Harry Potter a Tichošlápek

2. Ročník - kapitola 1. - Velice zajímavý začátek prázdnin

Sírius čekal na nástupišti devět a tři čtvrtě, nervózně kontroloval své kapesní hodinky a netrpělivě vyhlížel vlak jedoucí od Bradavic. Na jeho vkus to bylo už dlouho, co mohl svého syna bezpečně obejmout v náručí a říct mu do očí, jak mu chyběl a jak ho má rád. Kolem něho už také postávali rodiče a stejně nedočkavě vyhlíželi své ratolesti. Možná by nebyl tak nervózní, kdyby mu před nedávnem nepřišel dopis, kde mu Harry popisoval události jednoho večera, kdy byl v opravdovém nebezpečí, a co víc střetl se s Voldemortem a Brumbál ho pak chtěl ještě zmanipulovat pocitem viny se smrti člověka, ze smrti, se kterou neměl nic společného. Když četl řádky od Harryho, nevěděl, koho nenávidí víc jestli toho starého blázna, nebo vraha jeho přátel. Jen o vlásek vyhrál Voldemort, ale opravdu jen o vlásek. V dáli zahoukal vlak a Síriusovi poskočilo srdce nadšením. Ten zvuk znamenal jedno, za malý okamžik se setká se svým synem a do konce prázdnin budou jen spolu.

Kouřící rudá lokomotiva dorazila do několika minut po tom, co dala hlasitým houkáním o sobě vědět. S hlasitým skřípění brzd zastavil vlak u nástupiště a z jednotlivých vagónů se hrnuli ven nadšení studenti v černých hábitech. Sírius se musel postavit na špičky, aby pořádně viděl. Nakonec se dočkal, z jednoho vozu vystoupil štíhlý mladý muž s dlouhými černými vlasy, které byli staženy do koňského ohonu černou stuhou, hned za ním šel další mladý muž, měl lehce kulatý obličej a jeho světlé vlasy už sahaly skoro až po ramena. V těsném závěsu za chlapci scházela mladá dáma s kaštanovými huňatými vlasy a výraznějším předkusem, byli to oni, Harry se svými kamarády. Bylo až neuvěřitelné, jak se od Vánoc oba chlapci vytáhli a zmohutněli. Sírius tu změnu připisoval každodennímu cvičení a famfrpálovým tréninkům. „Harry! Harry! Tady jsem, tady Harry!" křičel nadšeně chlapcův otec. Harrymu stačila jen chvilka, aby poskakujícího Síriuse zahlédl a rychlím krokem vyrazil přímo k otci. „Tati! Tak rád tě vidím. Až se mi po tobě stýskalo, ani nevíš jak." „Ale vím štěně, taky jsi mi moc chyběl. Doufám, že jsi v pořádku." Pak se podíval na chlapcovi kamarády. „A vás dva taky rád vidím a doufám že i vy jste v pořádku potom všem, co jste zažili." „Neboj se tati, nic se nám nestalo, jsme v naprostém pořádku." „Dobrý den pane Blacku, Harry má pravdu, nic se nám nestalo, že je to tak Hermiono?" „Dobrá den pane Blacku, ráda vás zase vidím, kluci mluví pravdu, výjimečně, nic se nám nestalo." „To jsem opravdu rád, ani si neumíte představit, co jsem prožíval, když mi Harry napsal, co se stalo. Máte můj neskonalý obdiv, všichni tři." Trojice studentů se na sebe potěšeně usmála. „Neville, slíbil jsem Augustě, že tu s tebou na ní počkám, prý bude mít malé zdržení." „To je od vás milé pane Blacku." „Pane Blacku, to zní příšerně, víte co vy dva, říkejte mi Síriusi a klidně mi tykejte, na formality si nepotrpím." „Dobře Síriusi, já se o to pokusím." „Já také, jen mi to možná bude chvilku trvat." „To je v pohodě Hermiono, to se časem poddá. Až spolu budeme trávit druhou polovinu prázdnin. To mi připomnělo, tady máte přenášedla, aktivují se prvního srpna v devět ráno, tak buďte tou dobou už nachystaní." Řekl Sírius a podal Nevillovi a Hermioně dvě zlaté mince. „Nezapomeňte si s sebou vzít všechny věci, které budete potřebovat do školy, na konci prázdnin si pak uděláme jen malou zastávku na Příčné ulici, abyste si mohli dokoupit věci do druhého ročníku, aby vám nic nechybělo." Čekali na nástupišti už asi čtvrt hodiny, když se konečně objevila přísně vyhlížející starší dáma s kloboukem, na kterém byl usazený vycpaný sup. „Děkuji Vám Síriusi, že jste tu s Nevillem počkal, jsem vám zavázaná." „Ale běžte Augusto, jaké pak zavázaná, naopak, mě bylo ctí chvilku pobýt s vaším vnukem. Je celý jeho otec." „To máte pravdu, jsem na něj velmi pyšná, Minerva mi poslala dopis, kde se zmiňuje o jeho prospěchu i o té šílenosti, co udělali, chápu důvody těch mladých hlav, ale ta představa..." „Naprosto vás chápu, i já jsem byl celý bez sebe, když jsem se dozvěděl, co podnikli. Myslím si, že by zasloužili, ... zasloužili by metál za odvahu a kopanec za to do jak nebezpečné výpravy se pustili." Všichni se rozesmáli a k Nevillovu velkému překvapení i jeho babička. „Bylo mi potěšením vás všechny znovu vidět, opatrujte se. Neville, pojď, už musíme jít." „Ještě chvilku babi, jen se rozloučím a půjdu." Neville se rozloučil s kamarády a Síriusem a všechny ubezpečil, že jim bude pravidelně psát. I Harry s Hermionou se sním rozloučili a taktéž mu potvrdili, že budou pravidelně psát, nakonec se rozloučili ještě s paní Longbottomovou a chvilku pozorovali dvojici, jak se od nich vzdaluje. „Také bych měla jít, naši na mě už jistě čekají." „Půjdeme všichni Hermiono, rád bych se s tvými rodiči pozdravil a probral s nimi tvůj prázdninový pobyt, co kdybyste zatím šli s Harrym na zmrzlinu. Na Harry, tady máš nějaké mudlovské peníze, běžte naproti přes ulici, je tam jedno výborné zmrzlinářství, usaďte se k nějakému stolu, já s Fragnerovými tam dorazím za chvilku." „Tak jo, máme čekat, nebo si můžeme objednat?" „Co myslíš štěně?" „Objednat" Harry nedokázal ovládnout své nadšení. „Tak proč se tak hloupě ptáš?" „Jen jsem se chtěl ujistit, abys mi nevyčetl, že jsem ti tam zase nenechal žádnou oříškovou." „Už padej ty syčáku, a běda ti, jestli mi tam nic nenecháš." Harry s Hermionou se hlasitě zasmáli, ale raději poslechli Síriuse. Prošli společně přes přepážku na mudlovskou stranu nádraží. Harry s kamarádkou šli rovnou do cukrárny, zatímco se Sírius zastavil u Hermioniných rodičů.