Harry Potter a Tichošlápek

1. Ročník - Kapitola 3. - Rodina

Sírius se přemístil i s malým Harrym na Grimmauldovo náměstí 12. Nyní ho čekal nejtěžší úkol, jaký kdy musel řešit. Výchova dítěte. Jedním pohybem hůlky vyčaroval dětskou postýlku, do které uložil chlapce s jizvou na čele. Když viděl, jak Harry spokojeně usnul, dal se ihned do práce. Začal balit všechny důležité věci, které se budou jednou hodit. Zabalil si kotlíky, přísady do lektvarů, všechny knihy z knihovny, také přibalil několik fotoalb a v neposlední řadu knihy rodu, jak rodu Blacků, tak Potterů. Byl připraven opustit toto místo i zemi do které neplánoval v nejbližších letech vracet. Musel ale dělat jen jednu věc. Vytáhl přenášedlo, jenž dostal spolu s klíči od nového domu. Přehodil si cestovní tašku přes rameno a jemně vzal malého Harryho od náruče. „Tak jdeme na to synku. Vzhůru k nové budoucnosti." Zavřel oči a připravil se na přesun. Ucítil známý pocit škubnutí u pupíku a následovaný pocitem, že je protahován gumovou hadicí.

Muž s dítětem v náručí stáli před velkou a honosnou vilou, kolem které se rozprostírala veliká zahrada s jezerem, stromy a sochami. Společně prošli skrz velkou kovanou bránou, která si ihned zapamatovala jejich magické podpisy. Sírius se vydal pomalým klidným krokem ke vstupním dveřím, vložil klíč do zámku a odemkl. Vešel dovnitř. Bylo to tam nádherné, prostor byl prosvětlený velkými okny. Podlaha a schodiště bylo zhotoveno ze světlého mramoru, stěny byly ozdobeny pozlacenými tapetami a obrazy. Než se muž stihl pořádně rozkoukat, objevil se domácí skřítek, který se novému majiteli hluboce uklonil. „Dobrý den pane, jmenuji se Lora." „Ahoj Loro, já jsem Sírius a tento drobeček se jmenuje Harry. Je to můj adoptivní syn." „Je mi ctí pane Síriusi vás poznat, Lora se vynasnaží být vzorným skřítkem, aby měl pán radost. Může Lora pro vás něco udělat?" „Vlastně ano Loro, byla bys tak laskavá a postarala se teď o Harryho, já bych se tu zatím rád prošel a trochu se seznámil s naším domem." „Lora to udělá ráda pane. Lora miluje malé děti." Sírius se na domácí skřítku vřele usmál a podal jí Harryho. Dal mu pusu na čelo a díval se, jak skřítka odnáší jeho syna do pokoje v patře.

