPIT, ZMIJOZELŠTÍ NASTOUPILI S ZBRUSU NOVÝMI KOŠŤATY NIMBUS DVA TISÍCE JEDNA. ALE ANI RYCHLÉ KOŠTĚ NEZARUČÍ HLADKÉ VÍTĚZSTVÍ. KAPITÁNI SI JIŽ PODÁVAJÍ RUCE A MADAME HOOCHOVÁ ZAHAJUJE HRU. CAMRÁLU SE OKAMŽITĚ UJÍMA SPINETOVÁ, NAHRÁVÁ JOHNSONOVÉ, ANGELINA KLIČKUJE, VYHÝBÁ SE FLINTOVI, PRIHRÁBÁ BELLOVÉ, TA JI NAHRÁVKU VRACÍ A MÁME TADY PRVNÍ GÓL, JOHNSONOVÁ ZÍSKALA TÝMU PRVNÍCH DESET BODŮ..." Harry měl radost, že mu jeho lest vychází, nebelvírští hráči se čas od času zastavili, aby se mohli poškrábat. Zmijozelští si mezi sebou vyměňovali vše říkající pohledy. Marcus Flint se ujal rudého camrálu a bez větších obtíží prokličkoval mezi střelkyněmi, které se vehementně drbali po celém těle, vystřelil na prázdnou brankovou obruč, Wood na poslední chvíli v záchvatu drbání zachytil střelu a hodil míč Katie Bellové. Ta jako by se probrala z letargie a během chvilky si mohla přičíst dalších deset bodů, pak se začala zase škrábat po celém těle. Harry provozoval stejnou taktiku, seděl na koštěti a hledal zlatonku, u toho se nezapomínal zuřivě škrábat po těle. Draco Malfoy k mladému Nebelvírovi doletěl se širokým úsměvem. „Copak Pottere, máš blechy, nebo jen trénuješ na představení břišních tanců?" „Hleď si svého Malfoyi, nebo tě z toho koštěte sejmu." „To by ses musel nejprve přestat škrábat, nechytil jsi náhodou filcky od té mudlovské šmejdky, se kterou se taháš? Slyšel jsem, že lůza prý začíná brzo."  Malfoy musel na chvíli přerušit příval urážek, protože se na ně řítil těžký, železný míč vysokou rychlostí, Harry se mu stihnul uhnout jen tak tak. Potlouk se ve vzduchu prudce otočil a opět mířil vysokou rychlostí na Harryho. Ten uhýbal svižně jako Toreador rozzuřenému býkovi. Malfoy seděl na svém novém koštěti a jen se smál scéně která se mu naskytla, Harry uháněl jako střela, jen aby se zbavil zákeřného potlouku, který ho nechtěl nechat na pokoji. Provedl řadu několika úhybných manévrů, než se mu podařilo se bláznivému potlouku zbavit. Nyní byl na opačné straně hřiště než jeho rival. Harry si všiml že Nebelvírským jeho taktika vyšla, nyní se jako zázrakem vzpamatovali a nechali překvapené Zmijozeli s velkým bodovým náskokem za sebou. Jako by toho bylo málo, z ničeho nic se spustil silný liják, jak Harry předvídal, nebelvírští připravení na tuto variantu si jen stáhli ochranné brýle přes oči, a díky vodoodpudivému kouzlu viděli velmi dobře. Během chvilky se jim podařilo naházet dalších osm gólů, nyní bylo scóre sto třicet ku dvaceti pro Nebelvír. Pak to Harry uviděl, nad Malfoyovou hlavou se pouhou stopu vznášel malý zlatý míček, Harry na nic nečekal, zalehnul na své koště a vyrazil prudce vpřed, musel několikrát vychýlit svůj let, protože se opět objevil vražedný potlouk. Jako střela se řítil přímo na Malfoye, který s hlasitým výkřikem Harrymu uhnul z cesty, až pozdě si však uvědomil, že Harry neletěl na něj, ale za zlatonkou, která se pohybovala jen kousek od místa kde se mladý princ nacházel, Harry neomylně polapil zlatonku ve své pravé ruce, když najednou pocítil prudkou bolest v levé noze, železný potlouk i po tom co Harry chytil zlatonku a získal tak dalších sto padesát bodů pro svůj tým, utržil vážné zranění. Neměl ale čas na nějaký rozjímání, potlouk opět změnil směr a jako kulka letěl proti Harrymu. Harry se položil na násadu