Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 14. - V síni věšteb

Severus na prsty použil nějaké složité kouzlo, po kterém se jim vrátila růžová barva. „Pane profesore, jsou ty prsty opravdu Luny a táty?" zeptal se Harry mdlým hlasem plným úzkosti. „Obávám se Harry, že ano, moje diagnostické kouzlo to potvrdilo." Harry se vyčerpaně posadil na jedno z křesel, v tomtéž okamžiku se u něho objevili dva skřítci, Dobby a Winky. „Pane Harry, Dobby i Winky se snažili najít pana Siria a slečnu Lunu, ale neuspěli." Hlásila Winky a tekly jí přitom veliké slzy. „I když Winky cítí jejich přítomnost, nemůže Winky pána a slečnu najít, Winky se domnívá že je ukryli pod Fideliovo kouzlo, které nepustí ani domácí skřítky." Winky vypadala ustaraně a Harrymu stačil jediný pohled na ni, aby věděl že se kvůli tomu skřítka velice trápí. „To je v pořádku, věřím že jste udělali, co jste mohli, moc vám děkuji Winky a Dobby, že jste se mi pokoušeli pomoc." „Velký Harry Potter je na Dobbyho moc hodný, pane, Dobby by zasloužil potrestat. Dobby je špatný skřítek, nedokáže splnit přání pána." „Nic takového Dobby, jste moc stateční a laskaví. Běžte si teď odpočinout, vidím, jak jste unavení, určitě jste zdolali spoustu ochranných kouzel." Skřítci se Harrymu uklonili a s tichým puf se rozplynuli. „Harry, to nebyly moc dobré zprávy, jestli je nenašli ani skřítci, domnívám se, že to znamená, že jsou téměř jistě pod Fideliem, takže nám nepomůže ani Zlaťák, protože i kdyby ses k nim dostal, tak je neuvidíš." „Ty umíš člověka potěšit Hermiono." „Ale máme alespoň jednu dobrou zprávu." „Jo? To by mě zajímalo jakou?!" „No, víme alespoň že jsou na živu, Winky a Dobby je cítí, to znamená že žijí." Nebylo to moc, ale i to málo stačilo, aby Harry pocítil alespoň nějakou naději. „Měli bychom vypracovat nějaký plán, abychom se nepřihnali rovnou do pasti Malfoye a dalších smrtijedů." „Moc toho nezmůžeme Harry, nevíme o nepříteli nic, netušíme, kolik jich tam bude na tebe čekat, ani nemáme jistotu, že tam Luna a tvůj otec budou." „Hele lidi, musíme pracovat s tím co máme a co víme. To nejdůležitější je že se máme sejít v síni věšteb. Známe tedy jejich hlavní záměr, víme, proč mě chtějí na ministerstvu. Chtějí tu věštbu, jak už víme Voldemort slyšel jen její první část, chce ji tedy získat celou, jenom ještě neví že ta věštba je už zničená. Také víme, že se Voldemort zatím nechce sám ukázat, jinak by si pro ni došel osobně. To nám dává alespoň nějakou útěchu. Také si můžeme být jistí, že tátu a Lunu vezmou s sebou, protože ani Lucius a ani žádný jiný smrtijed by si nenechal ujít moje utrpení při pohledu na mé nejbližší, jak jsou mučeni, nebo zabiti. Také nikdo neví o Zlaťákovi, navíc můžeme požádat o pomoc i Fawkese. Nemusíme ztrácet čas hledáním věštby, víme přesně kde je, tam na ně můžete čekat, mě se nedotknou, dokud nebudou mít věštbu v rukách, to znamená, že ten, kdo věštbu drží je chráněn. Bohužel nevíme nic o jejich početní převaze. Jediné, co můžeme udělat, je zdržovat předání věštby." „Ale Harry, jestli se dozví že je falešná..." „Hermiono, jediný, kdo se to dozví, bude Voldemort. Vsadím svůj život, že zakázal smrtijedům zjistit znění věštby, protože má strach, co by se tam mohli dozvědět." „Slečno Grangerová, Harry má pravdu, Voldemort je sice obávaný, ale svým služebníkům moc nevěří, vynutil si jejich loajalitu jejich strachem, naopak on se bojí každého, co kdyby se někdo z jeho přisluhovačů dozvěděl, jak jej zničit a on ho pak zradil. Ne, jestli si opravdu poslal pro to proroctví, tak nenechá nikoho, aby ho slyšel." Harry lektvaristovi pokynul. „Přesně tak, to je naše jediná výhoda, můžu s tou věštbou zdržovat dostatečně dlouho, abyste měli čas zachránit Lunu i tátu, pak jim tu pitomou kouli klidně dám, teda hned po tom, co vyvolám pořádnej zmatek a pak zmizím jako Zlaťák. Po celou dobu budete pod mým neviditelným pláštěm, rozuměli jste mi?" Hermiona chtěla něco navrhnout, ale Severus ji zastavil tichým zavrtěním hlavou. „Harry, vím že tě nezastavím a že to nenecháš na řádu, tak mi alespoň dovol, abych s vámi vymyslel dobrou strategii." Harry přikývnul a vyzval profesora, aby předložil svůj nápad. „Zaprvé, až odtud odejdeme, půjdu kontaktovat Minervu a členy řádu. Zadruhé, pokud vím, tak jsi v kontaktu s Croakerem, takže chci abys ho informoval o tom, co se chystá, ideální by bylo, kdyby kontaktoval bystrozory, nebo alespoň madam Bonesovou. Obávám se, že bude potřeba každá dostupná hůlka. V neposlední řadě by nebylo od věci, kdybychom tam všichni byli tak o půl hodiny, nebo raději o hodinu dřív." „Nezní to špatně, pane profesore, jen se mě nelíbí, že by někdo měl riskovat svůj život za mě." „Poslouchej mě Harry, Lucius přesně takové myšlení očekává, čeká že se do té pasti vrhneš sám a bezhlavě, nebude čekat, že požádáš o pomoc, alespoň ne někoho dospělého. Moment překvapení je to, co může rozhodnout o vítězství a minimálních ztrátách." „Ale pane..." „Ne Harry, jestli něco vím, tak že smrtijedi rozhodně nejsou čestní a nevidím jiné východisko, než je obelstít a překvapit ze zálohy, teď už byste měli jít a kontaktovat tolik důvěryhodných lidí, kolik jen můžete. Začněte rozhodně Croakerem a madam Bonesovou. Jen ještě jedno poslední varování, dbej na to, aby se o tom všem nedozvěděl Popletal, nebo nějakej jinej úředník, nevěřím, že by tam neměl Voldemort svoje lidi."