Ještě ten den odeslal zprávu přes letax své sestřenice. „Síriusi, co se děje? Je to už dlouho co jsi semnou mluvil." „Omlouvám se Andromedo, nechtěl jsem tě tak přepadnout, ale rád bych vám učinil nabídku, která se neodmítá. Přestěhoval jsem se do Austrálie, mám veliký dům, který dozajista nedokážu zcela využít, nechtěla by ses k nám přistěhovat, mohli byste se nastěhovat hned a zůstat u mě, dokud Dora nebude muset nastoupit do školy." „Zní to lákavě Síriusi, ale nejprve mi vysvětli, proč jsi se odstěhoval tak daleko, jestli se nepletu, tak máš v Londýně rodinné sídlo." „Protože jsem k tomu měl jisté důvody, o kterých není bezpečné nyní mluvit, když se rozhodneš Tedem a Dorou přijmout moji nabídku, všechno Ti vysvětlím, také bych dokázal zajistit, aby mohla tvá dcera používat kouzla ještě před nástupem do Bradavic, budeme ji učit doma, aby měla trochu náskok." „Zní to lákavě, nech mi čas na rozmyšlení. Zítra ti odpovím, jak jsme se rozhodli." „Dobrá, ale prosím slib mi, že o našem rozhovoru nikomu nepovíš. Nebylo by to pro mě bezpečné." „Síriusi Blacku, co jsi zase vymyslel za neplechu?" Sírius se jen lišácky usmál a zmizel ze zelených plamenů. Sírius opustil krb a vydal se něco dělat, nejprve vybalil všechny knihy, které si přivezl z Londýna, a začal je rovnat do polic v prázdné knihovně. Potom vyhledal sklepení, jednalo se o velkou prostornou místnost, vyčaroval několik kamenných stolků, na které položil kotlík, kahan váhy a jiné pomůcky, potom vyčaroval skříň, kam uložil všechny přísady. Závěrem dne se pustil do úpravy pokojů. Nejprve se rozhodl že udělá pokoj pro Harryho, věděl že chlapec nyní spí v jeho ložnici, a tak měl klid na práci. Stěny obarvil na blankytně modrou a přidal několik zlatých ornamentů. Pak hůlkou prováděl obtížná gesta, pohyby a velmi pečlivé obrazce, v pokoji se začal objevovat nábytek ze světlého dřeva. Velká a prostorná šatní skříň, několik truhel na hračky, psací stůl s pohodlným křeslem, které mělo tmavě modré čalounění, zdobené dalšími zlatými ornamenty. Dlouhé těžké sametové závěsy v barvě královské modři, na dřevěné podlaze se objevil koberec s vysokým chlupem v krémové barvě. Dále se v místnosti objevila nádherná, prostorná a pohodlná postel s nebesy a závěsy po obvodu. Vedle postele se nacházel noční stolek. Závěrem se na stěnách objevily poličky na různé věci. Práce to byla zdlouhavá a Sírius musel být velice pečlivý, aby výsledek splňoval jeho očekávání. Celou dobu se snažil udržovat v hlavě vzpomínku na Harryho pokoj v Godrikově dole. Byl to jeho způsob, jak předat malému Harrymu odkaz na jeho biologickou rodinu. Ještě dnes si živě pamatoval, jak stejným způsobem vytvářeli James a Lilly dětský pokojíček. Lilly byla sice už ve v pozdním stádiu těhotenství, ale ani to ji neodradilo, aby svému synovi neudělala tu nejlepší ložnici, jakou kdo kdy viděl. Když byl hotový se svojí prací, vytáhl z náprsní kapsy hábitu fotku, kterou nechal zvětšit, vyčaroval jí krásný zlatý rámeček a pověsil na zeď, byla to fotka Lilly a Jamese, kteří drželi v náruči malého Harryho, který se šťastně usmíval. Mladému Blackovi ukápla jediná osamocená slza, kterou vyhnala ven vzpomínka na jeho přátele. „Dohlédnu na Harryho, jak jste si přáli slibuji. Vzpomínka na vás bude v tomto pokoji. Povím Harrymu, jak jste zemřeli i proč, zařídím, aby vás měl stále v srdci a nikdy na vás nezapomněl. Naučím ho všechno o historii Potterů i správným způsobům abyste na něho mohli být hrdí. Budu mu přítelem i otcem a nikdy nedopustím, aby se mu něco stalo." Po Blackově proslovu následovala další osamocená slza, když se Sírius otočil, spatřil, jak na něho ze dveří kouká tiše domácí Lora, které se také lesky oči, v nichž se zadržovaly slzy. „Pán je musel mít moc rád, to Lora pozná pane. Pán Sírius zde vypracoval nádherné, mistrovské dílo. Lora si myslí že jste uctil památku na vaše přátelé velmi pěkně." Sírius se podíval do očí skřítky a němě přikývnul. „Může Lora obejmout pana Síriuse?" „Můžeš maličká." Odpověděl ji mladý kouzelník se smutným úsměvem. Skřítka pomalu přišla ke svému pánovi a s láskou a něhou, jaké si Síriusovi nikdy nedostávalo ho překvapivě silně objala. „Pán Sírius musí být jistě hladový, Lora si dovolila udělat pro pána večeři a nachystala mu postel." „Děkuji Loro, zaveď mě prosím do kuchyně." Skřítka vzala Blacka za ruku a vedla ho chodbou až do přízemí, kde se nacházela veliká kuchyň napojená na prostornou jídelnu, které dominoval dlouhý, ručně dělaný a nádherně zdobený stůl z mahagonového dřeva. Sírius se posadil na jednu ze židlí, které byly stejně zpracované jako stůl a polstrované měkkým červeným sametem. Než Tichošlápek rozkoukal, Lora už mu nosila na stůl nádherně vonící jídlo, byl to chutně vypadající hovězí Rump Steak s opečenými bramborami a bylinkovým dipem. K tomu dostal sklenku chlazeného piva. Po jídle se Sírius přestěhoval do své ložnice, která, jak si uvědomil, působila jako ta, které spával, když byl na Grimmauldově náměstí, celá byla vyzdobena nebelvírskými barvami a tmavým ebenovým dřevem. Působila velmi útulně a příjemně.