svého koštěte a vyrazil rychle pryč z dosahu, nevypadalo to však, že by potlouk plánoval přestat, když se mihl kolem Freda a Georga stihl jen zakřičet. „ZASTAVTEHO, TEN POTLOUK JE NĚJAKÝ ZAČAROVANÝ." „A JAK JAKO?" „TO MI JE JEDNO, PROSTĚ HO SEJMĚTE!" Fredovi se rozjasnila tvář pochopením, doletěl k druhému potlouku, který se již pomalu snášel k zemi, vší silou do něho udeřil odrážeckou pálkou a zavolal na své dvojče. „Georgi, je tvůj, miř přesně!" George si počkal až rychle letící míč dorazí na dosah, mezitím už vyhledával vražedný potlouk, který jako ohon komety pronásledoval Harryho, který se právě blížil k jednomu z dvojčat. George vyčkával ještě okamžik a pak udeřil tak prudce, až svoji pálku roztříštil na miliony malých třísek. Druhý potlouk nabral takové rychlosti, že jej nebylo skoro vidět. Rána byla naprosto přesná a zasáhla svůj cíl. Pomatený potlouk. Síla nárazu byla tak velká, že když se oba potlouky srazily, vydalo to ohlušující hřmot, který vedl k jedinému, kovové míče se roztříštili na malinkaté kousíčky, nezbylo z nich naprosto nic. V tom okamžiku Harry konečně přistál na zem a ze samé vděčnosti objal svého kamaráda. „Díky Georgi, nikdy jsem neviděl tak přesnou střelu. Jsi jednička." Na Harryho však dolehla bolest v levé noze, vražedný potlouk mu rozdrtil koleno i kost holení, až nyní si Harry všiml, jak kosti vylézají z jeho kalhot. V dalším okamžiku už jen zakaleným zrakem zahlédl, jak se k němu blíží ředitelka jejich koleje a v jejím těsném závěsu Zlatoslav Lockhart. Než kdokoliv stačil cokoliv namítnout. Lockhart už držel svoji hůlku a vyslovil pro Harryho neznámé kouzlo, které zasáhlo jeho zlomenou nohu. V tom okamžiku mladý Nebelvír omdlel.
„Pane Pottere, probuďte se, myslím že je čas, abyste nabyl vědomí." Harry pomalu otevíral své zelené oči. A podezřívavě se rozhlížel po místnosti. V okamžiku, když se střetl pohledem s Bradavickou ošetřovatelkou, s hrůzou si uvědomil, kde se nachází. „Dobrý den madam Pomfreyová, řekněte mi prosím, co mi ten pitomec provedl?" „Jestli oním pitomcem myslíte Lockharta," řekla bez jakéhokoliv úsměvu a na její tváři se zrcadlilo rozzlobení, hněv a pohrdání. „Tak vám tento pitomec, jak jste ho sám nazval, odstranil všechny kosti z vaší zlomené nohy a aby toho nebylo málo, spolu s kostmi v nohou vám odstranil i kus pánve a kostrč. Ale nebojte se pane Pottere, už jsem zahájila léčbu, ale je nutné, abyste v mé péči zůstal minimálně další tři noci a k tomu budete muset užívat kostirost, který budete muset pít každé zři hodiny, spolehněte se, že Vás bude čekat velmi, ale velmi dlouhá noc plná bolesti, spojená s dorůstáním kostí." „Slibuji Vám madam, že ho prokleju první kletbou, kterou budu mít na jazyku, jestli se mě ten neschopný prevít pokusí ještě někdy léčit." Popy Pomfreyová se hlasitě zasmála, ale v duchu s mladým čarodějem souhlasila, kdyby neměla tolik práci s napravováním odstraněných kostí, nejspíš by ho sama proklela. Minerva byla zcela v šoku, když viděla, co se stalo jejímu chráněnci. Když viděla, co se stalo, chytila profesora obrany za límec a táhla ho přes celé hřiště k sobě do kabinetu. Lockhart byl poprvé beze slov, jedna věc byl malý otřes z toho, co se mu povedlo, vlastně nepovedlo, ale co pro něho bylo horší, byl pohled na ostatní profesory i studenty, nikdo k němu v tuto chvíli nevzhlížel, myslel si, že když ukáže, jak dokonale umí zachránit předchozí situaci, když byl chlapec, který přežil v nebezpečí, byl přesvědčen, že bude vychvalován jako hrdina, ale teď byla jeho situace naprosto nepředvídatelná, dokonce velmi ohrožená.
