Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - Kapitola 19. - Trest nebo zábava?

Po návratu do společenské místnosti vyhledal Harry pohledem nejprve své dva nejlepší kamarády a předal jim rychlou zprávu pomocí nitrozpytu. „Sejdeme se v KNP asi za deset minut, běžte zatím napřed." Neville i Hermiona přikývli a opustili nebelvírské stěny. Harry mezitím hledal dvojčata. Jakmile je spatřil vydal se klidným krokem k nim. „Kluci děkuji, co jste pro mě udělali, budu vaším dlužníkem, kdybyste se mě nezastali před McGonagallovou, tak by mě ředitel nechal pravděpodobně vyhodit, už teď přemýšlel nad podmínečným vyloučení." „Teda Harry, nečekal jsem, že zrovna ředitel by ti něco takového udělal." „Vidíš Frede a přeci to je pravda, kdyby tam nebyla McGonallka a nebýt vašeho svědectví, tak by se mě nejspíš nezastala ani ona. Mám u vás velkej dluh, kterej jen tak nesplatím." „Harry, jsi náš přítel, a to jsme nemohli nechat jen tak, obzvlášť ne po tom, co vypustil náš malý bratříček, ze své nevymáchané huby. Ale můžeme tě ujistit, že se o tom dozví naše mamka. Ještě dneska ji pošleme dopis, ve kterém ji všechno vysvětlíme, hodně dopodrobna, to se spolehni. Taky se můžeš spolehnout, že zítra uvidíš, jak se Weasleyovi chovají ke svým nepodařeným příbuzným." Harry se rozloučil s dvojčaty a vyrazil za svými přáteli do sedmého patra.

„Harry, jak jsi dopadl?" „No musím se přiznat, že jsem měl na mále, Brumbál byl jako šílený, nejdřív na mě použil nitrozpyt a když jsem mu nedovolil vstoupit do mojí hlavy, spustil svoji písničku o tom, že mi není Sírius dobrým vzorem a že jsem v nebezpečí, a proto bych se měl vrátit ke svým mudlovským příbuzným. Měl jsem co dělat, abych udržel svoje emoce schované za hradbami nitrobrany. pak začal mluvit o podmínečném vyloučení, protože jsem prý porušil hodně pravidel školy. Obávám se, že kdyby se do toho nevložila McGonagallová, už bych opouštěl Bradavice. Ale nemyslím si, že by mě doopravdy nechal vyhodit, spíš mi chtěl ukázat, že umí být velkorysý a vsadím se, že bych byl jeho oblíbeným studentem, pokud bych souhlasil s tím, že bych odjel k mudlům." „To je strašné Harry, umíš si představit, jaké jsi měl štěstí?" „Vím Hermiono, ale také jsem se bránil, připomněl jsem mu, že jednal protiprávně, když mě jako malé dítě unesl a vložil do opatrovnictví tety a strýce. Ale máme jednu jistotu, že toho Brumbál nikdy nenechá a pořád se bude snažit mě nějakým způsobem dostat ze Síriusova vlivu." „Brácho, měl by jsi na to Síriuse upozornit a napsat mu všechno." „Jo já vím, musí vědět, že Brumbál něco chystá. Ale bojím se, jak zareaguje." „Harry, toho se vůbec neboj, Sírius je moudrý chlap a nyní je i jeden z elitních bystrozorů, myslím si, že se tam naučil hodně o trpělivosti a určitě už nemá tak horkou hlavu, jako když chodil do školy." „Asi máte pravdu, ale rozhodně se mi to nechce psát do dopisu, mám tušení, že by se to k Brumbálovi mohlo dostat. Raději se za ním přemístím a ukážu mu vzpomínku na celý ten incident. Vy tady klidně počkejte, budu co nejdřív zpět, abych vám mohl říct co se stalo dál." Harry se bez dalšího zdržování přemístil pryč. „Nikdy si asi nezvyknu na to, že se Harry může přemísťovat i v Bradavicích, když není ve své zlaté podobě." „Na druhou stranu to je působivé a užitečné. Hermiono, víš, co to nyní pro nás znamená?" „No vlastně jsem neměla čas nad tím přemýšlet." „No Brumbál se opět pokusil vlézt Harrymu do hlavy, i když věděl, že jeho nitrobrana je silná. Harry mi hned po zařazování v prvním ročníku říkal, že se o to Brumbál pokusil, ale od té doby tam nebyl. Budeme se muset postarat o to, aby naše mysl byla dokonale zavřená. Ještě že má Luna ten amulet, byla by v největším ohrožení. Taky to znamená, že si budeme muset dávat před tím dědkem pozor na to co komu říkáme, aby nezjistil, kde Harry bydlí, a teď nemyslím Grimmauldovo náměstí." „Naprosto s tebou souhlasím Neve. Obávám se, že nám nastanou drsné časy."

Harry se přemístil na Grimmauldovo náměstí dvanáct a zavolal na svého otce. „Ano Harry, jsem v pracovně. Co se děje." „Vydrž, jdu tam, za tebou." Harry přešel do jedné z místností v přízemí, jeho otec seděl za stolem a studoval nějakou knihu. „Co tě sem přivádí štěně." „No dnes se něco stalo, ale bude lepší, když ti ukážu vzpomínku." Harry si přiložil hůlku ke spánku a zavřel na krátký okamžik oči, aby se mohl lépe soustředit. Kolem jeho hůlky se obmotával slabý, stříbřitý provázek, který Harry následně vložil do myslánky. „Tak hotovo, je tam všechno od doby, kdy jsem se probudil. I když se to nebude zdát důležité, věř že to důležité je." „Nikdy by mě ani nenapadlo pochybovat o tom co mi říkáš, a pokud cokoliv pokládáš za důležité, věřím že to důležité je." Sírius se ponořil do myslánky a Harry trpělivě čekal, než jeho otec dokončí prohlídku jeho vzpomínek.