Harry Potter a Tichošlápek

5. Ročník - Kapitola 8. - Výnosy a rebelie

Opět musím poděkovat své Betě @MichaelaP231 Která si dala tu práci a opravila moje chyby. Také bych vás rád upozornil, že i Míša je jen člověk a i přes její bedlivý pohled se může stát, že občas něco přehlédne.

Příštího rána bylo ve velké síni rušno. Každý si šeptal o splněných NKÚ a OVCE, které udělali Harry, Neville a Hermiona. Dokonce i Zmijozelští si o nich šuškali, i když by to veřejně nepřiznali. Když už byli přítomní všichni studenti i profesoři, tak se Dolores Umbridgeová postavila a poklepáním na zlatý pohár si sjednala ticho. „Drazí studenti, s politováním vám musím oznámit, že skupinka studentů nerespektovala moji hodinu obrany a rozhodla se, že si složí zkoušky bez MÉHO vědomí. Tímto činem mě donutili k drastičtějším opatřením. Jakožto vrchní vyšetřovatelka a ředitelka Bradavic ustanovuji školní vzdělávací výnos dvacet čtyři, který jasně říká, že zkoušky NKÚ a OVCE budou probíhat pouze v termínech stanovené ministerstvem, to jest poslední týden v květnu, dle platných osnov ministerstva a školy. Pokud se kdokoliv vzepře tomuto výnosu, čeká ho okamžité vyloučení ze školy se zákazem domácího vzdělání, a tudíž mu bude okamžitě zlomena hůlka. Přeji vám dobrou chuť." Dolores se samolibě usmála na své kolegy a jasně jim tím dala najevo že nestrpí další podrazy. Studenti se hlasitě bouřili a to všichni. Mnoho zmijozelských, ale i jiných studentů si plánovalo vzít si své NKÚ a OVCE dříve, aby jich nemuseli dělat tolik najednou, nyní k tomu neměli příležitost. Někteří, jako například Draco Malfoy a jemu podobní, to dávali za vinu Harrymu a jeho přátelům, ten zbytek odsuzoval novou ředitelku. Dolores si nebyla vědoma, že její ranní výstup ve velké síni naprosto ovládl celou školu. V Bradavicích by se nenašel jediný student, který by nepřemýšlel nad slovy a činy Vrchní Bradavické vyšetřovatelky a ředitelky Dolores Umbridgeové.

Harry seděl s kamarády a Lunou v Nebelvírské společenské místnosti a pilně pracovali na svých domácích úkolech. „Harry, mohli bychom si s tebou promluvit soukromě?" Harry vzhlédl od pergamenů a podíval se na dva nebelvírské odrážeče. „Jasně, Frede, Georgi, co bych pro vás mohl udělat?" „Tady ne Harry, je tu mnoho zvědavých uší a očí. Vlastně my jsme jen poslové, ale kdybys nás mohl následovat do jisté komnaty všechno se dozvíš." Harry se podíval na své přátelé pak zpět na dvojčata. „Budeme tam za deset minut, běžte napřed." Aniž by jedno z dvojčat promluvilo, jen přikývli a odešli. „O čem to bylo Harry?" „Nevím Hermiono." „Myslím si, že tu bude něco velkého, u nás na koleji bylo dnes podivně hlučné prostředí, několik lidí se spojilo v menších skupinkách a o něčem si všichni šeptali." „Souhlasím s Lunou. Když jsme šli na bylinkářství, zaregistroval jsem několik mrzimorských studentů, kteří byli také podivně hluční. Myslím si bráško, že jediný způsob, jak to zjistit je, že se vydáme na schůzku s dvojčaty."

O necelou čtvrt hodinu později už stála skupinka s lvem na hrudi v komnatě Nejvyšší potřeby a nervózně čekala na příchod dvojčat. Jen dvě minuty na to se skryté dveře otevřely a vstoupilo prapodivné uspořádání. Mezi příchozími byla dvojčata, dále dva mrzimorští studenti, Cedrik Diggory a Susane Bonesová, pak tu byli dva Havraspárští, Ernie Macmillan a Padma Patilová, sestra jejich spolužačky Parvati. Celé to zakončovali tři profesoři, Minerva McGonagallová, Filius Kratiknot a Severus Snape. Harry na toto uspořádání koukal trochu podezíravě, ale i přes rostoucí nervozitu udělal krok vpřed a přivítal se s příchozími. „Dobrý den profesoři, doufám že je všechno v pořádku, jsem si jistý, že jsme letos nepodnikli nic, čím bychom si mohli vysloužit nějaký trest, když nebudeme počítat mé poněkud divoké chování k Umbridgeové." Normálně by byl Harry napomenut, že nepoužívá uctivé označení pro ředitelku, ale tentokrát se nic nedělo. „Nikoliv pane Pottere, Vy a Vaši přátelé můžete být v klidu, jen jsme s Vámi chtěli mluvit a možná Vás o něco požádat, pokud byste byli ochotní nás vyslechnout." „Zajisté paní profesorko. Stejně vám a ostatním profesorům dlužíme laskavost za rozšíření našich zkoušek. Posaďte se prosím." Jakmile to řekl, objevilo se několik pohodlných černých křesel, která se nacházela kolem kulatého konferenčního stolku, na kterém byly rytiny znaků jednotlivých kolejí.