Harryho noc opravdu nebyla nic jednoduchého, budila ho střídavě bolest a madam Pomfreyová, aby mu podala nový lektvar. Blížila se půlnoc, když Harryho probudil divný šramot, rozespale otevřel oči a obezřetně se rozhlížel po ošetřovně. Tiše vyjekl leknutím, když viděl naproti své postele malé stvoření s velkýma ušima. „Dobby, co tu u Merlina děláš?" „Harry Pottere, pane, Dobby se moc omlouvá, Dobby si myslel, že když použije svůj potlouk, skončí Harry Potter u svatého Munga, aby byl mimo Bradavice, když se tajemná komnata znovu otevřela." „To jsi byl ty? To ty jsi na mě poštval ten pitomej potlouk? Už o prázdninách jsem Ti říkal, že nemůžu odejít ze školy, protože i když já sám budu v pořádku, mí přátelé by nebyli." „Dobby si to moc dobře pamatuje pane, proto Dobby uzavřel i tu přepážku na nádraží." „Dobby, řeknu ti to naposledy, za žádnou cenu neopustím Bradavice, pokusím se zastavit toho hada z Tajemné komnaty, ať to stojí, co to stojí, a také ti můžu slíbit, že pokud se ještě jednou pokusíš o nějakou sabotáž na mě nebo na mých kamarádech, už s tebou nebudu chtít nikdy mluvit. A teď už bys měl zmizet, slyším že se někdo blíží. Než ale odejdeš, slib mi, že už nebudeš zasahovat do žádného vývoje. Pokud to dokážeš dodržet, slibuji ti, že tě vždy rád uvidím a budu si s tebou povídat." „Dobře Harry Pottere, Dobby se už nebude pokoušet Vás odstranit z Bradavic, pane, Dobby chce mít Harryho Pottera za přítele." Skřítek se hluboce uklonil a s tichým PUF byl pryč. O několik vteřin později se otevřeli dveře na ošetřovnu a dovnitř vkráčela delegace profesorů s madam Pomfreyovou v patách, Harry zavřel oči a předstíral spánek, aby zaslechl případný rozhovor. „Poppy, máme tu dalšího zkamenělého studenta." „Koho Albusi?" „Colin Creevey, našli jsme ho kousek od ošetřovny s fotoaparátem, pravděpodobně se potají vykradl z nebelvírské místnosti a vydal se na ošetřovnu, aby si mohl vyfotit pana Pottera." „Albusi, důrazně tě žádám, abys vyhlásil stav nouze a poslal studenty domů, než někdo doopravdy přijde o život." „Vyloučeno Minervo, Bradavice jsou stále nejbezpečnější místo v Británii." „Tak alespoň vyhoď toho imbecila Lockharta, vždyť dnes zmrzačil pana Pottera." „Domnívám se, že to byla pouze politováníhodná nehoda a Poppy se už o Harryho postarala." „Ano Albusi, postarala, ale i já si myslím, že to je imbecil, můžeme být rádi, že si Harry nezlomil například žebra nebo obratle, umíš si představit co by se tomu chlapci stalo, kdyby mu odstranil kosti z hrudníku? Pravděpodobně bychom mu teď chystali funus." „Ale Poppy, nic z tvých černých předpovědí se nestalo, tak tady zbytečně nesýčkuj!" Školní ošetřovatelka byla rozžhavená do běla. Přistoupila o několik kroků k řediteli a v záchvatu spravedlivého rozhořčení uštědřila Brumbálovi facku takovou silou, že i Harry mohl slyšet, jak to mlasklo. „Albusi Percivale Wulfricu Briane Brumbále! Ještě jednou řekneš něco tak lehkovážného, slibuji Ti, že si kromě ztracených zubů budeš hledat i novou ošetřovatelku. Nestudovala jsem lékouzelnici tolik let, aby mi pak nějaký hloupý ředitel řekl, že se dívám na vážné situace černě. A teď okamžitě opusť tuto ošetřovnu, pro tuto chvíli tady nejsi vítán." Překvapený Brumbál se nezmohl ani na slovo a poslušně jako štěně které právě dostalo výprask opustil ošetřovnu. „To bylo úžasné Poppy, ale mrzí mě, že jsem to nebyla já, kdo toho starého pošetilého blázna neudeřil." „Děkuji Minervo." „Jak je Harrymu?" „No mohu s klidným svědomím říct, že z nejhoršího je venku, ale jak už jsem dnes Harrymu řekla, budu si ho tu muset nechat minimálně tři noci. Jeho zranění bylo fatální, můžeme děkovat Merlinovi, že mu ten idiot neznemožnil rozmnožovat se, nevím, jak bych to tomu nebohému chlapci vysvětlila. A také musíme děkovat všem bohům, že si ten chlapec opravdu nezlomil žebra nebo páteř, protože odstranění těchto kostí by zapříčinilo smrt v případě, že by se jednalo o žebra, jelikož váha orgánů by zapříčinila, že by byly umačkány plíce a srdce a kvadruplegii v případě odstranění páteře." Minerva se zhrozila nad možným scénářem. „Opravdu Poppy, musíme děkovat bohům. No nic, půjdu, vsadím svoji hůlku, že moje lvíčata budou pořádat párty a já bych je měla jít zkontrolovat." Dvě čarodějky se rozloučily a když profesorka přeměňování opustila prostory lazaretu, uslyšel Harry, jak na něho Pomfreyová mluví. „Tak Harry, když jste vzhůru dám ti zrovna další várku kostirostu." „Jak víte že nespím madam?" „Harry, jsem zde ošetřovatelkou již mnoho desetiletí a věř mi, že mi rukama prošlo mnoho studentů, včetně tvého otce i kmotra a jsem schopná i na dálku poznat, že některý z mých pacientů nespí." S tím se na Harryho vřele usmála. „Znala jste mého tátu?" „Zajisté a nejen jeho, ale také tvoji maminku, po škole u mě byla na stáži, chtěla se stát lékouzelnici, bohužel svůj výcvik nikdy nedokončila." „Vyprávějte mi prosím o ní, táta mi o rodičích sice vyprávěl, ale spíš se zaměřoval na mého tátu než na moji maminku." „Jak ti mohl táta vyprávět o tátovi? Ukaž znovu ti zkontroluji hlavu, jestli jsem něco nepřehlédla." „Nepřehlédla jste nic madam, mohu Vám věřit, že z našeho rozhovoru nic neřeknete ředitelovi?" „Harry, váže mě lékařské tajemství, i kdybys mi řekl že jsi vrah, nikomu bych to neřekla." „Dobře, od mých necelých tří let žiji se Síriusem, dokonce mě i adoptoval, mé celé jméno bylo před nástupem do školy Harry James Potter-Black." „Říkáš, že tvé jméno BYLO před nástupem do školy, ono se něco změnilo?" „Ano madam, změnilo se toho hodně, moudrý klobouk odhalil že v sobě nesu krev i mistra Merlina, a teprve nedávno mě informoval že se nyní celým jménem jmenuji Harry James Merlin Potter-Black." Poppy zalapala po dechu, za její kariéru se nesetkala s nikým tak výjimečným. Harry si poté vyhrnul košili a pomyslel si, že si přeje, aby se jeho znamení zviditelnilo. Madam Pomfreyová se na Merlinovu značku dívala s úctou a respektem. „Jsem velmi polichocena, že jsi mi sdělil tak důležitou věc. Slibuji, že tvé tajemství uchovám, ví o tom ještě někdo?" „Jen Hermiona a Neville a z dospělých jen Nikolas Flamel se svojí ženou, můj otec a jeho sestřenice Andromeda, její manžel a dcera, pak Alastor Moody a teď vy." „Ještě jednou ti Harry děkuji za důvěru, kterou jsi do mě vložil. A teď už si vypij ten lektvar a já Ti zatím budu vyprávět o Lilly."